Blanokřídlí opylovatelé v parku za Veleslavínským zámečkem.

23.3.2026 od Hanka

Na horních třech fotografiích je na květu křivatce pískorypka dvoubarvá (Andrena bicolor). Je to drobná nenápadná včelička. Pro stabilitu přírodních dějů jsou ale ty malé druhy hmyzu mnohem významnější než ti velcí a nápadní. Na fotografii je vidět, že má na nožičkách nasbíraný modrý pyl z ladoněk a teď ještě saje nektar na křivatci žlutém. Křivatec žlutý je jediný z našich druhů křivatců, který se rozmnožuje semeny a má v květech mnoho nektaru pro hmyzí návštěvníky.

Při opylování ovocných stromů pracují včely samotářky mnohem efektivněji než včely medonosné. Včely medonosné si totiž berou s sebou na cestu za sháněním potravy trochu medu a tím medem následně slepují nasbíraný pyl do rousek na nožičkách. Pyl potom slouží jako bílkovinná potrava mladým včelím larvičkám. Prostě včely medonosky si naprostou většinu pylu nasbírají pro sebe a jen docela málo pylu přenesou na další květy. Včely samotářky sbírají pyl na sucho a při svém pohybu po květech udělají velmi mnoho opylovací práce.

Pískorypka dvoubarvá, samička na odletu.


A proč jsou tyhle rozkvetlé plochy u Veleslavínského zámečku pro přírodu tak důležité? Protože kvůli teplým zimám se nyní hmyz probouzí ze zimního spánku mnohem dřív než to bývalo před půl stoletím. No a včeličky a čmeláci nejsou schopní dlouho hladovět až do termínu rozkvětu ovocných stromů. Musí mít k dispozici něco, na čem se budou sytit už dřív.

Modré ladoňky v travnaté ploše. (V pozadí jsou žluté křivatce.)

Ladoňka sibiřská, jednotlivá rostlina.

Ladoňky mají ve květech hodně nektaru a pylu, hmyz navštěvuje jejich květy často. Jenže tyhle ladoňky mají květy skloněné dolů - to je obtížná situace pro fotografování.


Právě tak je obtížné fotografovat na kvítcích čmeláky. Pod váhou čmeláka se květy sklánějí až k zemi.
Čmelák luční (Bombus pratorum) - samička s nasbíranými rouskami pylu saje nektar na violce. Když čmeláčí matka sbírá pyl, tak to znamená, že už má někde založené hnízdečko a vytváří zásoby pro výživu larviček. A trochu taky pro sebe, za pár dnů se má podle předpovědi počasí výrazně ochladit, někde má dokonce ještě napadnout sníh. Proto jsou zásoby potravy v hnízdečku důležité.

Tady ve Veleslavíně se jí povede nashromáždit dostatek nektaru i pylu a k přečkání nepříznivého počasí jí to bude stačit. Díky energii z nektaru dokonce dokáže svoje larvičky zahřívat, i když venku mrzne.


A jaké další včely samotářky se mi ještě povedlo vyfotografovat (před objektivem neuletěly)?

Pískorypka malá (Andrena minutula) je zdejší nejmenší pískorypkou.


Pískorypka ryšavá (Andrena fulva) je náš nejkrásnější druh pískorypky. Aby odolávala chladným výkyvům počasí, tak má hezký hustý kožíšek.




Kus dál na svahu byla drvodělka fialová (Xylocopa violacea) na hluchavce nachové. Drvodělky jsou naše největší včely samotářky.

A v jedné zahradě už dokonce začala kvést meruňka.
Zednice rohatá (Osmia cornuta) při práci na květech. Včely zednice mají sběrací kartáč na sběr pylu na spodní straně zadečku.


Jedna věc tu ale veleslavínský park do budoucna ohrožuje. Invazní česnek podivný je zde zatím jen na kraji pod potrubím. Ale jestli ten česnek nikdo neposeče nebo nějak nezlikviduje před tím, než začne tvořit pacibulky, tak ten česnek tu brzy zaplní celou plochu, všechny ostatní rostlinky vytlačí a vytvoří zde hustou monokulturu.

Česnek podivný je asi taková specialita Prahy 6 a taky Petřína. Jinde s ním zřejmě doposud zkušenosti nemají.
O česneku podivném je napsáno víc na
https://www.blanokridlivpraze.cz/rostliny/detail/?rosId=117&razeni=abc

Ovšem pro hmyz mají nejvýživnější nektar a pyl vrby. Několik druhů samotářských včel se na vrby specializovalo a pro svoje larvičky připravují potravu pouze z nektaru a pylu vrb.
Ve Veleslavíně jsem žádnou časně kvetoucí vrbu jívu nezahlédla. Ale rostou kus dál proti proudu Šáreckého potoka u Libockého rybníka a taky ve spodní části obory Hvězda. Ve Hvězde dokonce žije pískorypka huňatá (Andrena clarkella), tu jsem nikde jinde v Praze neviděla než právě tady. Pískorypka huňatá se probouzí velmi brzy zjara, využívá první rozkvetení vrby jívy, potom pracuje na jehnědách dalších druhů vrb. I letos jsem je pozorovala, vyfotit se mi je nepovedlo, zdejší jívy jsou vysoké stromy a do jejich korun se člověk s fotoaparátem nedostane.

Další samotářskou včelou, která připravuje svým larvičkám potravu pouze na vrbách, je hedvábnice jarní. Ta se zjara probouzí až trochu později, kdy rozkvétají další druhy vrb. Ale prvního samečka se mi povedlo nafotit už i teď v březnu.
Hedvábnice jarní (Colletes cunicularius) - sameček na dokvétající jehnědě jívy.

Hedvábnice jarní je hojný druh. V Praze je skoro všudypřítomná. Hnízdečka si buduje v zemi. Veliká kolonie jejich hnízdeček je ve svahu nad rybníčkem Terezka vedle obory Hvězda. Největší bzukot tam bývá, když samečkové hlídají, kde by mohla začít vylézat ze země samička. A není potřeba se jich bát, samečkové nemají žihadlo. Samičky žihadlo mají, ale jen velmi slabé, které nedokáže propíchnout lidskou kůži.

V termínu dokvétání vrby jívy začínají nakvétat vrby košíkářské. Ty mají pod jehnědami i několik mladých zelených lístků.

Vosa obecná (Vespula vulgaris) - samička, veliká matka zakladatelka si také potřebuje doplnit energii sáním na vrbových jehnědách. Pro svoje larvičky pak bude shánět živočičnou potravu, bude lovit různý hmyz. Sama ale potřebuje jako palivo do křídlových svalů cukernatou šťávu.

Vosa obecná na jehnědě vrby košíkářské - portrét budoucí matky. Ta si brzy najde prostor pro vybudování hnízda, první dělnice bude vychovávat sama. Teprve později bude její povinností pouze kladení vajíček a práci budou obstarávat dělnice.