Proto chci ukázat fotografii hluchavky nachové.
(Dělnice včely medonosné na fotografii má nápadně světlé přední články zadečku. Včela medonosná je druh s velmi širokou genetickou variabilitou, některé včely jsou celé tmavohnědé, některé jsou různě světlejší.)

Hluchavka nachová je jednoletá rostlina. Často roste jako ozimá bylina. Ze semen začíná klíčit po prvních podzimních deštích, roste docela rychle, a ještě během podzimu vykvétá. Při mírných mrazech dokáže kvést bez přestávky po celou zimu a s kvetením pokračuje i po celé jaro. Pro včely je to důležitý zdroj květního nektaru a pylu.

Ve květech hluchavky nachové se tvoří mnoho tmavooranžového pylu. Tady je na fotografii matka druhu čmelák skalní (
Bombus lapidarius), a vpředu na hlavě má od pylu oranžové zbarvení.
Druhou nejoblíbenější rostlinou, které by tedy čmeláčí matky udělily stříbrnou medaili za nejlepší nektar v podzimních květech, je měrnice černá.

Měrnice černá je vytrvalá bylina. Začíná kvést v červnu, a při posečení jejího porostu rychle vyhání nové lodyhy s květy, a kvete až do období příchodu silnějších mrazů.

Čmeláčí matky na hluchavce a na měrnici jsem fotografovala 11. 10. 2019 nad skalami přírodní památky Baba.
Na skalách tam nyní kvetou jestřábníky.
Říjnová romance s kvetoucím jestřábníkem savojským uprostřed šípkového keře.

Čmeláci dávají jednoznačně přednost hluchavkovitým rostlinám (pokud si na lokalitě mohou vybírat). Naopak včely létají na jestřábník savojský velmi často.

Jestřábník savojský a v květu drobný sameček některého druhu ploskočelky.
Přírodu teď zdobí zralé šípky na planých růžích.

Růže šípková má hladké plody.

Na skalách a na svazích nad Vltavou vzácně roste i růže keltská (galská). Ta má šípky ostnité.
Bohužel se letos na skalnatých plochách pražských přírodních památek hodně rozrůstá invazní starček úzkolistý. Nejen že vytlačuje naše původní české rostliny, ale je velmi jedovatý pro ovce. Většina ploch pražských přírodních památek se udržuje a chrání před zarůstáním pastvou koz a ovcí. Přítomnost jedovatého starčku úzkolistého bude závažnou komplikací.
V těchto teplých dnech jsou v přírodě vidět i různí motýli. Tady se přiletěl zahřát na teplou skálu perleťovec malý (
Issoria lathonia).

Zima se ale blíží. Javory mléče už mají podzimní tmavooranžovou barvu listů. Naopak jasany mívají listy zelené až do příchodu mrazů. Tedy naše původní, divoké typy jasanu ztepilého. Zahradníci vyšlechtili a rozmnožují v pražských parcích i různé kultivary jasanu ztepilého, kterým na podzim listy žloutnou.

Jasan se zelenými listy v zarůstajícím kamenolomu v Dolní Šárce.

A ve stejný den (11. 10. 2019) fotografovaný jasan se žlutou podzimní barvou listů u louky za přírodní památkou Baba. V zákrytu za ním je divoký typ jasanu ztepilého se zelenými listy. Velký vliv na podzimní žloutnutí listů jasanů má nejen kultivar, ale také sucho. Dokud byly vlhké roky, zůstávalo jasanové listí zelené až do opadu na zem.

Červená barva listů teď upozorňuje, kam všude se dostává invazní loubinec popínavý. Tady na fotografii porůstá stěnu starého kamenolomu.

Tahle americká dřevitá liána je vynikající pro použití v betonových centrech měst, ale pokud unikne do přírody, tak tam škodí.