Botanická zahrada Praha Troja v prosinci

30.12.2017 od Hanka

Velkým pěstebním úspěchem jsou dva mladé a zdatné stromy druhu borovice Sabineova (Pinus sabineana). V letošním roce tu jsou poprvé vidět robustní ostnité šišky. Ve své původní domovině mohou být šišky borovice Sabineovy dlouhé až 30 cm a stejně tak široké. Zdejší šišky jsou zatím trochu menší, ale i tak na šířku rekordní mezi jinými druhy českých šišek.

Borovice Sabineova pochází z Kalifornie, je tedy zvyklá na teplejší počasí než máme v Čechách. A proto byly doposud snahy o její pěstovaní v ČR neúspěšné. Tady v botanické zahradě se jí zatím daří dobře. Asi se podařilo dovést osivo z nějaké oblasti s drsnějším podnebím.
Má výrazně světle šedozelené jehličí. Jehlice jsou uspořádány ve svazku po trojicích, a jsou u tohoto druhu dlouhé až 30 cm.


Další zajímavostí je pazerav cedrový (Calocedrus decurrens). Je to horský druh, pochází ze západu USA, z pohoří Cascade v Oregonu.

Kvete v prosinci, má nápadně žluté samčí šištice (foto 31. 12. 2016).

Pazerav je zatím v Čechách pěstovaný jen málo a lidi ho obvykle neznají. V budoucnu se dá očekávat, že se stane jednou z nejoblíbenějších dřevin v okrasných zahradách, je od něj vyšlechtěná řada barevně zajímavých kultivarů, zejména neobvyklá forma s panašovanými žlutými a zelenými jehlicemi.

Detail:


Čerstvě spadlá, ještě málo zdřevnatělá šiška pazeravu.


Šišky pazeravu jsou drobné, uvnitř jsou nejvýš 4 semena.

Na zemi pod stromem ležely šišky pazeravu ve velkém množství.


V Čechách je pro svou choulostivost málo k vidění blahočet chilský (Araucaria araucana).
Foto 23. 11. 2017 Na postranní větvi se zdá být i základ květu.
(Podle mého odhadu se zde ale plodů nedočkáme. Araukálie jsou rostliny jižní polokoule, a zdá se, že mají sklon zachovávat si životní rytmus jako ve své původní domovině - to znamená, že si plánují příchod jara v termínu, kdy u nás začíná podzim.)

Tady v botanické zahradě se blahočetu zatím daří velmi dobře, možná je to největší exemplář v ČR. Pokud by ale nastala nějaká velmi mrazivá zima, asi by měl s přezimováním potíže. Ale je to dobře, že si tuhle živoucí fosilii, jejíž příbuzné v období druhohor rostly i na evropském kontinentě, můžeme teď prohlédnout alespoň v botanické zahradě.

Podobně choulostivé pro pěstování v Čechách jsou cypřiše. V botanické zahradě v Troji roste víc druhů cypřišů a jejich kultivarů.

Šišky cypřišů jsou kulaté, a mají v průměru obvykle víc než 1 cm.


Na fotografii je vpředu cypřiš vždyzelený (Cupressus sempervirens).

Foto 31. 12. 2016
Jehličnaté stromy v pozadí patří druhu cedr libanonský.

Cedr libanonský (Cedrus libani) má nápadně veliké šišky.


Svazek jehlic cedru libanonského.


V letošním roce je veliká úroda šišek na cedru libanonském v Troji..

Ale při deštivém počasí se hezká fotografie nedaří.


Tak už to na světě chodí, že ne všechno se daří tak, jak by si člověk představoval. Podobně i s borovicí osinatou to není jednoduché. Moje fotografie této borovice jsou z roku 2012. Tenkrát se jí dařilo dobře. V posledních letech se zdá, že nějak žloutne. Možná trpí rzí vejmutovkovou, je na ní totiž citlivá stejně jako většina borovic s pěti jehlicemi ve svazečku.


Borovice osinatá (Pinus aristata) pochází ze Skalistých hor v Severní Americe. Roste tu při horní hranici lesa, a to až do nadmořské výšky 3600 m.

Větvička se zralou šiškou.

Jehlice jsou uspořádané ve svazcích po pěti jehlicích. Jsou charakteristicky poseté drobnými bílými výhony zoxidované prykyřice.



Jméno osinatá si zaslouží. Na šiškách jsou tenké, ale pevné a dlouhé osiny.


Na závěr pohled na racky na vltavském břehu. (Fotografie pořízená 1. 12. 2017 shora z Trojské lávky - den předtím, než lávka nečekaně spadla.)