Včely medonosné v létě vychovávají mladou generaci včel, která bude žít až do jara.

22.7.2022 od Hanka

Dělnice včel medonosných teď musí sbírat z květů hodně nektaru a kvalitního pylu pro výživu svých mladých včelích larviček. Takové včely, které nyní pozorujeme pracovat na květech, už budou žít jen krátkou dobu, následujícího jara se nedožijí. Úspěšné přezimování včelstva a jeho dobrý jarní rozvoj zajišťuje tzv. dlouhověká generace včelích dělnic. Dlouhověké včelí dělnice mají jako svůj životní úkol úspěšně přezimovat a pak pracovat ve včelstvu až do května, se líhnou z vajíček, které včelí královna (matka) nakladla do buněk v plástech během předchozího léta.

Včely medonosné přezimují v početném společenství, které se skládá z matky a několika tisíc včelích dělnic. Ty se v zimě semknou do pevného chumáče kolem matky a navzájem se zahřívají. Živí se zásobami medu, potravu mění na energii. Třesením svalů jsou dělnice schopné zahřívat střed chumáče s matkou na 37°C, i když je kolem úlu sníh a mráz. Takového výkonu jsou ale schopné jen ty včelí dělnice, které byly ve vývojovém stadiu larviček velmi dobře živené. A to může být problém, během léta bývá o květy nouze.
Ostružiny jsou v červenci většinou odkvetlé, ale jednotlivé květy se ještě pro včely najdou.
/Včela na květech ostružin.

Čmeláci mají přezimování zařízené jinak. U čmeláků přezimuje jenom samotná mladá oplozená samička, budoucí matka čmeláčího společenství. Ta na jaře vyhledá vhodné místo pro založení hnízdečka. Sama pak vychová několik prvních čmeláčích dělnic. Ty potom pomáhají matce s výchovou dalších dělnic. Teprve později začne čmeláčí společenstvo vychovávat novou pohlavní generaci, mladé samičky a samečky.

Čmelák zemní, sameček na květu hadince. Hadinec obecný je rostlina, kterou čmeláci vyhledávají přednostně.
/Čmelák na květu hadince.
Teď uprostřed léta je vidět na květech mnoho čmeláčích samečků, to znamená, že hodně čmeláčích hnízdeček už je na konci svého vývoje. Ale ne všechny, právě v těch největších a nejsilnějších čmeláčích hnízdech dělnice teprve krmí larvičky, ze kterých se následně vylíhnou mladé matky a pak samečkové.
Dobře přezimovat a pak zjara založit kvalitní čmeláčí hnízdečko dokáže jen taková čmeláčí matka, která byla jako larvička velmi dobře živená.
Co tedy mají lidé dělat, aby se dobře vedlo našim hmyzím pomocníkům opylovatelům? Sekat travnaté plochy mozaikově. Část plochy vysekávat často, aby se tam dětem dobře běhalo a rodiče se nemuseli bát klíšťat. Jinou část také sekat, ale méně často, aby tam mohly kvést drobné bylinky, které neudusí vysoká tráva. A ještě další část posekat jenom na jaře, na přelomu dubna a května, a potom už tu nechat vykvést vysoké byliny.
Louka uprostřed sídliště v Praze ve Stodůlkách. Mezi posečenou travnatou plochou je ostrůvek s mohutnými rozkvetlými bělotrny.
/Louka s rozkvetlými bělotrny.
/Čmelák na bělotrnu.

Na jiném málo udržovaném místě v Praze 6 mne překvapila bíle kvetoucí štětka laločnatá a na jejích květech čmelák a drvodělka. Drvodělky jsou naše největší samotářské včely. Jsou překvapivě dlouhověké, v létě můžeme vidět na květech současně staré loňské matky i letošní mladou generaci samiček a samečků. U drvodělek přezimují samečkové i samičky, budou se spolu pářit až na jaře. Jara se dožijí jen zdraví a dobře vyživení samečkové a samičky, všechno slabé zimní měsíce vyřadí z možnosti dalšího rozmnožování.
/Štětka laločnatá se čmelákem a drvodělkou.

Lidi obvykle věnují pozornost velikým a nápadným druhům hmyzu. Pro stabilitu přírodních dějů jsou ale nejdůležitější drobné a nenápadné druhy. V Čechách je potvrzený výskyt kolem šedesáti druhů včel z čeledi ploskočelkovití. Většinou se jedná o malé druhy, nejmenší jsou dlouhé jen 3 až 4 mm. (Existuje i několik větších druhů ploskočelek, ty jsou velikostí srovnatelné s dělnicemi včel medonosných.) Ploskočelky jsou v české přírodě velmi hojné, většinu opylování rostlin dělají právě ony. Lidi je ale přehlížejí. Občas se dočítáme, co by se dělo se světem a jaké hrůzy by nás potkaly, kdyby vyhynuly včely medonosné. Dovolím si tvrdit, že to není pravda. Většinu opylovacích prací na květech u nás dělají ploskočelky.

