Pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes) je teď v Praze nejhojnějším druhem včely samotářky. Tvarem těla je podobná malým čmelákům, je to jejich blízká příbuzná, ale na rozdíl od čmeláků si nevychovává v hnízdečku dělnice.
Pelonosky jsou schopné létat i za nízkých venkovních teplot, umí si zahřát křídlové svaly třesem až na 40°C, pokud je to potřeba. Naopak pískorypky a většina dalších druhů včel samotářek se musí nejprve zahřát na slunci a teprve potom jsou schopné létat. Dělnice včel medonosných se zahřejí uvnitř svého úlu a snadno vyletí ven, pokud ale venku prochladnou, tak už se nejsou schopné vrátit domů.
Pelonosky hluchavkové se letos nejlépe vyrovnaly s výkyvy počasí na začátku jara a v předjaří.
20.5.2022 od Hanka
Obvykle je to tak, že časně jarní druhy hmyzu se probouzejí ze zimního spánku v termínu, kdy rozkvétají vrby jívy a kdy už bývá teplejší počasí. Vrby poskytují hmyzu ve všech svých jehnědách nektar a v samčích jehnědách výživově kvalitní pyl. Po dlouhém zimním hladovění jsou kvetoucí vrby pro všechny včely nejdůležitější dřevinou. Právě možnost, nakolik se včely nakrmí na vrbách, rozhoduje o tom, zda budou silné a odolné vůči nemocem. To je mnohokrát vyzkoušené u našich známých včel medonosných a dá se očekávat, že totéž platí i u dalších jarních druhů včel samotářek.
Jenže letos byl teplý únor, vrby jívy začaly kvést už na začátku března (některé typy jív kvetly v Praze už na konci února), a v době jejich rozkvětu se pak na dlouho ochladilo. Pelonosky hluchavkové se s ochlazením dokázaly vyrovnat, samotářské včely pískorypky ale počasí velmi poškodilo. V předchozích letech bývaly pískorypky (po včelách medonosných) nejhojnějšími včelami na květech ovocných dřevin i na květech jiných jarních rostlin. Letos bylo v pražské přírodě velmi málo včel pískorypek, zahlédla jsem jen několik jedinců. A i to málo, které se dožilo pozdějšího oteplení, bylo nějak oslabených, krátkověkých. Ty časně jarní druhy včel samotářek nyní koncem května už většinou nejsou naživu. Snad se jim alespoň povedlo založit hnízdečka s larvami, ze kterých se vylíhnou včeličky příští rok.
Čmeláci na tom byli letos podobně jako včely samotářky. Všimněte si, že letos létá v přírodě mnohem méně čmeláků, než jak jsme je byli zvyklí vídat v předchozích letech.
Pelonoska hluchavková, samička na odletu.
Jestli bude pokračovat klimatická změna, asi se u nás změní i spektrum druhů hmyzu, které opylují jarní květy. Mnohé pískorypky pravděpodobně v české přírodě vymizí nebo se stanou velmi vzácné. Nejpravděpodobnější je, že vymizí z Prahy, ale zůstanou hojné na horách a na severu.
Pelonoska hluchavková má nenápadnou šedohnědou barvu, uniká lidské pozornosti. Také není skoro vidět kvůli tomu, že často létá velmi rychle, nedovolí lidem, aby si jí někdo pořádně prohlédl. Je to ale velmi šikovná včelička, je potřeba si jí všímat a podporovat její rozmnožování.
V přírodě si buduje hnízdečka pro svoje larvy v zemi pod převisy skal. Vyhledává si místa, kam neprší. Ve městech se jí dobře daří, protože nachází vhodná místa v zemi pod venkovními schodišti nebo u pat různých staveb. Na venkově bývaly obrovské kolonie pelonosek hluchavkových ve starých zdech z nepálených cihel.
Pelonoska hluchavková, samička sbírá pyl pod květem kostivalu.
Pelonosky hluchavkové se dokážou naučit na sběr potravy z mnoha různých typů květů. To je složitější, než by si lidé mysleli. Každý typ květu vyžaduje jiný mechanismus na získání pylu a nektaru. Právě z kostivalu umí sbírat pyl jen málo druhů včel (čmeláci to také zvládají). Kostival má totiž tyčinky s pylem ukryté uvnitř v květu. Pelonosky a čmeláci si musí sednout na květ břichem vzhůru, chvěním s květem si vysypou pyl na bříško, a teprve odtud připraví pyl na transport na nohách.
Samička pelonosky hluchavkové se drží pod kvítkem kostivalu ze spoda, saje nektar z vnitřku kvítku a současně si vytřepává na bříško pyl. (Samičky mají tmavou hlavu.)
Pohled dovnitř kvítku kostivalu. Pyl je skrytý uvnitř kvítku, ale blizna vyčnívá ven. Samička pelonosky se bříškem blizny dotýká a přenáší na ní pyl z jiných rostlin kostivalu.
Pelonosky jsou mimořádně šikovné včely. Pozorovala jsem je, jak stejným způsobem opylují také květy rajčat. To je vzácné, protože rajčata netvoří sladký nektar, pelonosky na jejich květech získávají pouze pyl. A co víc, pelonosky často zalétávají i na květy rajčat ve skleníku a dokážou se tam velmi dobře orientovat, bez potíží vylétávají ven stejnou cestou, kudy vletěly dovnitř. Většina druhů hmyzu tohle neumí, a pokud omylem vletí do skleníku, tak potom bzučí uvnitř u skel a neumí se dostat ven.
Sameček pelonosky hluchavkové. Samečkové mají vpředu na hlavě světlou kresbu.
Tady je pelonoska hluchavková na rozkvetlé hlávce jetelu. (Podle roztřepaných konců křídel je znát, že nyní na konci května už je fotografovaná pelonoska starší dáma. Samičky pelonosek hluchavkových totiž létají v přírodě zhruba jen do poloviny června, vzácně některá jednotlivá samička i trochu později.)
Pro srovnání velikosti vkládám obrázek dělnice čmeláka rolního na stejném jetelu lučním.
Nejnovější aktuality
