Na horní fotografii jsou samičí jehnědy vrby jívy a na nich budoucí matka druhu
čmelák zemní (
Bombus terrestris) a nahoře je sameček druhu
zednice rohatá (
Osmia cornuta).
Zednice rohatá, sameček saje nektar z jívové jehnědy.
Zednice rohatá - samečkové mají bíle ochlupený čelní štítek.
Zednice rohatá si buduje hnízdečka v různých přirozených dutinách, vyhledává skalní pukliny, bývá i ve škvírách mezi cihlami nebo je vídáme v dutých lodyhách v hmyzích hotelech.
Samičky zednice rohaté se probouzejí ze zimního spánku později než samečkové a potom se významně podílejí na opylování ovocných dřevin. Pro výživu svých larviček jim dělají v komůrkách zásoby ze směsi pylu meruněk, třešní, jabloní, javorů a dalších rostlin. Jenže na začátku po probuzení se také samičky musí živit na jívách a na dalších druzích vrb, nemohou hladovět až do doby rozkvětu meruněk.
V Praze vznikla zajímavá kolonie několika druhů včel samotářek v děrovaných betonových tvárnicích, ze kterých lidi postavili dlouhý plot kolem několika domů.
Otvory v betonu tu jsou příliš velké, samotné zednice by tu nedokázaly budovat hnízdečka. Jenže postupnou spoluprací více druhů hmyzu tady v otvorech vznikly špunty z rostlinného materiálu a ty jsou nyní obydlené několika druhy včel samotářek. Je zde ukázka toho, jak je v přírodě důležitý výskyt mnoha rozličných druhů hmyzu, samotný jeden druh by se neuchytil.
V tomto plotě z betonových tvárnic se v březnu jako první objevují samečkové druhu zednice rohatá. A jsou jich zde stovky jedinců.
Samečkové se zjara probouzejí ze zimního spánku výrazně dřív než samičky. A teď za teplých dnů proletují před hnízdy a číhají, jestli se už někde neobjeví také samička.

Tak se podívejme, kolik jich tu všude létá.

A tihle všichni by zde nemohli existovat, kdyby pro ně nablízku nekvetly jívy. Protože žádný jiný druh kytičky by jim teď nedodal potřebnou energii, aby se mohli zahřát a létat.
Tady už vylezla na sluníčko první samička. A hned se kolem ní vytvořil chumel samečků, samička uprostřed nich není ani vidět. Ale vítězem se stane pouze jeden sameček. Ostatní budou mít smůlu.
Další obrázky, co jsem fotografovala na jívě:
Samičky čmeláků se během léta nebo začátkem podzimu spáří se samečky a potom se zahrabou mělko do země aby přezimovaly. Na jaře se z nich stanou matky zakladatelky nových čmeláčích hnízdeček.
Jenže klima se otepluje. V dobách mého dětství bývaly v únoru mrazy -15°C, někdy i -20°C. My děti jsme z toho měly radost, protože kvůli tomu jsme mívaly 2 nebo 3 týdny tzv. "uhelné prázdniny. Prostě v těch mrazech měly školy málo uhlí a nebylo možné školní budovy vytápět.
Tenkrát bývala zem do hloubky promrzlá a zjara se ohřívala pomaloučku. Nyní mrzne tak málo, že skoro vůbec. A matky čmelačky se zjara probouzejí už koncem února - kdy jim téměř nic nekvete. České druhy rostlin si totiž dobu svého rozkvetení alespoň částečně určují podle délky dne, a ta je pořád stejná.

Poznámka na závěr:
Vrba jíva se rozmnožuje pouze semeny. Z odříznuté větvičky obvykle nedokáže zakořenit. Včelaři ale pěstují klony vzniklé zkřížením vrby jívy s vrbou košíkářskou, tyhle klony jsou schopné vytvářet kořeny i z odlomeného prutu. Nejde jim to úplně snadno, prut se musí nechat nejdřív několik týdnů ve vodě, ideálně v takovém džbánu, kde je ponořená poloviční část prutu ve tmě a jen vrchol prutu na vzduchu a na světle. Vrba košíkářská a vrba křehká zakoření snadno i jen po zasazení prutu do vlhké země.