V letošním roce mají včelaři už od června problém se ztuhlým medovicovým medem.

20.8.2024 od Hanka

V Praze ale máme smrků málo a ty které zde rostou, mají větve až vysoko. Proto se mi nepovedlo fotografovat producenty medovice na smrcích, ale jen na dubu.

Zdobnatka dubová (Tuberculatus annulatus) je drobná nenápadná mšice, která saje na spodní straně dubových listů. Vylučované cukerné látky nechávají mšice padat dolů pod sebe na spodní listy.

Včelí medy lze přibližně rozdělit na květové, které vznikají z nektaru nasbíraného na květech, a na medovicové lesní medy, které mají původ v rostlinné šťávě z jehličí nebo listů nebo stonků, co profiltrovaly mšice nebo některé další druhy mšicosavého hmyzu (Sternorrhyncha).

V pražských ulicích teď v srpnu kvetou jerlíny japonské. Jsou to vynikající včelařské dřeviny. Kvítky v jejich latě nakvétají postupně, proto jerlíny kvetou dlouhou dobu. Z jejich nektaru vzniká velmi kvalitní med, který v plástech netuhne a ulétlé včelí roje, které se usadily v dutých stromech v pražských parcích na jerlínovém medu úspěšně přezimují.

Včela saje nektar v kvítku jerlínu.



Naopak se ztuhlým medovicovým medem je letos problém, na něm včelstva nejsou schopná přezimovat.
V dřívějších stoletích to tak ale nebývalo. Kdysi býval lesní medovicový med známý tím, že zůstával ve sklenicích dlouho tekutý a nekrystalizoval. Jenže časy se mění a počasí se otepluje a v přírodě se objevují změny.

V dobách našich pradědečků se včelařilo jinak. Tenkrát žilo v Čechách jiné včelí plemeno, byla to tzv. tmavá včela. Tyhle tmavé včely se dostaly do Evropy brzy po skončení doby ledové, pronikly sem ze severní Afriky přes Gibraltarský průliv. A jak se postupně oteplovalo, tak se tmavé včely dostávaly dál a dál na sever, brzy se z nich staly nejrozšířenější evropské včely. Tohle plemeno tmavých včel vytvářelo zásoby medu především z medovice a úspěšně na něm přezimovalo. Tenkrát ale zůstával medovicový med tekutý až do jara, jen vzácně bývalo trochu buněk v plástu se ztuhlým medem. V minulosti lidi odebírali včelám med až na jaře, prostě sebrali včelám jen to, kolik zásob po přezimování ještě v úlech zbylo. A zbývalo dost, protože tmavé včely mají během zimy malou spotřebu zásob. Ony totiž koncem zimy a v předjaří vychovávají jen velmi málo svých larviček, rozvoj včelstev do síly u nich probíhá teprve po větším jarním oteplení. Zásoby medu tmavé včely vytvářejí až v létě z medovice a pyl a nektar mají hlavně z později kvetoucích rostlin jako je vřes.

Kdysi u nás bývala vřesoviště na chudých pastvinách. Dnes už jsou taková místa většinou porostlá lesem. Nyní lze u nás vidět rozsáhlé vřesoviště např. v Brdech na dopadové ploše vrchu Tok.

Krajina na dopadové ploše pod vrcholem Toku.

Rozkvetlý vřes se včelou.

Tady si včelař chválí dobrou snůšku vřesového medu.


U nás v Čechách bývalo hodně medu z lip. Právě na lípách bývá v termínu jejich kvetení současně na listech i mnoho mšic, které produkují medovici.
Medomety dřív lidi neměli, odřezávali včelám celé voskové plásty s medem. A když plásty v nějaké větší nádobě rozlámali, tak lehký vosk vyplaval nahoru a dole zůstal med. (Kvůli zlepšení tekutosti medu lidi většinou ještě směs medu s voskem trochu zahřívali, dávali na kamna veliký kastrol s vodou a teprve do něj postavili nádobu se včelími plásty - to aby se med a vosk zahřál jenom trochu, aby se na dně nádoby s medem nic nepřipálilo.) Tenkrát měly medovicové medy jiné složení cukrů než máme dnes. Na současných ztuhlých medech by nedokázaly přezimovat ani ty tmavé včely. Dnes se vyskytuje plemeno tmavých včel v severním Švédsku a v Norsku a také ho lidé chovají ve vysokých nadmořských výškách v Alpách ve Švýcarsku.

V ostatní Evropě jsou nyní rozšířená taková včelí plemena, která pocházejí ze včel, co sem v dávných dobách pronikaly z Afriky východní cestou, přibližně trasami kolem Černého moře.
V současnosti máme v Čechách taková plemena včel, která vychovávají mnoho svých larviček už v zimě. Včelí matka začíná klást vajíčka zhruba v době kolem zimního slunovratu, tedy v prosinci. Zpočátku klade jen málo, ale už v únoru bývají plásty plné včelího plodu (včelích larviček). A samozřejmě při tom včely spotřebovávají mnoho loňských zásob, ty jsou potřeba jak pro výživu larviček, tak kvůli zahřívání plodiště. Proto mají tyhle včely vysoké nároky na kvalitu a množství medových zásob. Pro včelaře to má výhodu, že včely jsou v plné síle už v dubnu a dokážou lidem vytvořit hodně medu z časně kvetoucích stromů jako jsou vrby a třešně a také přinesou hodně z rozkvetlých polí s řepkou olejkou (ozimá řepka rozkvétá už v dubnu.) Pozdější zdroje snůšky v mnoha oblastech ČR vůbec nejsou, dnes se na polích pěstují takové plodiny, na kterých včely v červnu a v červenci nektar nenajdou, ani plevel už v polích nekvete tak jako v minulosti.

