Hliniště bývalé Urbánkovy cihelny na Jenerálce v prosincovém počasí.

8.12.2022 od Hanka

Cihelna na Jenerálce začala pracovat na konci 19. století. Byla to významná strojová cihelna. Majitelem byl od počátku až do roku 1916 statkář Josef Urbánek. Potom byla cihelna na Jenerálce součástí koncernu Pražské akciové cihelny a následně až do roku 1953 to byl národní podnik Pražské cihelny - v té době se jmenovala cihelna Na Salátce.

Na jižní stěně hliniště teď rostou převážně mladé habry.

Nahoře nad skálou jsou vidět žluté modříny a tmavé borovice.

A proč je stěna hliniště tvořená skálou? Protože zdejší cihelna používala jako materiál na výrobu cihel zvětralou břidlici. Taková surovina je sice mnohem náročnější na zpracování a vyžaduje jiné výrobní postupy, ale získávají se tím kvalitnější a pevnější a voděodolné výrobky. To bylo tenkrát velmi důležité.
V letech 1901 až 1906 probíhala v Bubenči stavba čistírny kanalizačních vod a už od roku 1895 se budovala také pražská stoková síť. V té době to byla pozoruhodná technická stavba, lidé pracovali podle projektů W. H. Lindleye.
(Z budovy staré kanalizační čistírny je nyní Ekotechnické muzeum, původní stoková síť je v provozu dodnes.)
Na tak rozsáhlou stavbu bylo nutné kupovat cihly z mnoha různých cihelen, jedna samotná cihelna by nebyla schopná svým objemem výroby splnit poptávku. Zakázku na dodání 2 milionů kanalizačních cihel tenkrát dostala i Urbánkova cihelna na Jenerálce.

Zdejší břidlice vznikaly na dně hlubokého moře v prvohorách, v období ordoviku. Tady je odkryté šárecké souvrství. Do muzejních sbírek se odtud dostaly i nějaké otisky těl mořských prvohorních živočichů, ale jen málo. Nevím, jestli je malý počet nálezů z cihelny Jenerálka způsoben tím, že tady v hlubokém moři žilo málo tehdejších zvířat, a nebo jestli zdejší dělníci měli mnoho práce a hledáním zkamenělin se nezdržovali. Jisté je, že hluboko pod mořskou hladinou je ve vodě u dna jen málo rozpuštěného kyslíku, a to není vhodné pro život. Pokud se zde nějaké zkameněliny našly, dá se předpokládat, že to jsou otisky takových živočichů, kteří žili na hladině a byli přichycení na plovoucích stélkách mořských řas. A teprve po smrti jejich těla klesla na dno.

Blízko Jenerálky, ve Vokovicích, byla starší Pulkrábkova cihelna, která také zpracovávala ordovické břidlice. Existence této cihelny je doložená už z roku 1840. A právě tahle cihelna se stala proslulou paleontologickou lokalitou. Býval tu hojný výskyt tzv. šáreckých kuliček. To jsou prokřemenělé tmavé konkrece, které uvnitř skrývají otisky dávných živočichů. Odtud jsou ve sbírkách výborně zachovalí trilobiti a mnohé další druhy. V Pulkrábkově cihelně dělníci nakládali těžený materiál na vozíky ručně. Podstatné je ale to, že v tomto místě zřejmě býval kdysi nějaký podmořský kopec, odborně řečeno to byl areál mělčích elevací. Blízko hladiny je ve vodě hodně rozpuštěného kyslíku a živočichům se zde dobře daří. Nejen odtud, ale i z jiných míst v ČR, je ze šáreckého souvrství popsáno 160 tehdejších druhů živočichů, z toho je přes 60 druhů trilobitů. V současnosti už lokalita Pulkrábkovy cihelny není přístupná. V období socialismu došlo k jejímu zavezení různým odpadem a nyní je tam obytný soubor Na Krutci.

Ve spodní části hliniště Urbánkovy cihelny je i několik vyhrabaných tůní. Jenže zdejší podloží je pro vodu prakticky nepropustné. Pokud naprší, v tůních se objeví voda, ta se ale nemůže nikam vsakovat. Když je sucho, tůně vyschnou, voda do nich odnikud nepřitéká. V takových extrémních podmínkách dokáže růst jen málo druhů rostlin.


Technická památka, opravený tunel pod Horoměřickou silnicí.

Uvnitř tunelu dřív svítila 3 světla, nyní, snad v rámci úspor, je trvale rozsvícené jen to prostřední.

Průhled tunelem do prostoru hliniště.

Na opačné straně tunelu bývala cihelna.
Z původní cihelny zůstal zachovaný do dnešních dnů jen komín. Jak vypadala továrna v dobách za císaře pána, to už lze vidět jen na obrázku.


Ve druhé polovině 19. století a na začátku 20. století se město Praha vydatně rozrůstala. Po cihlách byla velká poptávka. Tenkrát rozvážely stavební materiál pouze koňské povozy. Taková doprava byla pomalá a drahá. Proto lidé stavěli cihelny co nejblíž od tehdejších hranic Prahy. V oblasti kolem Jenerálky byly tenkrát dokonce 3 cihlářské podniky. Nejstarší z nich, které se říkalo Stará cihelna nebo také Baráčkova cihelna, stála na sever od budov Jenerálky. Tady těžili jako materiál na výrobu cihel navátou spraš. Koncem 19. století tu při těžbě spraší lidé objevili pravěké sídliště lovců mamutů. Našli pozůstatky ohnišť a opracovaných pazourků a úlomky kostí mamutů, sobů, nosorožců a dalších zvířat. V Čechách to byla první objevená archeologická lokalita paleolitického stáří.
Další cihelna byla východně od Jenerálky na pozemcích Dubového mlýna. Odtud pochází nález mohutného mamutího klu. Ten byl v naplavené štěrkopískové terase u potoka.

Informace k tomuto článku jsem získala z výstavy o historických cihelnách, kterou uspořádal úřad Prahy 6 v Galerii Skleňák, a také z knihy Geologická minulost České republiky od Iva Chlupáče, něco i z internetových zdrojů.