Atlas Seznam
Čalounice bělonohá Megachile lagopoda
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice bělonohá (Megachile lagopoda) je z našich domácích druhů čalounic největší a nejnápadnější.Samičky mají pylosběrný aparát na spodní straně zadečku - stejně jako všechny její příbuzné z této čeledi. Tento břišní kartáč je původně červenohnědý, ale protože se zbarvuje od pylu rostlin, tak původní barva obvykle pod nasbíraným pylem zaniká.
Čalounice černobřichá Megachile nigriventris
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice černobřichá (Megachile nigriventris) je nápadně mohutný druh, je dlouhá až 16 mm. Je trochu barevně variabilní, břišní kartáče může mít zcela černé, nebo i rezavé. Sbírá nektar a pyl pouze z bobovitých rostlin. S dospělci se lze setkat od června do srpna. V Praze je velmi vzácná, v ČR se vyskytuje převážně jen ve středních a vyšších polohách.
S fotoaparátem jsem ji zastihla 28. 6. 2019 v Šáreckém údolí. (Rokle Šáreckého údolí je chladná lokalita.)
Na fotografiích je na květech hrachoru lučního.
Čalounice menší Megachile pilidens
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice menší (Megachile pilidens) je dlouhá jen 7 až 9 mm, patří tedy k nejmenším druhům samotářských včel čalounic. Je to mediteránní druh, u nás žije jen v teplých oblastech, na vhodných lokalitách je hojná.
Fotografovala jsem jí na jižním svahu nad skalami v přírodní památce Baba. Samička je na květech omanu německého.
Letovou periodu má od června do srpna. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin, upřednostňuje bobovité a hvězdnicovité.
Hnízdí v nejrůznějších dutinkách, i v zemi nebo ve sprašových stěnách.
Čalounice mokřadní Megachile ligniseca
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice mokřadní (Megachile ligniseca) je dlouhá 10 až 14 mm. Tergity zadečku má téměř lysé, jen s velmi úzkými přerušenými světlými páskami.
S dospělci se lze setkat od června do srpna. Navštěvuje především hvězdnicovité rostliny, zejména pcháče a bodláky. Žije na vlhkých loukách a mokřadech, v olšinách. Hnízdečka si buduje v dutinách v mrtvém dřevě, mívá 6 až 8 plodových komůrek v řadě za sebou. Fotografovala jsem ji na květech kolotočníku.
V ČR to bývala čalounice mokřadní vzácnější druh, v roce 2022 je v Praze poměrně hojná.
Čalounice obecná Megachile centuncularis
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice obecná (Megachile centuncularis) je dlouhá jen 8 až 12 mm. Samička má břišní sběráček rezavý. Na předních článcích zadečku má bělavé pásky jen po stranách tergitů.
S dospělci se lze v přírodě setkat od června do srpna. V teplých oblastech je to hojný druh. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin. Hnízdí v původních dutinách na rozmanitém podkladu, v mrtvém dřevě, v suchých lodyhách, ve zdech, často i v umělých hnízdech. Řadové plodové komůrky odděluje přepážkami z okrouhlých úkrojků listů, někdy z pasty z rozžvýkaných listů.
Čalounice trouchová Megachile willughbiella
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice trouchová (Megachile wilughbiella) je hojný a všude rozšířený druh. Samičky bývají dlouhé 12 až 16 mm, samečkové jsou menší. Nápadná jsou přední chodidla samečka, jsou rozšířená a světle zbarvená.
Na horní fotografii je sameček u květu hadince.
Samička sbírá nektar a pyl na mnoha druzích rostlin, hlavně však na bobovitých, případně na hvězdnicovitých rostlinách. Hnízdečka pro larvy si buduje na různých místech, samička si umí sama vytvořit dutinky v mrtvém dřevě, právě tak umí využívat původní dřevní dutiny, hnízdí i v puklinách ve zdivu nebo v opuštěných hnízdech po jiném hmyzu, ráda využívá i hmyzí hotely, které pro ní připravili lidi.
