V letošním roce nastal obrovský úbytek včel samotářek. Určitě se na nich podepsaly výkyvy počasí. V únoru bylo teplo, vzbudily se příliš brzy, a následující ochlazení jim nedovolilo létat na květy. Nejvíc to poškodilo pískorypky, ty se musí vždy před letem ohřát na sluníčku. Naopak druhy, které jsou schopné si zahřívat letové svaly v hrudi nezávisle na počasí, jsou docela hojné. Vůči chladnu je z pražských druhů nejotužilejší pelonoska hluchavková. Ta je schopná udržovat svalovým třesem provozní teplotu těla až 40°C i při okolní teplotě jen 5°C.
Na horní fotografii je samotářská včela zednice rezavá (Osmia bicornis, dříve se jmenovala Osmia rufa), jak odlétá z květů pilátu lékařského. Zdá se, že zednice rezavé byly šikovné a teplým únorem se nenechaly zmást, vyletěly až po skutečném jarním oteplení. Nyní jich v přírodě létá poměrně dost. Na obrázku je dobře vidět břišní kartáč zednice, který jí slouží ke sběru pylu.
Letos je v přírodě velmi málo včel samotářek.
29.5.2023 od Hanka
A my lidé život včelám neusnadňujeme, ale naopak. Třeba tady v Dolní Šárce. V minulých letech jsem bývala nadšená, jak tady kolem revitalizovaných tůní probíhá mozaikové sečení louky. Letošní stav je potřeba nazvat přírodní katastrofou. Traktor se tu pustil do sečení pozdě. Nechali tu vyrůst vysokou trávu, která udusila všechny kvetoucí byliny. Louky je potřeba začít sekat včas, dokud kvetou stromy a včely a čmeláci mohou získávat nektar a pyl z květů stromů. Po odkvětu stromů už je všechen hmyz závislý na květech na loukách. Počkat, až stromy odkvetou, a potom vysekat komplet celou louku, na které zůstalo jen rákosí kolem tůní, to je darebáctví.
V minulých letech tu probíhalo sečení tak, že nejdřív posekali část od pěšiny vlevo, potom až za pár týdnů část od pěšiny vpravo, nebo naopak. Bývalo to tak, že úsek, který byl posečený dřív, byl v době sečení druhé části už opět rozkvetlý. Tentokrát jsou obě části cesty posečené stejný den.
V téhle revitalizované části Šáreckého potoka teď zůstala neposečená jen ta část, kde rostou jedovaté ocúny. Ocúnům nyní dozrávají semena, ta jsou nejjedovatější. Proto se seno z tohoto místa nehodí pro krmení zvířat. Jenže v téhle části už je tráva přerostlá, všechny bylinky jsou tam kvůli vysoké trávě udušené a nekvetou. Jenom mohutné ocúny se tu dokážou prosadit.
Pak jsem se šla podívat dál, proti proudu potoka. Myslela jsem si, že alespoň na dalším místě bude rozkvetlá louka. Ale nebyla. Na dalším obrázku je výhled z vrchu kopce Jenerálka na další komplet posečenou louku mezi revitalizovanými tůněmi. Neposečené zůstalo jen rákosí v mokřinách. Jenže rákosí nemá ve květech nektar pro hmyz, rákosí je včelám a čmelákům k ničemu. (Seno už je odtud odvezené.)
Moderní zemědělské stroje mají velký výkon, za chvilku posečou obrovskou plochu. Přírodě to ale škodí. Podle mého názoru by měl traktorista dostat vysokou pokutu za to, jak nerozumí souvislostem ve vývoji přírodních dějů. Alespoň část té travnaté plochy měla být posečená mnohem dřív. Nyní se budou kvetoucí rostliny obnovovat jen ztěžka a pomalu, dlouho tu nic nepokvete. Kromě toho to škodí i lidem, když se nechá zdejší tráva hromadně vykvést. Mnoho lidí pak trpí pylovými alergiemi, vítr roznáší pyl trav na kilometry daleko. Kdysi jsem se ptala rodičů, jak řešili pylové alergie v dobách, kdy soukromě hospodařili. Vysvětlení bylo jednoduché, říkali: Tenkrát žádná tráva nekvetla, všechno bylo posečené na seno už dřív před rozkvětem trav.
Pouze nahoře na vrchu Jenerálky jsou kvetoucí rostliny. Na zdejší prudké svahy traktor naštěstí nedokáže vyjet. Doufám, že teď nikoho nenapadne vysekat porosty i v PP Jenerálka, když tu jsou jediné kvetoucí rostliny v okruhu několika kilometrů.
U rozkvetlých vikví jsem tu fotografovala zednice zlatavé.
Zednice zlatavá (Osmia aurulenta), samička.
Pelonosky hluchavkové, naše nejotužilejší samotářské včely, se pohybují na květech velmi rychle. To je složitá situace pro fotografování. Podařilo se mi ji nedávno zachytit jen zdálky na kvetoucí větvičce hlošiny okoličnaté, v parku v Dejvicích.
Pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes) vypadá jako menší šedohnědý čmelák. Na rozdíl od čmeláků ale pelonosky nevychovávají dělnice.
Velmi otužilým druhem je také čmelák luční (Bombus pratorum). Je to drobný druh čmeláka. Ani ten mi ale v poslední době neumožnil, abych ho vyfotografovala zblízka. Vždy uletěl rychleji, než se mi zaostřit objektiv fotoaparátu. Tady je dělnice na květech barborky.
Občas lze na květech uvidět drobné ploskočelky. Těch u nás žije větší počet navzájem podobných druhů.
Nejnovější aktuality
