Vrba jíva kvete ze všech druhů našich vrb nejdřív. Je to dřevina proměnlivá. Rozmnožuje se semeny, a tak je každý stromek jívy originál, který se v něčem liší od ostatních. Včelaři si obvykle hledají v přírodě jívu s velkými samčími kočičkami, a takovou si pak na svojí zahrádce před úly naroubují na jinou podnož. Množit jívu dřevitými řízky se totiž obvykle nepodaří.
Na horní fotografii jsou 2 včely na velké jehnědě na včelařově zahrádce.
Začaly kvést vrby jívy.
2.4.2018 od Hanka
Vrba jíva je významná včelařská dřevina, a včelaři si na svoje zahrádky před úly vybírají jívy s velkými samčími jehnědami.
V přírodě jsou jívové jehnědy většinou menší.
Ať už jsou jívové kočičiky větší nebo menší, tak pro jejich samčí jehnědy jsou charakteristické překvapivě dlouhé nitky pod prašníky s pylem.
Naše původní české druhy vrb jsou vždycky dvoudomé dřeviny. Na dalším obrázku je samičí jehněda. Jsou vidět velké zelené základy semeníků a drobná blizna.
Větvička vrby jívy se samičími jehnědami. Samičí jehnědy mají uvnitř pro hmyz pouze sladký nektar.
Pro porovnání velikosti je na obrázku včela na menší jívové jehnědě.
Jíva v parku na Kotlářce v Praze 6.
Fotografie proti slunci.
Včelaři také rádi pěstují některé klony vrby lýkovcové s obrovskými kočičkami.
Samčí jehnědy pěstované vrby lýkovcové před rozkvětem.
Na jehnědách vrby lýkovcové jsem zastihla i samečka druhu zednice rohatá.
A co čmeláci? Ti tu dnes létali a bzučeli nade mnou vysoko ve větvích, ale žádný se nepříbližil na dosah možností fotoaparátu. Takže fotografie čmeláků budou až příště.
Vrba jíva i další druhy časně kvetoucích vrb jsou pro přírodu velmi důležité. Včely a čmeláci totiž po dlouhém zimním hladovění často trpí nemocí zvanou Nosema sp. Tahle nemoc jim poškozuje žaludek. Je ale prokázáno, že pokud mají včely a čmeláci možnost se vydatně krmit na kvalitním vrbovém pylu, tak začnou být vůči nemoci Nosema imunní. Plný žaludek výživného vrbového pylu dává včelám a čmelákům sílu a nemoc je pryč.
V dávných stoletích byly včely pro lidi velmi důležité. Býval to jediný zdroj sladkosti, tedy medu, a tenkrát byl ještě hodnotnější včelí vosk na výrobu svící. Myslím si, že souvislost se zdravím včel a časně kvetoucími vrbami lidi znali ze zkušenosti už tenkrát. A co bylo tehdy pro lidi důležité, to nosívali do kostela. A tak v Čechách je zvykem týden před velikonocemi světit vrbové kočičky.
A následující sobotu se světí svíce, se slovy: . . . . . . obětuje svíci ze včelího vosku. Ačkoliv se její plamen dělí a rozdává světlo, přece světla neubývá, napájí se totiž tajícím voskem, který pro tuto svíci připravila pilná včela. (Zkrácená verze.)
Uprostřed soušoší je sv. Ambrož se včelím úlem u nohou.
V minulosti byla jíva často pěstovaná. Dnes se lze s vrbou jívou setkávat prakticky jen na neudržovaných plochách. Všude jinde jí lidi likvidují jako nežádoucí dřevinu. A to je chyba. Měli bychom se poučit ze zkušeností našich předků, a vrby jívy si vážit.
Nejnovější aktuality
