Atlas Seznam
Hrabalka černoskvrnná Caliadurgus fasciatellus
od Hanka
čeleď: Hrabalkovití - Pompilidae
Hrabalka černoskvrnná (Caliadurgus fasciatellus) je dlouhá 6 až 13 mm. V teplých oblastech ČR je to hojný druh. Se samičkami se u nás lze setkávat od června do října, samečkové žijí kratší dobu, létají od června do srpna.
Samička vyhrabává v zemi kolmou chodbu s komůrkou na konci. Jako zásobu potravy pro svoje larvy loví různé pavouky, hlavně křižáky a také čelistnatky. Pavouky trvale ochromuje vpichem žihadla do ústní partie.
Hrabalka černoskvrnná se vyznačuje velmi aktivním těkavým pohybem, na fotografiích je téměř nemožné mít zaostřené obrázky.
Pilorožka zvonková Melitta haemorrhoidalis
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Pilorožka zvonková je dlouhá 11 až 13 mm. V ČR žije téměř všude, vyskytuje se od nížin až do hor, ale nikde není hojná. Charakteristické jsou pro ní červenohnědé třásně na konci zadečku. Dospělci létají v přírodě od července do září.
Je vázaná na výskyt zvonků v přírodě, pro svoje larvičky sbírá jako zásobu potravy nektar a pyl pouze z květů zvonků.
Vosilka Gorytes planifrons Gorytes planifrons
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Vosilka Gorytes planifrons se objevuje v ČR velmi vzácně, zdá se ale, že je to druh, kterému vyhovuje oteplování a začíná se šířit. Dospělci získávají energii sáním nektaru z květů. Samičky budují hnízdečka v zemi (někdy i v květináčích na oknech) na teplých místech, kam svítí slunce. Jako zásobu krmení pro svoje larvičky nosí do hnízdeček ulovené křísy. Dává přednost kořisti druhu kornatka hnědá (Issus coleoptratus).
Athalia rosae - pilenka brukvová (pilatka řepková) Athalia rosae
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď pilenky - Allantinae
Pilenka brukvová je dlouhá 7 až 8 mm. S dospělci se lze setkávat od dubna do září. Během jednoho roku se totiž většinou vylíhnou 3 generace. Dospělé pilenky jsou často vidět, jak se živí na květech miříkovitých rostlin. Housenice se živí na mnoha různých druzích brukvovitých rostlin. Brukvovité rostliny obsahují v listech a stoncích a semenech na obranu proti žravým škůdcům glukosinoláty. Pilenka brukvová patří k těm druhům hmyzu, které se tomu dokázaly přizpůsobit. Nejenom že jí glukosinoláty nevadí, ale ona dokonce takové rostliny s vyšším obsahem glukosinolátů vyhledává. Její housenice pak glukosinoláty z potravy z rostlin ve své hemolymfě koncentrují. To slouží larvám jako obranný mechanismus. Při napadení některým predátorem larva vypouští kapičky hemolymfy a to má na většinu predátorů vysoký odstrašující účinek. Glukosinoláty, které larvy během svého žíru nahromadily ve svých tělech, zůstávají později i v tělech dospělců.
Pilenka brukvová je u nás všude hojná a velmi rozšířená.
Hrnčířka Ancistrocerus nigricornis Ancistrocerus nigricornis
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Hrnčířka Ancistrocerus nigricornis je dlouhá 10 až 13 mm. V Čechách je to hojný druh, žije zejména na okrajích lesů. Hnízdečka si buduje v různých přirozených dutinkách, často ve stoncích bezu. Přepážky mezi buňkami zhotovuje ze směsi slin a jílu. Jako potravu pro svoje potomstvo loví larvy brouků (často různých mandelinek) nebo malé housenky, nejoblíbenější jsou housenky motýlů z čeledi obalečovití. Dospělci získávají energii sáním nektaru z květů mnoha druhů rostlin.
Na fotografiích je samička - foto 10. 5. 2021.
Hrnčířka Symmorphus debilitatus Symmorphus debilitatus
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Hrnčířka Symmorphus debilitatus je dlouhá 8 až 13 mm. Pro založení svého hnízdečka vyhledává různé přirozené dutinky, např. v opuštěných chodbách brouků ve dřevě nebo v zemi v hnízdečkách po jiných blanokřídlých, někdy i ve starých hálkách nebo v dutých lodyhách. Pro svoje larvičky nosí jako potravu housenky drobných motýlů, někdy možná i malé larvy brouků.
Je to hojný druh, dokáže se přizpůsobit různému prostředí, může žít na suchých stráních i ve vlhkých lesích.
Na fotografiích je sameček - foto květen 2021.
Empria - pilenka Empria sp.
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď
Pilenky rodu Empria jsou menší, převážně tmavě zbarvené druhy, jsou dlouhé obvykle 6 až 8 mm. U nás se vyskytuje více než 15 velmi podobných druhů. Je pro ně charakteristické, že na zadečku mají párová světlá blanitá okénka. Larvy většiny druhů se vyvíjejí na růžovitých rostlinách (tužebníky, ostružiníky, kuklíky, . . ), několik druhů je vázaných také na břízy a na vrby. Samičky kladou vajíčka do hlavní listové žilky poblíž báze listu. Dorostlé larvy přezimují v zemním kokonu a nebo se zavrtávají do stonků.
Pilatkovití Tenthredinidae
od Hanka
Popis čeledi Pilatkovití - Tenthredinidae
Pilatkovití jsou druhově nejpočetnější čeleď širopasích. Housenice většiny druhů žijí volně na různých druzích rostlin, méně druhů minuje uvnitř rostlinných tkání. V ČR bylo dosud zjištěno více než 500 druhů z čeledi pilatkovitých. Čeleď pilatkovití se dělí do sedmi podčeledí, v ČR žijí zástupci šesti podčeledí. Jsou to
Tenthredininae - pilatky
Selandriinae - pilanky
Allantinae - pilenky
Blennocampinae - pilušky
Heterarthrinae - pilatičky
Nematinae - pilařky
Nematus lucidus - pilařka slívová Nematus lucidus
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Nematinae - pilařky
Pilařka slívová (Nematus lucidus) je dlouhá 6 až 11 mm. Je to u nás všude rozšířený a hojný druh. Její larvy se vyvíjejí na trnkách a na mnoha jiných druzích slivoní, někdy i na hlohu nebo na růžích. Má 2 generace do roka, proto se lze setkávat s létajícími dospělci od dubna až do srpna.
Přezimují ve stadiu předkukly v pevných kokonech v zemi.
Červené zbarvení zadečku je proměnlivé, někdy je červeně zbarvený celý zadeček nebo naopak je červená barva redukovaná.
Pískorypka přelétavá Andrena florivaga
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka přelétavá (Andrena florivaga) je menší druh pískorypky, je dlouhá 9 až 11 mm, samečci bývají i menší. V ČR žije vzácně na nezarostlých stepních lokalitách. Obvykle se s ní lze setkávat na horních hranách skalních stepí, které sousedí s lučními porosty. Samičky si budují hnízdečka v hlubších sprašových půdách. Sbírají nektar a pyl na mnoha druzích rostlin. Nejoblíbenější jsou pampelišky a také další rostliny se žlutými květy jako jsou mochny nebo pryskyřníky.
Na zdejších fotografiích je sameček. Samečkové mají bílý čelní štítek.