Louka u Vltavy v Praze v Sedlci za deštivého počasí na začátku srpna.
8.8.2023 od Hanka
Bolševníkům obecným už většinou dozrávají semena. Ale některým jednotlivým rostlinám ještě kvetou okolíky na vedlejších výhonech, takže pořád je zde mnoho zajímavého hmyzu na fotografování. A je tu i řada dalších druhů rostlin, které mají dostatek květního nektaru. Někdo by řekl: "Vždyť tu roste jen běžná nitrofilní vegetace, nic zajímavého tu není." Jenže to je omyl. Na výskytu těch obyčejných rostlin závisí přežití nebo nepřežití většiny druhů blanokřídlého hmyzu.
Louka na levém břehu Vltavy. Na protilehlém vltavském břehu jsou skály Přírodní rezervace Podhoří.
V Praze máme vyhlášených mnoho přírodních rezervací a přírodních památek. Jenže většinu těch chráněných území vyhlašovali geologové, že jsou tam k vidění významné geologické vrstvy. Později se přidali s výzkumem ploch botanici, ti zavedli další chráněná území na místech s výskytem vzácných rostlin.
Doposud se ale jen málo lidí zabývalo otázkou, co ke svému životu potřebuje hmyz.
Na skalách přírodní rezervace Podhoří žije dost hmyzu - ale pozor, pouze na jaře nebo na podzim. V červencovém horku, když je v Praze 35°C a do zdejších skal se opře slunce, tak na skalách už nemůže zdejší vedro přežít žádný živočich. (Rostliny překonávají nepříznivé období ve formě podzemních cibulek nebo hlízek nebo kořenových pupenů.) Když kvůli letnímu horku a suchu zaschnou rostliny v přírodní rezervaci, tak všechen hmyz odtud přeletí dolů k řece a tam žije dál na té obyčejné vegetaci. Každý živý tvor se potřebuje alespoň napít, když nastanou horké dny. Blanokřídlý hmyz pije nektar z květů. Kdyby blanokřídlí neměli v dosahu květy té obyčejné nitrofilní vegetace, tak nemohou přežít.
Na květenství bolševníku obecného sedí vpravo ruděnka hrbatá (Sphecodes gibbus), vlevo je neurčený drobný druh blanokřídlého hmyzu.
Ruděnka hrbatá, sameček.
Opět jsem tu s fotoaparátem zastihla pakutilku.
Pakutilka skvrnitá (Nysson maculosus).
Vosilka hladká (Harpactus laevis) je maličká, ale pro přírodu je velmi důležitá. Jako zásoby potravy pro svoje larvy nosí do komůrek ulovené a ochromené nymfy a dospělce drobných křísů. Křísové jsou pro rostliny nebezpeční tím, že přenášejí virové choroby.
Na květech bolševníku se tu ukázala i pilatka bazalková (Tenthredo marginella). V české přírodě se její larvy vyvíjejí na dobromysli. Podobný druh pilatka mátová (Tenthredo thompsoni) je vzácnější, podle fotografií dospělců nerozlišitelný. Liší se živnou rostlinou svých housenic. Larvy pilatky mátové se vyvíjejí na mátě dlouholisté a na mátě vodní a také na karbinci evropském.
Dospělci potřebují sát nektar na miříkovitých rostlinách.
Na louce také bohatě kvetou kakosty luční.
Nyní na začátku srpna se v přírodě objevují samečkové a mladé samičky mnoha druhů ploskočelek.
Ploskočelka rudonohá (Halictus rubicundus), sameček na odletu.
Samička.
Ploskočelky milují lopuchy, bodláky, chrpy a celou řadu dalších hvězdnicovitých rostlin, mohou sbírat nektar a pyl i na dalších druzích rostlin. Většina druhů ploskočelek je drobných, lidé je obvykle přehlížejí. V české přírodě ale mají ploskočelky zásluhu na opylování, dělají víc opylovacích prací než známé včely medonosné.
Ploskočelka chrastavcová (Halictus scabiosae) patří k větším druhům, na fotografii je sameček na květu lopuchu.
Lopuchy má rád i přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria).
Ohniváček černokřídlý (Lycaena phlaeas) na lopuchu větším. Jeho housenky se vyvíjejí na šťovících.
A tady je ohniváček černokřídlý s rozevřenými křídly na lopuchu plstnatém.
Po jarním posečení lopuchy zase obnovují růst květních lodyh, ale potom vytvářejí jen menší rostliny. Výhodou je pak i to, že takové lopuchy kvetou později. Tím se prodlouží doba jejich kvetení a navíc kvetou v pozdějším létě, kdy je o květy v přírodě nouze.
Květy lopuchů často navštěvují dělnice včel medonosných.
Tady je na lopuchu samotářská včela čalounice (Megachile sp.).
Nektar z květu saje můra kovolesklec gamma (Autographa gamma).
Mezi blanokřídlé patří také mravenci. I mravenci jsou v přírodě důležití a s focením by se na ně nemělo zapomínat. Tady byla na lodyze bodláku kadeřavého mladá okřídlená samička druhu mravenec žlutý (Lasius flavus).
Po posečení tu obnovil kvetení pilát lékařský.
Květy pilátů milují čmeláci.
V místě, kde se cyklostezka odděluje od silnice, kvetly ve svahu bělotrny. Na těch bývají včely medonosné, čmeláci, kutilky a mnoho dalšího hmyzu. Bělotrn kulatohlavý je považován za invazní rostlinu, kterou by měli lidé ničit. Občas si ale kladu otázku, proč je tolik invazních druhů rostlin současně včelařsky významných. Že by je včelaři šířili úmyslně?
Žahalka žlutá (Scolia hirta) je v posledních letech v Čechách hojnější.
A také tam u silnice kvetla štětka laločnatá.
Včely medonosné sbírají na štětkách nektar a pyl.
Květy štětky milují zejména čmeláci. Tady je na obrázku čmelák rolní (Bombus pascuorum) .
Na protějším břehu Vltavy rostou jiné druhy rostlin. Těsně u řeky se objevuje děhel lesní.
Na květech děhelu jsou překvapivě hojní čmeláci. Čmeláčí dělnice tu na děhelu sbírají nektar a pyl.
Čmelák zemní (Bombus terrestris).
Vedle cyklostezky roste tolice srpovitá. Tu mají v oblibě motýli modrásci.
Na tolici srpovité se ukázal i modrásek tmavohnědý (Aricia agestis).
Bolševník obecný je ale ze všech zdejších rostlin nejvyhledávanější.
Srpuška Gasteruption jaculator.
Bolševník obecný, zralá semena.
Nejnovější aktuality
