Kolem skal v PP Baba se už začaly ukazovat drobné kvítky křivatců českých.
Křivatec český je druh, který na našem území přežil i poslední dlouhou dobu ledovou, zřejmě jako jediný z mnoha pradávných druhů křivatců. Odolnost získal díky tomu, že vznikl hybridizací různých druhů tehdejších křivatců. Zaplatil za to ale vysokou cenu. Je to hybrid, který není schopen vytvářet životaschopná semena. Dokáže se rozmnožovat pouze cibulkami. Proto se už nedokáže rozšiřovat na vzdálenější lokality. Po tisíce roků roste na stejných místech. Jeho cibulky jsou ale schopné padat ze skály dolů, to v souvislosti s častou půdní erozí a s půdními sesuvy.
Předjaří v přírodní památce Baba v Praze 6.
16.3.2023 od Hanka
Skupinka křivatců českých nad skálou. Letos jsem viděla kvítky křivatců pouze na nepřístupných místech skal.
Některé skupinky křivatců mají teprve poupata.
V minulých letech bývalo v přírodní památce Baba křivatců českých mnohem víc, rok co rok jich tu ubývá. Způsobují to neukáznění lidé, nebo divoká prasata? (Myslím si, že obojí.) Louka nad skalami PP Baba je nyní od divočáků úplně přerytá.
Aby tu měla divoká prasata méně úkrytů v souvislých trnkových porostech, tak tu nyní lidé část křoví odstraňují.
Vedle jedné pěšiny, kterou mezi skalami vydupali divočáci, mne překvapil také první kvítek křivatce rolního. Je to nenápadná rostlinka, ale je nyní mnohem vzácnější než křivatec český, ačkoliv kdysi to býval častý polní plevel.
Až se za pár dnů oteplí, tak včely a mnoho dalších druhů hmyzu budou nacházet mnoho výživného nektaru ve květech hluchavky nachové. Ta je v PP Baba a v jejím okolí velmi hojná. To je dobře, pro včely samotářky je to jeden z nejdůležitějších druhů rostlin.
Na suchých místech v lesním podrostu se už také otevírají první kvítky planých angreštů. Samotářské včely pískorypky květy angreštů milují, přednostně je vyhledávají, i když by mohly mít v okolí květy jiných druhů rostlin.
Něco na ochutnání by se našlo i pro lidi. V lesním podrostu na vlhčích místech, kam zřejmě prosakuje spodní voda, jsou rozsáhlé porosty kerblíku třebule. Asi je to pozůstatek dávného pěstování kerblíku jako zeleniny.
A od těch dob se tu kerblík třebule rozšiřuje svými semeny sám. Roste na velkých plochách nejen v místech PP Baba, ale i v širokém okolí.
Někteří nadšenci doporučují listy kerblíku třebule sbírat a využívat v kuchyni jako velmi zdravou zeleninu.
Já bych to lidem neradila. V čeledi miříkovitých, kam kerblíky patří, existuje i celá řada podobných, ale velmi jedovatých rostlin. Přitom jejich rozlišování ve fázi růstu přízemních listů není snadné.
V dřívějších stoletích lidé jedovaté rostliny ve svém okolí důsledně ničili. Báli se, aby se jim neotrávil koníček nebo kráva, králíci apod. Díky tomu jedovaté rostliny z české krajiny skoro vymizely a staly se vzácnými. Dnes je to právě naopak, naše krajina se stává rok od roku víc a víc jedovatou. Záměna za zdejší kerblík lesní by asi vcelku neškodila. Ale podobná je i jedovatá krabilice mámivá, a ta v PP Baba také roste. Jedovatý bolehlav plamatý tvoří souvislé porosty dole u Vltavy, v PP Baba jsem ho zatím neviděla, ale jeho existenci tu také nelze vyloučit.
Detail přízemních listů kerblíku třebule.
Nejnovější aktuality
