Samotářské včelky pískorypky a jejich parazité řasníci.
1.6.2025 od Hanka
Na plevelné hořčici jsem fotografovala pískorypku černolesklou (Andrena nigroaenea). A teprve doma při prohlížení na počítači jsem si všimla, že mezi posledními zadečkovými články pískorypky se skrývá malý parazit řasník. Tedy on ten řasník není úplně malý, jenže velká část jeho těla se skrývá uvnitř zadečku pískorypky, ven vykukuje jen hlava a drobná hruď a kousek prvního článku zadečku. Zbytek zadečku samičky řasníka zůstává již trvale uvnitř hostitele. Řasník také proměňuje chování pískorypky. Napadená pískorypka živí nektarem jen sebe samotnou, nezakládá si hnízdečko pro výchovu potomstva, nesbírá pyl pro výchovu svých larviček (protože žádné takové nemá).
Přítomnost řasníka se pozná podle světle hnědé tečky mezi tmavými články zadečku pískorypky.
Následující den už jsem nemocnou pískorypku na lokalitě nenašla.
Hořčice má ve květech hodně pylu a nektaru, létaly na ní jiné a zdravé pískorypky. Ty se tu také živily nektarem, současně ale sbíraly pyl.
A jak to s těmi řasníky bývá? U jarních druhů pískorypek parazitují řasníci rodu Stylops. Patří mezi hmyz s proměnou dokonalou, jsou to příbuzní brouků. Vývojem přes stadium kukly ale procházejí pouze samečkové. Samečci mají křídla, nohy, oči a tykadla. Samičky řasníků jsou tzv. neotenické, dospívají ve fázi larvy. Jsou trvale vázáné na svého hostitele. Po oplodnění samečkem začnou v těle samiček řasníků dozrávat vajíčka. Každá samička řasníka pak vyprodukuje tisíce pohyblivých larev, které v prvním instaru opouštějí její tělo i hostitele. Parazitovaná pískorypka pak roznáší larvičky řasníků (triungulinidy) po květech vhodných rostlin a dokonce aktivně otírá samičku řasníka o pylové tyčinky tak, aby larvičky řasníků uvízly na pylu v květu. Zdravé včely pak naberou pyl z květu i s malými larvami řasníků a v jejich hnízdech se cyklus uzavře. Malá larva řasníka se snadno dostane přes kutikulu larvy hostitele a po úspěšném proniknutí dovnitř zde začíná parazitovat.
Kdyby se ty tisíce larviček řasníků úspěšně uchytily na hostitele, tak by se v následujícím roce nevylíhla žádná zdravá pískorypka. Jenže zdravých pískorypek se v minulosti vždycky vylíhlo docela hodně. To znamená, že pískorypky nejsou bezbranné. Je velmi pravděpodobné, že zdravá matka pískorypka dokáže larvy parazitů objevit a zlikvidovat. V hnízdních komůrkách je tma, pískorypka nemůže vidět parazity očima. Hmyz má ale mnoho smyslových buněk na tykadlech, dokonce každý článek tykadla bývá vybavený jinými receptory.
Česká příroda má ale velký problém. V zemědělství se používá mnoho postřiků herbicidů, insekticidů, fungicidů a kdo ví, čeho všeho ještě dalšího. Vítr pak tyhle látky rozfoukává do okolí. Třeba právě ta plevelná hořčice často kvete podél okrajů polí. Množství zemědělské chemie, které na takovou hořčici nafouká vítr, nebývá tak vysoké, aby to včely samotářky hned zahubilo. Jenže to maloučko pesticidů stačí k tomu, aby včeličkám začalo špatně fungovat vnímání tykadly. Jsou potom jakoby opilé nebo nadrogované. A v takovém stavu už asi přestávají být schopné objevit larvičky parazitů. Výrobci zemědělské chemie se často chlubí, že jejich přípravky jsou pro necílové organismy relativně neškodné. Zasažené včeličky pak skutečně mohou normálně létat, vybudovat si podzemní hnízdečka, do komůrek nanosit zásoby nektaru a pylu a na to naklást vajíčka. Jenže i přesto nevychovají žádné zdravé potomstvo. A tohle už při povolování různých druhů pesticidů nikdo neměří.
Výsledkem je, že u nás hmyz velmi ubývá. Samotářské včelky pískorypky letos z české krajiny prakticky vymizely.
Nejnovější aktuality
