Lysolajský nosorožec je zde postavený na upomínku toho, že po vytěžení zdejších pískoven tu byl prováděný archeologický průzkum a byla nalezená kostra srstnatého nosorožce (a taky mamuta).
A jak je to možné, že v téhle pískovně lidi dobývali říční štěrkopísky, když je ta lokalita v nadmořské výšce 300 m nad mořem (po vytěžení je dno pískovny jen 275 m n. m.), tak vysoko nad současnou Vltavou (175 m n. m.)? Protože tahle Lysolajská terasa vznikala velmi dávno, na rozhraní mezi obdobím třetihor a čtvrtohor.
Lysolajský nosorožec
7.3.2025 od Hanka
Tenkrát byla česká krajina hodně zarovnaná. A pradávná Vltava byla mělká a široká a tekla celkem líně právě tudy, na dně ukládala písek. Současné vltavské koryto ještě neexistovalo, nebylo ani zahloubené Šárecké údolí ani údolí Únětického potoka.
V období třetihor teplota podnebí u nás kolísala a pak směrem ke čtvrtohorám neustále klesala. Potom ve čtvrtohorách se začaly střídat doby ledové a meziledové. Cykly celých glaciálů a interglaciálů trvaly kolem 100 000 roků, podle současných poznatků mohlo být těch hlavních dob ledových a meziledových asi dvacet. V časech mrazivého podnebí u nás žili mamuti a srstnatí nosorožci a další veliká zvířata. Čechy byly jejich oblíbeným územím. Od nás mohla zvířata putovat daleko na západ nebo daleko na východ, jak se jim kdy zachtělo. Na sever od nás mamuti nemohli, tam byl mohutný souvislý ledovec. Nemohli ani na jih, tam byl pro ně nepřekročitelný alpský ledovec.
A tady je vidět celý nosorožec.
V knížce Geologická minulost České republiky od Iva Chlupáče je napsáno, že v glaciálech ve střední Evropě dosahovaly průměrné roční teploty jen okolo 0°C nebo méně, v interglaciálech to bylo ve stejných oblastech 10-15°C. Současná průměrná roční teplota je u nás 8-9°C.
(Je naivní si myslet, že lidi dokážou oteplování zeměkoule zabránit.)
Vždy v dobách ledových bylo mnoho vody vázáno v ledovcích, proto bylo na území Čech nejen mrazivo, ale současně i velmi sucho. Vlivem suchého a studeného podnebí probíhalo silné mrazové zvětrávání hornin. Pevné horniny se účinkem mrazu rozpadly až na prach. Rostlin bývalo na povrchu jen málo a větru nic nebránilo, aby materiál přesouval na větší vzdálenosti. Na závětrných místech se potom usazovala spraš. Ve dvacátem století na takových místech v sousedství tehdejší Prahy lidi těžili materiál pro cihelny. Na dalších fotografiích je stěna bývalé cihelny pod parkem Hanspaulka.
Spraš je soudržná a nesesýpavá. Je typická svou sloupcovou odlučností, často vytváří kolmé stěny.
Na konci každé doby ledové se začalo objevovat zvýšení teplot, začaly roztávat horské ledovce a rozsáhlá sněžná pole. To způsobilo, že řeky se proměnily v mohutné veletoky. Dravý proud unášel i velké balvany, které tloukly do dna a řeky se začaly zahlubovat do skalního podloží. Postupně tak vzniklo údolí Únětického potoka a Šárecké údolí a nakonec současné vltavské koryto.
Pohled na Lysolaje a Suchdol s nosorožcem uprostřed obrázku.
Nosorožce vytvořili Roman Švejda a Lukáš Gavlovský.
Nosorožce a mamuty u nás už nemáme. Poslední dobu ledovou ale v Praze přežila jedna drobná rostlinka - křivatec český (Gagea bohemica). Je to zajímavý druh. Dostal se k nám do Čech už v poslední době meziledové, tedy přesněji jeho prarodiče. Přežil u nás dobu ledovou a od té doby roste na stejných místech, rozmnožuje se totiž pouze cibulkami. U nás roste jen tzv. pentaploidní typ. Ten ovšem není schopen vytvářet životachopná semena. Jeho praprarodiče byli normálně diploidní a semena tvořili, ale vzdorovat dlouhé době ledové dokázal ve střední Evropě jen ten jejich "nepovedený" potomek pentaploid.
Poznámka na závěr: Město Praha muselo být z něčeho postavené. A tak pískové terasy a vrstvy cihlářských spraší v pražském okolí, které příroda vytvářela skoro 2 miliony roků, dokázali lidi vytěžit za několik desetiletí.
Nejnovější aktuality
