9.4.2016 od Hanka
V pražských lesích je habr nejčastější strom. V minulosti byl pěstován jako tzv. nízký les. To znamená, že ho lidi káceli v krátkém obmýtí. Využívala se tím jeho vynikající pařezová výmladnost. Na palivové dřevo se hodily nepříliš silné větve. Jako palivo je habrové dřevo velmi výhřevné. Do dnešní doby nacházíme v lesích většinou habry s několika kmeny, které vyrůstají z nějakého starého pařezu.
Málokdo by si ale dokázal vzpomenout, jak vlastně habr kvete.

Na stejné větvi jsou samčí i samičí jehnědy.

Samičí kvítky jsou velmi nenápadné, skoro neviditelné. Zato ze samčích květů se teď sype do vzduchu spousta pylu. Habr naštěstí není příliš alergenní. Taky teď ale kvetou břízy, a jejich pyl je pro alergiky katastrofou.

Habry opyluje vítr, kvůli potravě o něj hmyz zájem nemá. Přesto jsem se před pár dny, když se oteplilo, setkala na habru s jednou zajímavostí, o které chci napsat.
Samečkové pískorypek se po skončení zimy většinou líhnou dřív než samičky. A protože jich je mnoho druhů, a je potřeba zajistit, aby se při páření se samičkami zbytečně nepletli a nezdržovali vyhlížením jiných druhů samiček, mají vymyšlenou různou strategii. U některých druhů samci vytvářejí malé roje a vhodné stromy si označují druhově specifickým atraktivním feromonem. To láká na místo další samce, a hlavně to láká neoplozené samice. V parku Na Kotlářce jsem uviděla habr, který byl obletován spoustou samečků druhu pískorypka páskovaná. Nevím, proč se jim zalíbil zrovna habr, na kterém není nic k jídlu. No možná právě proto byl tenhle strom jenom jejich a nepletli se jim tam jiné druhy hmyzu.