Čmeláci - popis rodu čmeláci Bombus sp.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmeláci (Bombus sp.) jsou nápadní díky své mohutnosti a často výrazně zbarveným ochlupením, které působí jako tepelná izolace a umožňuje čmelákům snášet nižší teploty. Kolonie čmeláků, kteří žijí v mírném pásmu, jsou jednoleté, některým druhům se daří částečná druhá generace ve stejném roce.
Čmeláčí hnízdečko zakládá matka, první dělnice vychovává sama. V průběhu léta se narodí mladé matky, které jediné přečkávají následující zimu. Mladé matky nepřezimují v hnízdečkách, kde se narodily, ale rozlétávají se po okolí a nacházejí si na přezimování různé jiné úkryty. Stará matka, všechny dělnice a všichni samečci na podzim zahynou.
Čmelák hájový Bombus lucorum
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák hájový (Bombus lucorum) má rád vlhká stanoviště. V Praze bývá na severních stráních nad Šáreckým potokem.
Zatímco v Praze bývá k vidění málo, na horách patří k nejhojnějším druhům. Má rád lesní louky a okraje lesů.
Na horní fotografii je sameček. Samečci jsou v přírodě od července. Samičky se velmi podobají druhu čmelák zemní, při běžném pohledu jsou neodlišitelné. Proto přítomnost druhu čmelák hájový na lokalitě objevíme až s výskytem samečků, kteří jsou barevně nápadní, se žlutými chloupky vpředu na hlavě.
Čmelák lesní Bombus sylvarum
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák lesní (Bombus sylvarum) se ve skutečnosti souvislým lesním porostům vyhýbá. Má rád teplá výslunná stanoviště. Bývá na stepních lokalitách pražských přírodních památek. Hnízdečka si buduje v opuštěných myších hnízdech pod zemí, ale někdy také na povrchu pod travními drny.
Má rád hluchavkovité rostliny. Na horních fotografiích je čmeláčí matka po přezimování, jak se živí na květech hluchavky nachové.
Čmelák luční Bombus pratorum
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák luční (Bombus pratorum) je drobný druh čmeláka, je nejmenší z těch druhů čmeláků, které jsou k vidění na území Prahy. Původně je to spíš horský druh, hojný ve středních a vyšších nadmořských výškách. Ale na území Prahy 6 se mu začalo dobře dařit a patří tu k nejhojnějším druhům čmeláků.
Důležitou dřevinou je pro ně vrba jíva. Ta má v rozkvetlých jehnědách hodně nektaru právě v době, kdy se samičky čmeláků lučních probouzejí ze zimního spánku.
Čmelák proměnlivý Bombus humilis
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák proměnlivý (Bombus humilis) je známý vysokou variabilitou barevných forem. Na horní fotografii je neobvykle světlá varianta, bývá spíš tmavohnědý.
Je to vzácný druh. Má rád otevřené teplé stepní biotopy.
Čmelák pruhovaný Bombus subterraneus
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák pruhovaný (Bombus subterraneus) je v Praze k vidění jen velmi vzácně.
Je to obyvatel otevřené a mozaikovité parkové krajiny. Upřednostňuje teplé svahy v pahorkatinách. Rád si vyhledává pro svoje hnízdečka opuštěné krtčí nory. Hnízdečko je často v hloubce až 2 m pod zemí.
Na fotografii je sameček. Samičky se podobají druhu čmelák zahradní, liší se výrazně kratší hlavou, a také žlutou páskou pouze na okraji prvního článku zadečku.
Čmelák rokytový Bombus hypnorum
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák rokytový (Bombus hypnorum) má rád vlhká stanoviště, žije zejména v okolí řek a potoků. Ve městech vyhledává parky a zahrady s chladnějším a vlhčím mikroklimatem, také severní stráně. Rád si vyhledává hnízdečka v ptačích budkách, také hnízdí v dutinách ve stromech.Často hledá prostor pro hnízdo na svislých plochách, podél zdí, vysoko nad úrovní terénu.
