Ani hmyz to nemá v životě snadné. I zdánlivě krásný čmeláček s tmavšími křídly a dlouhýma nohama na květu pupavy je ve skutečnosti samička druhu pačmelák panenský (Bombus vestalis), to je hnízdní parazit u čmeláků zemních (Bombus terrestris).
Z našeho lidského hlediska je to nespravedlivé. Samička čmeláka musí po přezimování začít úplně sama s budováním hnízdečka. Sama musí vychovat první čmeláčí dělnice. A teprve když je ve čmeláčí kolonii větší počet pracujících dělnic, přiletí pačmelačka, vpašuje se do jejich hnízdečka a zakrátko si získá nad čmeláčím společenstvím nadvládu. Do připravených buněk pak pačmelačka začne klást svoje vajíčka. Z těch se nakonec vylíhnou samičky a samečkové pačmeláků. Svoje dělnice pačmeláci nemají, jejich potomstvo musí vychovávat čmeláčí dělnice. Samičky pačmeláků bez pomoci čmeláčích dělnic neumějí vychovat svoje potomky, v hnízdečkách nejsou schopné dělat žádnou práci.
O přežití v přírodě se vede v řadách hmyzu tuhý boj.
9.9.2020 od Hanka
U samotářských druhů včel také často dochází k nezvaným návštěvám hnízdních parazitů.
V září jsou na květech vratičů vidět ve větším počtu drobné včelky hedvábnice. Na fotografii je druh hedvábnice podobná (Colletes similis).
Samičky hedvábnic si musí vyhrabat v zemi hnízdečko a vybudovat pro svoje larvičky komůrky. Do komůrek nanosí zásoby nektaru a pylu a do každé komůrky vyklade jedno svoje vajíčko. Na fotografii je samička hedvábnice, jak odlétá s nákladem pylu na nožičkách a se zásobou nektaru ve volátku ke svému vybudovanému hnízdečku.
Jenže hedvábnice nejsou jediným druhem včeličky, jaký se na květech vratičů pohybuje.
Nektarem se zde živí i zdobnice proměnlivá (Epeolus variegatus). Ta se stará jen o to, jak vykrmovat sebe samotnou. Pyl ani nektar pro svoje potomstvo nesbírá.
Zatímco samičky hedvábnic pracují na květech, zdobnice využívá jejich nepřítomnosti v hnízdečku. Zdobnice pak v nestřežených chvílích pronikají do hnízdeček hedvábnic a nakladou nenápadně do vícevrstevné výstelky komůrek svoje maličké vajíčko. Vylíhlá pohyblivá larva zdobnice pak zničí hostitelské vajíčko a sama se živí pylonektarovými zásobami, které nanosila pracovitá hedvábnice.
Samička zdobnice na zlatobýlu.
Někdy člověk zvědavě sleduje, jaké druhy včel samotářek se vylíhnou z hmyzího hotýlku. Jenže u výletového otvoru se občas objeví i něco jiného - svlečka puparia hmyzu z čeledi dlouhososkovití (Bombyliidae, řád dvoukřídlí).
Do čeledi dlouhososkovití patří také černule.
Na stěně hmyzího hotýlku sedí černule obecná (Anthrax anthrax). Je to hnízdní parazit u samotářských druhů včel, pouze u takových včel, které si vytvářejí bydliště na povrchu, nikoliv pod zemí.
Samička černule obecné si na zemi nabírá na husté chloupky na konci zadečku hrudky hlíny nebo jemný písek nebo dřevní trouch. Později, při kladení vajíček, se budou tyhle nečistoty přichytávat na lepkavý povrch vajíček. Taková přilepená vrstva chrání vajíčka před vysycháním a také asi slouží jako maskování.
Černule obecná pak za stojatého letu vystřeluje vajíčka do blízkosti včelích hnízdeček.
Larva černule pak po vylíhnutí z vajíčka sama aktivně proniká do včelí plodové komůrky. Malá larva černule se nejdřív živí zásobami nektaru a pylu, které připravila hostitelská včela. Později černule napadne i včelí larvu a vyvíjí se na ní jako ektoparazitoid. Nejdřív larva černule svého hostitele moc nepoškozuje, pro černuli je důležité, aby hostitelská larva dokončovala vývoj a zhotovila si kokon ke kuklení. Teprve potom larva černule úplně vysaje hostitelskou kuklu a sama se zakuklí v uprázdněném kokonu.
Tady sedí černule obecná na ochranném pletivu před hmyzím hotýlkem (pletivo se dává kvůli ptákům, aby ptáci včelí larvy nevyzobávali).
Rozlišovacím znakem černule obecné jsou malé bílé tomentové skvrnky na zadečku a také na křídlech má nerovný okraj mezi černou a průhlednou částí křídel.
V přírodě se lze často setkat i s černulí kuklicovou (Hemipenthes morio). Ta má zadeček zcela černý a černé pole křídel ostře ohraničené. Černule kuklicová je hyperparazitoid, vyvíjí se v larvách kuklic a lumků a lumčíků, kteří parazitují v housenkách.
Tady jsem fotografovala na květu chrpy mladou samičku druhu ploskočelka páskovaná (Halictus simplex). Ta se nedávno vylíhla, a nyní se musí na květech pořádně vykrmit, aby zdárně přečkala zimu a zjara založila hnízdečko pro výchovu svého potomstva.
Jenže to nebylo ploskočelce dopřáno. Přiletěla dravá uzlatka obecná (Cerceris rybyensis) - a už drží ploskočelku v kusadlech.
Uzlatka má vpředu na hlavě nápadnou žlutou kresbu a má částečně žlutá i kusadla.
Ploskočelka má také žihadlo, není jen bezbrannou obětí. Boj trval dlouho, žihadlo uzlatky ale bylo vedené přesněji a rychle. Uzlatka má na zadečku zbarvení podobné vosímu.
Tady už je uzlatka na vrchu. Nakonec si uzlatka odnese ochromenou ploskočelku do svého hnízdečka jako potravu pro larvy další generace uzlatek.
A jakoby se tu na louce nic nestalo, na květ chrpy pak usednul motýl okáč luční (Maniola jurtina).
Nejnovější aktuality