Ploskočelka sbírá nektar a pyl na květech vojtěšky pestré.
/Ploskočelka na květech vojtěšky pestré.
Ploskočelky si budují hnízdečka v zemi. Na dalším obrázku se ploskočelka vrací do svého hnízdečka s velikým nákladem pylu.
/Ploskočelka s nákladem pylu před vstupem do svého hnízdečka.
Některé druhy ploskočelek žijí samotářsky, jiné si vychovávají dělnice podobně jako čmeláci.
Hlava ploskočelky ve vstupu do hnízdečka. Proti nezvaným návštěvníkům obvykle hlídá vstup některá dělnice.
/Hlava ploskočelky ve vstupu do hnízdečka.

A nad tím vším hmyzím bzučením létají sršně jako zdravotní policie. Všechno slabé nebo ospalé se stává jejich kořistí. Na dalším obrázku je sršeň s úlovkem, kořistí je pravděpodobně sameček jízlivky obecné.
/Sršeň s úlovkem.

A co mají lidé dělat, aby podpořili potravinovou nabídku pro včely medonosné i pro další hmyz? Určitě je dobré vysazovat v ulicích takové stromy, které kvetou až v červenci nebo ještě později. Velmi dobrou dřevinou pro výsadbu na suchá místa na jižních svazích silnic je svítel latnatý. Je to menší strom, který bývá každý rok obalený žlutými kvítky. Vysoko v jeho koruně (kam s fotoaparátem nedosáhnu) vždycky bzučí mnoho jedinců i druhů hmyzu. Z větší dálky se mi povedlo fotografovat jen čmeláky mezi květy.
/Svítel latnatý, list a květy se čmelákem.
/Svítel latnatý, čmelák mezi květy.
Na dolní větvi se nechala vyfotografovat jenom nesytka jabloňová, starší dáma s ošoupanými chloupky na hrudi.
/Svítel latnatý a nesytka jabloňová.

Včely mají v oblibě také loubinec trojlaločný, který se ve městech často pne po budovách.
/Loubinec trojlaločný se pne po zdech.
Dělnice včel medonosných a malá ploskočelka na kvítcích loubince. (Je zajímavé, že včely létají na loubinec jenom odpoledne.)
/Loubinec, kvítky se včelami medonosnými a ploskočelkou.
Na dalším obrázku sají nektar z kvítků loubince dvě ploskočelky, každá patří k jinému druhu.
/Různé druhy drobných ploskočelek na loubinci.

Ve druhé polovině července a v srpnu, případně i v září, v Praze kvetou jerlíny japonské. Jerlíny dobře snášejí solení silnic, proto byly tradičně vysazované do sousedství tramvajových zastávek, kde bývá v zimě největší potřeba solení.
/Jerlín japonský, květní lata.
Jerlín japonský je pro včely medonosné mimořádně dobrá nektarodárná dřevina. Včelí roje, které v Praze uletí z dosahu včelařů a usadí se někde v parku v dutém stromě nebo na půdách v domech, si dokážou na květech jerlínů nasbírat tolik potravy, že na jerlínovém úspěšně přezimují a ještě jim zbydou zásoby na jaro.
/Včela na květech jerlínu.
V srpnu bývá pod jerlíny mnoho mrtvolek čmeláčích dělnic. Někdo by si mohl myslet, že je pro ně jerlín jedovatý - ale není tomu tak. Příčina je v tom, že v srpnovém termínu jsou čmeláčí hnízdečka na konci svého vývoje. A přestárlé čmeláčí dělnice pak hromadně hynou.

A ještě na závěr k tématu opylování: Každý pohyb na květech opyluje. Mnoho opylovacích prací dělá také vítr. A není-li vhodný vítr, tak opyluje každý hmyz, který se na květech pohybuje. Opylují i pestřenky, motýli a mnozí další.
Jetelovka hnědá z čeledi můrovití mi dovolila, abych jí vyfotografovala a před objektivem mi neuletěla. Tak jí sem vkládám jako ukázku z dalších druhů hmyzu, co je schopen svým pohybem po květech opylování rostlin. Jetelovka se v dospělosti také živí nektarem z květů.
/Jetelovka hnědá v červenci.

Pastva ovcí a koz může udržovat pásy travnatých ploch uvnitř zalesněné krajiny. To by zpomalovalo šíření případných lesních požárů.
Včely medonosné v létě vychovávají mladou generaci včel, která bude žít až do jara.
Z okolí Říčanského potoka na východě Prahy.
Přijďte na louku na Hůrce.

© Blanokřídlí v Praze 2016

TOPlist