29.6.2024 od Hanka
Ve skulině mezi trochu spředenými listy vinné révy jsem zahlédla sršeň. Takovou menší sršní dělnici. Sršní matka, která přezimovala, musí totiž svoje první potomstvo vychovávat a krmit úplně sama. Musí sama postavit základ hnízda, naklást do buněk vajíčka, pro vylíhlé larvičky lovit masitou potravu. Proto jsou ty první sršní dělnice o několik mm menší než jejich mladší sestry, které vídáme létat v srpnu a v září.
Rozevřela jsem listy, abych se lépe podívala. Ukázalo se, že tahle sršeň už je mrtvá a že se na jejím těle krmí pavouk - asi druh snovačka oválná (Enoplognatha ovata). Když jsem přinesla fotoaparát, snovačka od svého úlovku odběhla, to ale jen na chvilku. Vzdát se ulovené kořisti nechtěla, zase se vrátila.
Sršeň obecná (
Vespa crabro) byla k listu připředená pavučinou. (Většinu pavučinových vláken fotografie nezobrazila, protože fotoaparát se zvětšujícím objektivem zachycuje objekty s malou hloubkou ostrosti.)
Jak mohla malá snovačka ulovit ve srovnání s ní tak velikou sršeň? Snovačky mají v pavučinách hodně lepu a v chelicerách také neobvykle silný jed.
Snovačky si staví nevelké sítě s vlákny, která jsou napjatá nejrůznějšími směry. Některá vlákna jsou opatřená lepem. Jakmile se neopatrný hmyz do sítě zachytí, tak se přilepí na několik vláken. A čím víc se snaží vyprostit, tím víc se přilepuje na další vlákna. Teprve když se kořist unaví a je lepem i trochu znehybněná, tak se snovačka odváží blíž a svou oběť usmrtí jedem tak, že chelicerami prokousne jemnou kutikulu mezi články.
Na poslední fotografii je pod skrčenýma předníma nohama snovačky trochu vidět i její hlavohruď s očima a makadlem.
Pár dnů po fotografování ulovené sršní dělnice jsem našla na listu jinou snovačku, tentokrát s ulovenou včelou medonoskou. Je vidět, že snovačky si troufají dost často i na takovou velikou kořist, která je dokonce vybavená žihadlem.
Tahle snovačka měla dokonce odvahu se vrátit ke svému krmení i během fotografování.
Brzy ale přece jen odběhla vedle.