Chrpa modrá bývala hojným plevelem, dnes je vzácná.


CO SE TEDY ZMĚNILO, PROČ MÁ NYNÍ MEDOVICE JINÉ CHEMICKÉ SLOŽENÍ CUKRŮ, KDYŽ MÁME VĚTŠÍ TEPLO A SUCHO?
Zkusím to vysvětlit od začátku.
Fotosyntézou vzniká v rostlinách glukóza a fruktóza. Sloučením molekul glukózy a fruktózy vzniká sacharóza.
V květním nektaru je hlavně glukóza a fruktóza a jen nepatrné množství sacharózy. Samozřejmě je v nektaru také hodně vody.

Tady se mi před pár dny povedlo vyfotografovat mladou čmeláčí matku, jak saje nektar z kvítku pilátu lékařského. (Pilát lékařský je ze včelařského hlediska velmi dobrá luční bylina, kvete totiž opakovaně po dlouhou dobu.)

Mydlice má květy s velmi dlouhou kališní trubkou a nektar uložený v hloubce květu. Čmelák zemní má krátký sosák a při normálním opylování květu by k nektaru nedosáhl. Umí si poradit, do kalichu vykusuje díry.

Sladký nektar milují i mravenci. S radostí využívají také otvory, které vykousali čmeláci.


A právě mravenci mají velký vliv na to, co se děje na rostlinách dál. Mravenci totiž spotřebovávají velké množství medovice. A aby se jim dařilo, tak si svoje mšice chovají. Chrání mšice před případnými predátory a také svoje oblíbené mšice roznášejí na další vhodné živné rostliny. Některé druhy mšic dokonce v teple v mraveništích přezimují.

Tady si mravenec ošetřuje skupinu mšic na břečťanu.


V cévních svazcích rostlin se glukóza a fruktóza postupně přeměňují, vznikají z nich disacharidy sacharóza a trehalóza a samozřejmě i celá řada dalších látek, potom trisacharid rafinóza. Při těchto přeměnách vzniká také volná molekula vody. (Voda se chemicky uvolňuje už při přeměně glukózy a fruktózy na sacharózu a následně se další voda uvolní při vzniku trisacharidu rafinózy, která se skládá z molekul fruktózy, glukózy a galaktózy - galaktóza je izomer glukózy.) To je pro rostliny velmi důležité za sucha. Rostliny výrazně zvyšují produkci rafinózy jako obranu vůči stresu ze sucha. Další výhodou rafinózy pro rostliny je to, že je těžko stravitelná pro mnoho rostlinných spásačů a ožíračů. Rostliny proto zvyšují tvorbu rafinózy také jako odpověď na napadení, včetně na napadení mšicemi.
V zažívacím traktu některých mšic žijí bakterie, které umí s pomocí enzymů přeměňovat trisacharid rafinózu na melecitózu. Mravenci umí melecitózu trávit - na rozdíl od včel, kterým dělá trávení melecitózy potíže.

Tady se mi povedlo fotografovat mravence černolesklé, jak pochodují po smrkové kůře vzhůru do koruny stromu a s nákladem medovice v zadečku zase dolů do mravenčího hnízda. Všimněte si, jak mravenec, který pochoduje dolů, má roztažené zadečkové články až na maximum, dá se říct, že má zadeček naplněný až k prasknutí. Mravenec černolesklý používá medovici nejen jako energeticky bohatou potravinu, ale také si staví podzemní kartonová hnízda ze směsi hrubé dřevnaté drtě a hlíny a ten materiál si slepuje medovicí.


Pokud včely nasbírají medovici s obsahem melecitózy a nanosí si to jako zásoby do buněk v plástech, tak se potom stane, že MELECITÓZA RYCHLE VYKRYSTALIZUJE, k jejím krystalům se připojí i některé další přítomné cukry a tím vzniká pevný, tzv. cementový med. Se ztuhlým medem pak mají veliké potíže včelaři a následně během zimních měsíců i naše včely.

Naopak mravenci melecitózu milují, vyhledávají mšice, které produkují melecitózu a takové mšice si přednostně roznášejí na další stromy v okolí. Mravenci si prostě "vyšlechtili" mšice, které mají v trávicím traktu bakterie produkující melecitózu.

Nyní by naši včelaři měli chovat plemeno včela medonosná kraňská a nedovážet k nám z ciziny jiné příbuzné typy včel. No ale každý Čech je domácí kutil, který rád experimentuje. Vzpomínám na dobu, je to už několik desítek roků nazpázek, kdy si lidi přivezli do Čech na vyzkoušení kavkazské včely. A potom si tihle včelaři stěžovali, že kavkazské včely odmítají sbírat medovici. Prostě tenkrát měli včelaři s kraňskými včelami veliké výnosy kvalitních tekutých medovicových medů a jejich sousedi s kavkazskými včelami měli v úlech prázdno. V dnešní době by možná někdo řekl, že ty kavkazské včely jsou chytřejší.

Pro ilustraci vkládám obrázky, jak jsem fotografovala mravence mezi mšicemi v květnu 2022 na listech vrby.
Na fotografiích je mravenec stínomilný (Lasius umbratus) a mšice vrbová (Aphis farinosa).


Na dalším obrázku je vidět, jak mají mšice za zadečkem kulaté kapičky sladké a chutné medovice.

Informace o vzniku melecitózy v medovici jsem získala z časopisu Moderní včelař 08/2024.
Náročné pokusy výzkumníků v této oblasti jsou také popisované na webu
https://besjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1046/j.0269-8463.2001.00550.x