28.6.2024 od Hanka
V minulosti bývala žahalka žlutá (Scolia hirta) v ČR vzácná. S nynějším oteplováním ji ale můžeme vidět čím dál častěji i v Praze. Je dlouhá až 22 mm. Je nápadně černá, má tmavá křídla, žluté pásky na zadečku a na nohách větší počet hrabacích trnů. Vyvíjí se jako parazitoid na larvách větších druhů zlatohlávků. Larvy hostitelů jsou ukryté v půdě. Žahalky vyhledávají hostitelské larvy podle vibračních signálů a aktivně se za nimi prohrabávají. Po trvalém ochromení hostitele okolo něj vytvoří komůrku a nakladou na něj vajíčko. Larva žahalky žije na povrchu těla hostitele, kterého zkonzumuje do několika týdnů. V komůrce se kuklí a přezimuje do dalšího roku. V našich podmínkách vytvářejí jednu generaci. Parazitované larvy jsou ochromené, s vajíčkem nebo larvou žahalky na povrchu těla. Dospělé žahalky získávají energii sáním na květech nektarodárných rostlin.
Na horní fotografii je samička.
Dostatek květů je pro výskyt žahalek velmi důležitý. Na zdejších fotografiích je na bělotrnu.
Žahalka žlutá má tmavá křídla - obrázek samičky.
Portrét samičky s kusadly připomíná obrázky čerta.
Před odletem pohybovala samička křídly tak rychle, až jejich tmavá barva na fotce zmizela.
A takhle vypadá samička na obrázku shora.
Sameček má štíhlejší zadeček a delší tykadla.
Tady je na květenství bělotrnu sameček žahalky a dělnice včely medonosné.
Velikost samečků je dost proměnlivá, někteří jsou také nápadně mohutní. Tady saje nektar z kvítku bělotrnu.
Sameček se samičkou.
Kde se objeví čerstvá samička, tak tam se slétá hodně samečků.
Hostitelským druhem žahalek žlutých jsou brouci zlatohlávci. V přírodě už je to tak, že z pěkné a vykrmené larvy brouka zlatohlávka se může vylíhnout mladý brouk zlatohlávek a nebo také žahalka žlutá.
Svízel syřišťový (
Galium verum) s broukem zlatohlávkem. Dospělí brouci zlatohlávci se živí okusováním květů, někdy i okusováním zralých plodů. Tady na svízelu neškodí. Na některých pěstovaných rostlinách by ale okusováním květů škodit mohli, kdyby se přemnožili.