Nejkvalitnější nektar a pyl pro výživu včel mají vrby.

9.4.2024 od Hanka

Hedvábnice jarní si vyhrabává hnízdečka v písčité zemi a nosí do komůrek svým larvám pylonektarové zásoby jenom z vrb. Vybudování plodových komůrek není pro samičku nic snadného. Po vnitřních stěnách plodových komůrek samičky roztírají směs Dufourovy žlázy a slinných žláz. Sloučením obou sekretů vzniká lesklý povlak. Ten zajišťuje optimální mikroklima pro vývoj plodu. Larvičky se budou vyvíjet na tekuté směsi nektaru s menším množstvím pylu. A právě ten lesklý povlak komůrky zabraňuje vsakování tekuté směsi nektaru do okolní země.
Vrby rostou na vlhké zemi, plodové komůrky musí být chráněné i před bakteriemi a houbami. Proto samičky potírají stěny komůrek také baktericidním a fungicidním sekretem kusadlových žláz.

A podívejte se na ní, jak má nasbíraný pyl vpředu na hlavě, na zadních holeních, na spodní straně stehen, po stranách beder i na spodní části prvního článku zadečku.

V Praze a v okolí je hedvábnice jarní velmi hojná. Zjara se objevuje docela brzy, obvykle ještě před rozkvětem parkových smutečních vrb. A protože v Praze jsou málo vysazované ty nejdřívě kvetoucí vrby jako je jíva, vrba košíkářská, vrba popelavá nebo vrba nachová, tak hedvábnice jarní tu bývá zpočátku vidět na květech planých slivoní (Prunus cerasifera). Potom rozkvétá vrba křehká, a to už mají hedvábnice hody, nadbytek potravy. Vrba křehká totiž roste kolem Vltavy a kolem pražských potoků skoro všude. V minulosti bývalo normální jarní počasí, tenkrát vykvétala vrba bílá o pár týdnů později než vrba křehká. A ještě později nakvétala vrba trojmužná. Dřív tedy měly hedvábnice k dispozici dlouhou dobu, po kterou mohly sbírat nektar a pyl na různých druzích vrb. (Z našich českých druhů vrb kvete nejpozději vrba pětimužná, tu ale v Praze skoro nemáme.) Letos bylo v březnu neobvykle teplo a na začátku dubna bylo horké počasí jako v červenci. Kvůli tomu vykvetly vrby křehké a vrby bílé a vrby trojmužné prakticky současně. Samičky hedvábnic se musí hodně snažit, aby se jim povedlo zásobit komůrky s larvami nektarem a pylem z vrb. Letos jim na to příroda vyhradila jen krátký termín.

Hedvábnice jarní se podobá včelám medonosným, je jen trochu mohutnější. A hlavně má jiný tvar nohou.
Pro srovnání je na dalších dvou obrázcích včela medonoska, když saje nektar ze samičích jehněd vrby bílé.


Na samičích jehnědách vrby bílé jsem fotografovala také droboučké nosatcovité brouky.
Je to druh Archarius salicivorus (je známý také pod jménem Curculio salicivorus).

Samičky nosatců kladou vajíčka do hálek, které na listech vrb vytváří pilařka hálčivá (Pontania proxima). Larva nosatce pak konzumuje výživné listové pletivo, které se tvoří uvnitř hálky. Potravně tím konkuruje larvě pilařky, která kvůli tomu v hálce uhyne. To larvě nosatce nijak nevadí. Hálky na listech totiž vznikají následkem sekretů přídavných žláz pohlavních orgánů dospělých samiček pilařek, které pilařky produkují během kladení vajíček. Následné uhynutí larvičky pilařky proto nemá vliv na růst hálky a larva nosatce tu má i nadále ideální podmínky pro svůj vlastní vývoj.


Kvetoucí vrby jsem fotografovala u Vltavy. A nejvíc hmyzích návštěvníků tu bylo na vrbě trojmužné.
Větvička vrby trojmužné a její pylové (samčí) jehnědy. Všimněte si, že v termínu kvetení má vrba trojmužná už docela dlouhé zelené letorosty.


Na vrbě trojmužné sbírala nektar a pyl také pískorypka páskovaná (Andrena gravida). Její larvičky vyrůstají na směsi nektaru a pylu z květů z mnoha druhů rostlin. A když jsou v dosahu vrby s kvalitní potravou, tak využije příležitost i pískorypka.



Velmi hojná, tedy vlastně přemnožená, tu byla mandelinka dvacetitečná (Chrysomela vigintipunctata). V předchozích letech jsem tuhle mandelinku tady u Vltavy v Praze v Sedlci nevídala. Současné počasí zřejmě mandelinkám svědčí, možná od nich letos budou všechny listy na vrbách sežrané.

Dvojice.


Také tu všude bylo hodně mšicožravých slunéček.
Slunéčko východní (Harmonia axyridis), dvojice. Tahle slunéčka jsou barevně hodně variabilní, jejich barva možná záleží na tom, při jaké teplotě se jako larva který jedinec vyvíjel.

Viděla jsem tu i slunéčko čtrnáctiskvrnné (Calvia quatuordecimguttata).


Po cestě domů jsem ve svahu nad silnicí uviděla kvetoucí šeříky a na nich pelonosku hluchavkovou. Ta mne překvapila, v dřívějších letech jsem na květech šeříků žádné blanokřídlé nevídala. Na šeříkové květy s hlubokou korunní trubkou prý létají hlavně noční můry s dlouhým sosákem. Asi je venku takové sucho a teplo, že nektar ve květech mnoha jiných rostlin zasychá a pelonosky kvůli tomu přestaly navštěvovat svoje oblíbené hluchavky a další a nouze je naučila pronikat do šeříků. Hluboká korunní trubka chrání nektar před vysycháním. (To jsem si všimla i u jiných rostlin s hlubokou korunní trubkou, že za vlhka si jich blanokřídlí nevšímají a létají na květy se snadněji dostupným nektarem. Za sucha ale pronikají k hluboko uloženému nektaru, i když to vyžaduje víc námahy.)

Pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes) za letu nad květy šeříku.

V době mého dětství nás ve škole učili, že 9. května osvobodila Prahu sovětská armáda a že lidé tenkrát vítali ruské vojáky s náručemi šeříkových květů. Podle vyprávění mojí babičky byla historická skutečnost trochu jiná. Tento web se ale zabývá přírodou, nikoliv dějepisem. Takže popis bojových událostí na začátku května 1945 přenechám jiným znalcům. Pro přírodovědce je důležité si všimnout, že tenkrát začaly kvést šeříky 9. května 1945. S tehdejším datem rozkvětu šeříků moje babička souhlasila, to tak opravdu bylo. A já jsem letos v Praze fotografovala kvetoucí šeříky už 8. dubna. To znamená, že příroda je o měsíc kupředu oproti normálu.
Co nás ještě letos čeká?