Protože peníze vládnou světem, tak se veřejnost nesmí dozvědět, jaká krása je schovaná za vraty. Když budou úředníci rozhodovat o zasypání odpadem jen podle přiložených papírových lejster, ale nebudou mít žádnou možnost se na dno kamenolomu osobně podívat, tak projekt zasypání bez problémů schválí. Právě tak veřejnost bude klidná, když lidi nebudou o ničem vědět.
Západní lomová stěna nad hlubokým jezírkem.

Václav Cílek v knize
Krajem Joachima Barranda o téhle západní stěně píše:
"Další světově významný profil leží v novém lomu Požáry II, kde jednak vpravo, dnes pod sutí, leží profil hranicí mezi silurem a devonem. Hlavní část stěny je tvořená lochkovskými vápenci, které dál vlevo přecházejí do vápenců pragu. A byly zde jako na jednom z mála míst na světě zachyceny i tenké vrstvy graptolitových eventů. Jedná se o krátké, nečekané globální změny zachycené až v Číně i na jiných místech. Profil je přístupný jenom z loďky, takže zahraniční paleontologové jsou vždy dotazováni, zda umí plavat."
Mapa
Neznalcům lze tvrdit, že kamenolom je potřeba zasypat, protože stěny jsou nebezpečné, mohou z nich padat kameny. Tedy kameny ze stěn samozřejmě padat mohou, je jasné, že blízko ke stěnám se lidi nesmí přibližovat. Současně ale trvám na tom, že celé okolí kamenolomu Požáry II je mnohonásobně nebezpečnější - a přitom tahle skutečně velmi nebezpečná místa jsou normálně veřejně přístupná a nejsou u nich ani nějaké cedulky s upozorněním na rizika.
Třeba na mapě je vidět, jak tunel prochází i do staré druhé části kamenolomu Požáry I. Na konci té druhé části tunelu je zásyp, jeho otvorem se štíhlý člověk dokáže protáhnout. Jenže je to velmi nebezpečné, nad hlavou se mu budou sypat tyhle kameny.
Bývalý lom Požáry 1 je významnou geologickou lokalitou světového významu. Je zde od roku 1984 uznaný mezinárodní stratotyp pro začátek oddělění přídolí (báze vrstvy č.96) – hranici určuje první výskyt graptolita Monograptus parultimus.
Informační cedule je umístěná nahoře nad starým tunelem, ta je dobře přístupná.
Lidé se setkávali se zkamenělinami od pradávna. Všichni vědí, že správný pohádkový drak vždycky bydlel ve skále. Vědecké zkoumání zkamenělin začalo až v 18. století a pokračovalo pak zejména v 19. století.
Šikmo uložené vápencové vrstvy v kamenolomu Požáry I.
Na dně mělkého moře se vrstvy ukládaly vodorovně, naklonění způsobilo až později variské vrásnění.
Uprostřed dna kamenolomu Požáry II je rozsáhlé mělké jezírko.

I nyní v polovině října nad ním létají snad stovky různých vážek.
Vážka rudá (
Sympetrum sanguineum) - dvojice nad mělčinou.

Kladení vajíček.
Šídlo pestré (
Aeshna mixta)
Dno kamenolomu ve východní části.
Pohled na jihovýchodní lomovou stěnu.
Červenou podzimní barvu listů zde má topol osika.

A jak jsem se mohla dostat do kamenolomu já, když je celé okolí proti vstupu ze všech stran pečlivě zabezpečené? No největšími znalci pražské přírody jsou zdejší divoká prasata. A když bylo v létě horko a sucho, divočáci si dokázali najít skrytou pěšinku, aby se mohli z jezírka uprostřed kamenolomu napít. A v jejich stopách jsem pronikla na dno kamenolomu i já s fotoaparátem. Došla jsmem tam ještě v době sucha, kdy bláto na svazích neklouzalo. Nyní, kdy už svahy zásypů navlhčuje ranní rosa a kdy namočené jílové vrstvy pod kameny v šikmých stěnách sjíždějí, už sem nebudu pronikat ukrytými stezkami divočáků ani já.
Detailní pohled na uložené vrstvy.