Technická památka Pacoldova vápenka a její okolí.

12.8.2021 od Hanka

Ve vápencových oblastech Prahy se nachází mnoho zajímavostí. Pro nás je zajímavá Pacoldova vápenka, která pochází z konce 19. století. Světově známé jsou odkryvy skalních vrstev blízko vápenky.
Materiál do vápenky lidé těžili v blízkém lomu. Právě tím došlo k odkrytí vnitřních vrstev zdejšího kopce, a odborníci tu mohli začít zkoumat zkameněliny. Geologická věda je zajímavá, jenže pro laiky je těžko srozumitelná. Co se odehrávalo během stovek milionů roků, to člověk nemůže snadno pochopit po přečtení několika knížek.

Tady si odborníci všimli, že pod jednou konkrétní vrstvou se nacházejí jiné typy zkamenělin, než jaké druhy pradávných živočichů se dají objevit nad ní. Že se tedy v tomto období dávné minulosti zeměkoule muselo něco neobvyklého přihodit. Podstatné na tom je, že k takové změně došlo v tomto období nejenom v Čechách, ale i na jiných místech na světě.
/Geologický odkryv v lomu blízko vápenky.
Na ceduli se tu píše:
Velká Chuchle, lom na úpatí Homolky.
Tento geologický odkryv byl schválen mezinárodní stratigrafickou komisí jako světový standard - stratotyp pro vedení hranice mezi stupni lochkovem a pragem ve spodním devonu. Hranice je vyznačena ve stěně lomu.
/Informační cedule v lomu.
V současné době je velmi důležité studovat dávnou minulost naší zeměkoule. Zkamenělé vrstvy ukazují, že i v dávných dobách, kdy ještě lidé neexistovali a tedy nemohli mít vliv na oteplování nebo ochlazování, probíhaly na zemi nějaké cyklické změny. Ty změny byly často jen mírné, tehdejší živočichové se jim dokázali přizpůsobovat. Občas se ale stalo něco, co způsobilo vymření většiny starých druhů a následně se v dalších obdobích rozšířilo v mořích něco úplně jiného.
/Označení hranice mezi vrstvami.
Pohled na skalní vrstvy v horní části lomu. Silné vápencové vrstvy vznikaly tak, že na dně mělkého moře se po tisíce roků (možná i desetitisíce nebo statisíce roků) usazovaly vápenité schránky tehdejších živočichů, nejvíc bylo takových, kteří žili na dně. Mořský život tu mohl být velmi bohatý, protože v mělkém moři bylo ve vodě hodně rozpuštěného kyslíku. Jenže v nějakých, možná i dost pravidelných cyklech docházelo k tomu, že hladina moře výrazně stoupla a dno zdejší lokality se ocitlo v takové hloubce, kde už nedostatek kyslíku omezoval život. V hloubkách se na dně usazovaly jílovité minerály, ze kterých se do nynějška zachovaly slaboučké vrstvy jílovitých břidlic, ty dnes tvoří oddělování mezi vápencovými vrstvami.
/Stěna kamenolomu v sousedství staré vápenky.
Dnes se hodně píše o oteplování zeměkoule a že to všechno zavinili lidé. Tedy, lidé určitě způsobili velmi mnoho. Přesto je potřeba se zamýšlet nad tím, co nám ukazují zkameněliny z pradávných období. Je potřeba vědět, že k oteplování a potom zase k ochlazování docházelo i v pradávné minulosti. A hlavně se musíme zamýšlet nad tím, co takové teplotní změny způsobovaly a co můžeme my očekávat i nyní. Podstatné je, že i při malé změně teploty moře dochází k velké změně v množství rozpuštěného kyslíku ve vodě. Ve studené vodě je kyslíku hodně, proto mají ryby z chladných moří světlé, skoro bílé maso s minimem hemoglobinu ve svalech. S oteplováním vody ale obsah rozpuštěného kyslíku výrazně klesá a takový stav dokáže přežít jen menší množství živočišných druhů.

Otázkou zůstává, jak o takové významné lokality pečovat, aby pod nimi nevznikala smetiště. V Praze je celá řada skal s významnými odkryvy starých vrstev, jezdí k nám kvůli tomu odborníci z celého světa. A cizinci se obvykle nestačí divit, v jakém stavu je okolí našich světově proslulých míst. Lom na úpatí Homolky se od našich ostatních významných míst celkem neliší. Přístupová pěšinka je zarostlá ostružinami, téměř ji nelze v terénu najít. Po skále se tu pne psí víno, invazní liana, která pochází ze Severní Ameriky. Dno kamenolomu je souvisle zarostlé topinabury, které také pocházejí ze Severní Ameriky. Mají výhodu v tom, že případné smetiště v jejich hustém a vysokém porostu by nebylo vidět.

A co na to blanokřídlí? Mnoho druhů blanokřídlých má svoje letové období jen v květnu a v červnu. Dělnice včel medonosných jsou vidět všude a prakticky po celý rok, ty už mám ale vyfotografované mnohokrát a už se nechci s jejich obrázky opakovat. Čmeláků je tu taky hodně, ty už mám ale také vyfotografované mnohokrát.
Příjemným překvapením byli motýli.
Ostruháček březový (Thecla betulae), samička. Hlavní živnou rostlinou housenek jsou trnky.
/Ostruháček březový v srpnu.
/Ostruháček březový, samička.
/Ostruháček březový, rozevřená křídla.

Černopáska štětková (Heliothis viriplaca - dipsacea) na hlaváči.
/Černopáska štětková - Heliothis viriplaca.
/Černopáska štětková na hlaváči.

Překvapivě hojné tu byly vřetenušky. Vřetenuška obecná (Zygaena filipendulae) na chrpě čekánku mezi včelou a pačmelákem.
/Vřetenuška obecná na chrpě mezi včelou a pačmelákem.
Jejich nejoblíbenější rostlinou je pcháč obecný.
/Vřetenušky na pcháči.
/Vřetenuška, sosák.

Překvapením byla vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica). V Praze není hojná. Na křídlech má světle lemované červené skvrny.
/Vřetenuška ligrusová na chrastavci.

Vřetenušky ligrusové, spojená dvojice nahlaváči žlutavém.
/Vřetenušky, dvojice na hlaváči.
/Vřetenuška ligrusová na hlaváči.

Také se ukázal modrásek vikvicový (Polyommatus coridon), sameček na chrpě čekánku.
/Modrásek vikvicový, sameček na chrpě čekánku.

Pojďte pomoci přírodě na louku na Hůrce!
Na začátku září dosahuje vrcholu aktivita sršních dělnic.
Volavka v pražské Stromovce.
Jak se nově příchozí druhy hmyzu a rostlin zapojují do nových vztahů s našimi domácími druhy.

© Blanokřídlí v Praze 2016

TOPlist