Jaké druhy jehličnanů si lidé nejčastěji zdobí jako vánoční stromečky?

21.12.2024 od Hanka

Smrk ztepilý (Picea abies, Picea excelsa) má ze všech druhů smrků, které můžeme vidět růst v českých parcích a v zahradách, ty největší šišky.

Smrk ztepilý je v našich lesích nejčastěji pěstovaný jehličnan. Má širokou genetickou variabilitu. Ta se projevuje mimo jiné i mírně odlišným tvarem plodních šupin v šiškách. Ty mohou být zaokrouhlené nebo na konci zubaté.


V zahradách lidi často pěstují také druh smrk pichlavý (Picea pungens), zejména jeho okrasné formy se stříbrnou barvou jehlic. Ten pochází ze Severní Ameriky. Smrk pichlavý se na vánoční stromky obvykle nepoužívá. Zejména v mladém věku roste pomaleji než smrk ztepilý, proto se nehodí ani na plantáže pěstovaných okrasných smrčků.

Smrk omorika (Picea omorika) je další druh smrku, který je v posledních desetiletích často pěstovaný v zahradách jako okrasný jehličnan. Pochází z vápencových pohoří z Bosny. Má velmi štíhlou korunu, hodil by se jako vánoční stromek do těch bytů, kde mají málo prostoru pro vánoční výzdobu.
Šišky smrku omorika jsou dlouhé jen 4 až 6 cm a vyrůstají jen v nejvyšší části koruny, kam člověk s fotoaparátem nedosáhne na detailní záběry. Šišku s větvičkou jsem fotografovala, když je vítr shodil na zem.

Jehličí smrku omorika je na horní straně leskle tmavozelené, na rubu má dva bělavé proužky průduchů.


Jedle kavkazská (Abies nordmanniana) je nejkrásnější. Lidé ji pěstují na polích na prodej na vánoční stromečky pro nejbohatší skupinu zákazníků. Pokud má jedle kavkazská k dispozici pro svůj růst hodně slunce, tak se rozrůstá víc do šířky než do výšky. Jako vánoční stromek se tedy hodí do bytů, které mají hodně volného prostoru.
Jedle kavkazská má jehlice, které svrchu zakrývají větévku.

Na spodní straně větviček má jedle kavkazská jehlice dvouřadě rozložené a několik jehlic také odstává dolů.


Jedle obrovská (Abies grandis) pochází ze západu Severní Ameriky. U nás je často vysazovaná i do lesních porostů, protože je odolnější vůči suchu a kouřovým plynům víc než naše domácí jedle bělokorá. U prodejců vánočních stromků se jedle obrovská objevuje dost často.
Má nápadně dlouhé jehlice, které jsou výrazně dvouřadě rozložené.

Na spodní straně mají jehlice jedle obrovské dva bělavé proužky průduchů.


Nejkrásnějším jehličnanem českých lesů je borovice lesní (Pinus sylvestris). Ta je u nás jako vánoční stromek velmi oblíbená, mimo jiné kvůli tomu, že její jehlice doma ze stromku neopadávají a netvoří nepořádek.



Borovice černá (Pinus nigra) pochází z jižní Evropy. Existuje ve větším počtu zeměpisných variet. U nás bývala vysazovaná především ve vápencových oblastech. V posledních letech ale plochy s borovicí černou hodně prosychají. Od té doby, kdy máme v Čechách odsířené uhelné elektrárny, tak borovice černé podléhají mikroskopickým houbovým chorobám. (To je problém mnoha druhů u nás pěstovaných jehličnanů, nejen borovice černé, na různé houbové choroby u nás nyní hodně prosychají také původně americké druhy pětijehličnatých borovic, jako je např. borovice vejmutovka. Dokud elektrárny a další provozy chrlily do vzduchu mnoho škodlivin, tak naše české druhy jehličnanů v lesích odumíraly a mnohé cizokrajné druhy se dokázaly vyrovnávat se špatným vzduchem úspěšně. Když nastalo odsíření, situace se proměnila. Ukázalo se, že mnoho cizokrajných druhů jehličnanů není odolných vůči u nás běžně rozšířeným houbovým chorobám. Oxidy síry měly totiž v minulosti výrazný fungicidní účinek.)
Ve srovnání s naší borovicí lesní má borovice černá mnohem delší jehlice a také výrazně větší šišky.


