Vybaven pro pobyt v drsné přírodě zahajuji pátrání.

Takhle vypadají lesy v Praze 6 - na nepřístupných místech.

Zdejší lokalita je velmi vlhká, podmáčená. Ze země se tu vynořuje několik pramenů - ty jsou od přírody.
Některý pramen tu má velmi železitou vodu. Ostatně i jméno Červený vrch má souvislost s vyšším obsahem železa v zemi.

Zdejší bahniště se dá lépe překonávat za mrazů, když se člověk neboří do bláta, ale dá se jít po pevném zmrzlém povrchu.
Občas vypadá cesta romanticky.

Jinde je plánovaný výstup k vyústění stoky "D" plný překážek.
Nejsem tu sám. Vedle mých stop jsou jasně vidět i stopy nějakého velkého psa.
Terén je tu neobvyke členitý. Odhaduji, že v předchozích stoletích tu byly drobné kamenolomy.
A není to tady?

Původně vybudovaná veliká stoka je teď trochu zazděná a vedou z ní 2 menší otvory.
A nová zpráva - NENÍ TO TADY ! Je potřeba hledat znova.
Podívám se za sousední mokřinu.

A je to tady! Pohled do nejspodnější a zřejmě trvale odkryté revizní šachty. Až sem vede stoka s velkým průměrem, pokračování už má průměr potrubí jen malý. Proto při přívalovém dešti začne vytékat mohutný proud vody právě z této šachty.

Teď za sucha vypadá neškodně. Jenže rozdělovací komora na Červeném vrchu, odkud začíná tahle odlehčovací stoka, je zhruba v nadmořské výšce 300 m. Nejspodnější revizní šachta je na vrstevnici 230 m. Vzhledem k tak velikému převýšení na krátké vzdálenosti je logické, že z téhle šachty pak nevytéká klidná vodička, ale že tu vzniká něco jako vodní dělo.
V roce 2016 jsme v Praze žádný přívalový déšť neměli, a v roce 2015 bylo extrémní sucho.
A co s tím vymyslet? Jedná se o těžko přístupnou lokalitu.
Dole pod objevenou revizní šachtou je nově vybudovaný hluboký příkop.

Samotným běháním v terénu, bez jakékoliv dokumentace, se dá jenom odhadovat, co kde pod zemí vede. Ale troufnu si hádat, že nyní je vyústění odlehčovací stoky "D" právě tady.