Pražské skály jsou krásné v každé době. Modrou barvou je teď zdobí trnky, oranžově svítí šípky a plody hlohů. Červené plody teď má také skalník celokrajný.
Žlutou barvu doplňují květy rostlin, zejména druhu hvězdnice zlatovlásek. Na jejich květech sají nektar mnozí motýli. Včelám medonosným kvetou kolem skal rozchodníky velké. Hojné jsou i kvetoucí jestřábníky. Občas se objevují i poslední květy chrpy latnaté.
Fotografie jsou ze skal nad Vltavou, z přírodní památky Baba na severu Prahy.
Září je čas zrání plodů a také posledních květů.
4.9.2020 od Hanka
Rozkvetlý trs hvězdnice zlatovlásek v sousedství skal.
Hvězdnice zlatovlásek a samička modráska.
Bělásek rezedkový (Pontia edusa).
Blanokřídlých už létá málo, většina druhů se objeví zase až na jaře. Ale naopak je teď všude mnoho dvoukřídlého hmyzu, to znamená všelijaké "mouchy". A bývají krásně barevné.
Občas lze najít i poslední kvítky chrpy latnaté. Zastihla jsem na nich mohutnou samičku čalounice bělonohé (Megachile lagopoda).
Na severu Prahy jsou skály vytvořené z pevných starohorních (proterozoických) břidlic. Jsou to nejstarší horniny, jaké na území Čech máme. Lidově řečeno je to zkamenělé bahno. Odborně pojmenováno jsou to přeměněné celky mořských uloženin. Vznikaly před 700 - 900 miliony let. V této době na zeměkouli žily bakterie a sinice a řasy. První mnohobuněčné organismy se začaly vyvíjet až na samém konci starohor.
Původně byly vrstvy bahna ukládané samozřejmě vodorovně. Jenže pak je postihlo mohutné tzv. kadomské vrásnění. To vedlo k deformaci vrstev a k jejich tepelným a tlakovým přeměnám.
Těsně u skal kvete jestřábník savojský. Je to zde hojný druh. Vyhovují mu tady živinami chudé, nevápnité půdy.
Jestřábníky tvoří semena většinou apomikticky, to znamená bez opylení. Přesto má zachovanou tvorbu pylu, a zřejmě se v květech pořád vytváří i sladký nektar.
Tady se v květu živí sameček čalounice, pravděpodobně je to druh čalounice obecná (Megachile centuncularis). Přesné určení druhu je ale podle fotografie nemožné, samečky čalounic lze rozlišit do druhů pouze při mikroskopickém pozorování. Navíc zdejší fotografovaný jedinec už je stařík, s olámanými chloupky.
Nyní jsou v přírodě často k vidění samotářské včely ploskočelky páskované (Halictus simplex). Na obrázku je samička.
V září jsou na květech velmi hojné pestřenky. Tady je na květu jestřábníku pestřenka trubcová.
Zralé plody teď má i keř skalník celokrajný. Tomu vyhovují suché skalní svahy. Je ale náročnější na živiny. Roste jen tam, kam mezi skuliny kamenitých půd byla v minulosti navátá vápnitá spraš. Proto na zdejších, chemicky kyselých skalách, rostou skalníky pouze na některých místech.
Kde zůstala ve svahu trochu větší vrstva země, tam se uchytily plané hrušně. V PP Baba jich roste větší počet, mnohé stromy tu mají geneticky blízko k naší původní hrušni polničce.
Hojnou rostlinou v PP Baba je rozchodník velký. Na tom bývají hlavně dělnice včel medonosných.
Včela s oranžovými proužky na zadečku a se světlým štítkem na hrudi.
Někteří včelaři pro svoje chovy vyhledávají nápadně světlá plemena včel. Zkoušejí, jestli se u některých včelých linií neobjeví lepší odolnost vůči nemocem a zdatnější odolávání parazitům.
Na sousední louce na vratiči sál nektar ohniváček černokřídlý (Lycaena phlaeas).
A překvapil mne veliký brouk zlatohlávek. Zřejmě se jedná o brouka z druhového komplexu zlatohlávka hladkého (Potosia cuprea).
Nejnovější aktuality