Borovice vejmutovka (Pinus strobus) pochází ze Severní Ameriky. Dřív u nás byla často vysazovaná i v lesích. V současnosti její porosty hodně prosychají.

Šišky na větvi.


V našich lesích bývá jako příměs vysazovaná také douglaska tisolistá, která pochází ze Severní Ameriky. Lesnický význam má hlavně douglaska tisolistá pravá (Pseudotsuga menziesii var. menziesii). Je to rychle rostoucí dřevina, má kvalitní dřevo, odolává suchu. Ve své domovině vyrůstá až do výšky 80 m, některé exempláře v Čechách už jsou také vyšší než 60 m. V Čechách to jsou nyní naše nejvyšší stromy.
V pražských parcích je častěji vysazovaná douglaska tisolistá sivá (Pseudotsuga menziesii var. glauca).

V šiškách mají douglasky nápadně vyniklé trojcípé krycí šupiny.


V pražských zahradách se nyní jako okrasné jehličnany vysazují také různé okrasné formy cedrů. Kultivary bývají vyšlechtěné obvykle z původního druhu cedr atlaský (Cedrus atlantica), který pochází z pohoří Atlas v severní Africe, nebo z druhu cedr libanonský (Cedrus libanii), případně z jejich kříženců. V českých podmínkách se cedry ukazují jako velmi odolné jehličnany, jejich pěstování u nás má určitě budoucnost. Mají velmi kvalitní dřevo a vzhledem k oteplování zeměkoule se jim u nás bude líbit.
Větve okrasného kultivaru cedru s dozrávající šiškou uprostřed obrázku.


Jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) je také často vysazovaný jehličnan v pražských zahradách a parcích. Má jen malé nároky na světlo, dokáže růst na zastíněných místech nebo v podrostu pod jinými dřevinami. Má krátké jehlice a drobné šišky.

Šišky jsou dlouhé jen 15 až 22 mm.

Spodní strana jehlic.


A proč u nás slavíme vánoce? Jak to slavení začalo?
V prvních třech stoletích našeho letopočtu byly hlavním svátkem křesťanů velikonoce. Zpočátku se svátky Ježíšova narození neslavily. Křesťanskou nauku tehdy lidé šířili vyprávěním, teprve následně bylo mnohé i napsáno. Díky tomu ústnímu předávání se nám zachovalo mnoho důležitých znalostí, ale datum, kdy se Pán Ježíš narodil, to nevíme. Ukřižování Pána Ježíše je doložené, zapsané ve starých spisech, to bylo v roce 33 našeho letopočtu. S narozením ale nevíme, podle názoru mnoha historiků se Pán Ježíš narodil o několik roků dřív než v roce 0 a v době ukřižování byl starší než třiatřicetiletý.

Dny zimního slunovratu lidé slavili už v dávných dobách a slaví ho i nyní. Na počátku 4. století si tento svátek vybral i císař Konstantin. On byl v termínu blízkosti zimního slunovratu nastolen na císařský trůn. Na oslavu svojí lidské osoby se potom rozhodl dát tomu prastarému svátku nový politický obsah. Určil, že se v tyto dny bude slavit "příchod božského" - tím ovšem myslel sebe.
Křesťanům se to nelíbilo, viděli v takovém počínání císaře rouhání. A ze vzdoru vůči nařízení císaře začali křesťané v těchto dnech slavit narození Pána Ježíše - tajemství vtělení Božského do lidského těla.

A co mi udělalo největší radost o letošních vánočních svátcích? Hejno ptáčků mlynaříků na letorostech jabloní.