Barva chloupků na hrudi je proměnlivá, může být hnědá, tmavohnědá až skoro černá. Na rozdíl od podobného čmeláka rolního má bílé chloupky na konci zadečku.
Čmelák rolní Bombus pascuorum
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák rolní (Bombus pascuorum) je jeden z našich nejhojnějších druhů čmeláků. Přezimující samičky vyletují už koncem března, některé jejich kolonie vytrvávají za příznivých podmínek až do listopadu.
Matka po přezimování hledá místo pro založení hnízdečka. U druhu čmelák rolní je přednostně vybírané místo v trávě, spíš na rozhraní travnaté plochy a keřů. Hnízda bývají většinou na povrchu ve spleti vegetace, někdy i těsně pod povrchem. Když matka vybere vhodné místo, začne v okolí sbírat mech a trávu a vytvoří malou dutou kouli, její stěny částečně spojí a utěsní voskem. Potom vystaví z vosku buňku, kterou vyplní pylem a naklade navrch vajíčka. K tomu připojí kapsy s dalším pylem a nektarem, který je potravou pro čmeláčí larvy.
Čmelák skalní Bombus lapidarius
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák skalní (Bombus lapidarius) je všudypřítomný druh. V nížinách a pahorkatinách patří mezi nejpočetnější čmeláky. Nejčastěji ho najdeme na skalních lesostepích, na loukách a pastvinách. Také na sídlištích v městské zeleni. Budovy mu zřejmě připadají jako jeho oblíbené skály.
Samičky bývají dlouhé 20 až 24 mm, samečci a dělnice 12 až 16 mm. Patří mezi druhy s krátkou hlavou.
Hnízda si rád zakládá ve skalních puklinách, ale také v hromadách kamení, v budovách, nebo i v opuštěných myších hnízdech pod zemí.
Na horním obrázku je samička po přezimování.
Čmelák širokolebý Bombus wurflenii
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák širokolebý (Bombus wurflenii) je horský druh, lze se s ním setkat i nad hranicí lesa. Vyskytuje se i ve středních polohách. Je podobný jako čmelák skalní (Bombus lapidarius), ale má červeně ochlupený 3. až 6. zadečkový článek. Čmelák skalní má červeně ochlupený jen 4. až 6. zadečkový článek.
Fotografie čmeláčí dělnice druhu čmelák širokolebý jsem pořídila 17. 8. 2018 v Krkonoších, na louce, která byla 1.200 m nad mořem. Oblíbenou rostlinou byl hořec tolitový (Gentiana asclepiadea).
Čmelák zahradní Bombus hortorum
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák zahradní (Bombus hortorum) je hojný druh. Patří k velkým druhům čmeláků, samičky mohou být dlouhé až 25 mm.
Vyniká velmi dlouhým sosákem, často se živí i na takových rostlinách, kterých si jiné druhy hmyzu nevšímají.
Velmi podobným druhem je čmelák humenní ( Bombus ruderatus ). Spolehlivě ho lze rozlišit od druhu čmelák zahradní jen pod mikroskopem, odhadem se rozliší podle jasněji žlutého ochlupení na hrudi.
Navzdory svému jménu zahradní je to ve skutečnosti spíš obyvatel světlých lesů a lesních okrajů.
Na horní fotografii se čmelák zahradní pohybuje mezi květy trnovníku akátu.
Čmelák zemní Bombus terrestris
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák zemní (Bombus terrestris) je náš nejznámější druh čmeláka. Je hojný od nížin do hor.
Na horním obrázku je mladá samička na květech hluchavky nachové..
Samičky si vyhledávají hnízdečka v dutinách hluboko v zemi, zejména využívají opuštěná hnízda hlodavců nebo krtků, často až 1,5 m hluboko pod zemí.