Atlas Seznam
LUMCI - popis čeledi Ichneumonidae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Lumci (Ichneumonidae) jsou čeledí, od které se v Evropě vyskytuje několik tisíc druhů, mnohdy navzájem těžko rozlišitelných. Důležitým rozlišovacím znakem je (mimo jiné) tvar žilek v předních křídlech.
Obvykle vynikají dlouhými tykadly, ta jsou zpravidla víc než šestnáctičlenná. Samičky některých druhů mají dlouhé kladélko. Zajímavostí je zvláštní připojení zadečku k hrudi.
Většinou to jsou paraziti larev a kukel hmyzu.
Dospělci často sají nektar na květech miříkovitých rostlin.
Lumci - podčeleď Anomaloninae Ichneumonidae - Anomaloninae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Anomaloninae se dělí na dvě skupiny, a to na Anommalonini a Gravenhorstiini. Všichni jsou endoparazitoidi larev. Samičky těchto druhů lumků kladou vajíčka do larválního hostitele, ale hostitel potom pokračuje dál ve vývoji, úspěšně se i zakuklí. Mladí dospělí lumci pak vylézají z hostitelské kukly. Mají bočně stlačený zadeček, krátká křídla a žilky v předních křídlech nevytvářejí uzavřenou areolu.
Tribus Anomalonini - některé druhy lumků z této skupiny vyhledávají jako hostitele larvy brouků, některé druhy těchto lumků vyhledávají jako hostitele housenky motýlů.
Tribus Gravenhorstiini - lumci z této skupiny vyhledávají jako hostitele housenky motýlů.
Lumci - podčeleď Cryptinae Ichneumonidae - Cryptinae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Cryptinae - zahrnuje největší počet druhů ze všech lumkovitých. Většina z nich se vyvíjí jako parazité housenek nebo kukel motýlů. Část druhů využívá jako potravu pro lumčí larvy kokony s vajíčky pavouků. Několik druhů parazituje v hnízdních komůrkách kutilek (Sphecidae).
Na horní fotografii je lumek ze skupiny rodů Cryptus: Podle kladélka je poznat, že na fotografii je "paní lumková". Fotografovala jsem ji v květnu 2019 v Praze v Dejvicích, v době, když začal kvést kerblík lesní. Byl to nápadně velký kus, a zaujal mojí pozornost svojí barevností.
Pravděpodobně se vyvíjí jako parazit v housenkách motýlů.
Lumci - podčeleď Ichneumoninae Ichneumonidae – Ichneumoninae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Ichneumoninae je druhá největší ze všech podčeledí lumkovitých. Všechny druhy se vyvíjejí jako parazitoidi motýlů. Často se jedná o větší a nápadně barevné druhy lumků.
Některé druhy lumků z této podčeledi kladou vajíčka do čerstvých kukel. Takové druhy obvykle mohou parazitovat větší počet různých hostitelských druhů motýlů.
Jiné druhy lumků z této podčeledi kladou svoje vajíčka do housenek. Napadená housenka se dál vyvíjí a následně se i zakuklí. Teprve potom začne larva lumka vydatně růst a nakonec až z kukly vyběhne dospělý lumek. Takové druhy lumků ale obvykle vyhledávají pouze jeden druh hostitele, se kterým mají sladěný svůj vývoj. Pouze v nouzi, když preferovaný hostitelský druh motýla není k dispozici, se také někdy dokáží úspěšně vyvíjet v jiném příbuzném druhu motýla.
Lumci - podčeleď Metopiinae Ichneumonidae - Metopiinae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Metopiinae - druhy z této podčeledi žijí na celé zeměkouli. Samičky těchto lumků kladou vajíčka do housenek motýlů. Dospělí lumci se následně vylíhnou až z motýlých kukel.
Samičky lumků z podčeledi Metopiinae vyhledávají ke kladení svých vajíček především takové housenky, které žijí uprostřed svinutých listů. Samičky lumků z podčeledi Metopiinae mají krátká kladélka. Proto se musí celé protlačit dovnitř do listového smotku a teprve pak vyklást svoje vajíčko do housenky vhodného hostitelského druhu.
Lumci - podčeleď Pimplinae Ichneumonidae - Pimplinae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Pimplinae - v této podčeledi je mnoho významných druhů lumků. Tvarem těla jsou si druhy všech lumků navzájem skoro podobné, velmi se liší způsobem života.
Kladou vajíčka do larev nebo kukel různých hostitelů - brouků, motýlů, blanokřídlých, dvoukřídlých a dalších skupin hmyzu, druhy lumků ze skupiny Polysphinctini jsou parazitoidi pavouků.
Lumci - podčeleď Tryphoninae Ichneumonidae - Tryphoninae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Tryphoninae zahrnuje malé i velké druhy různorodého vzhledu, v závislosti na velikosti a způsobu života hostitelů, kterými jsou nejčastěji housenky motýlů a housenice širopasých.
U Tryphoninae se relativně dost druhů vyvíjí na povrchu těla hostitele. Zvláštností je i kladení vajíček. Samice propíchne pokožku hostitele, kam umístí pouze stopku vajíčka na konci s tzv. kotvou, která je nejčastěji ve tvaru obráceného T. Kotva zajišťuje, aby se stopka nevytáhla ani při svlékání pokožky hostitele. Vlastní vajíčko zůstává na povrchu hostitele.
Lumčík Dinocampus coccinellae Dinocampus coccinellae
od Hanka
čeleď: Lumčíkovití - Braconidae
podčeleď Euphorinae
Lumčík Dinocampus coccinellae se vyvíjí jako parazitoid dospělců brouků slunéček. Je to drobný druh lumčíka, podle mého odhadu byla samička, kterou jsem fotografovala, dlouhá sotva 3 mm. Najít tak maličkého dospělce v přírodě by bylo velmi obtížné, tedy bylo by těžké určit druh lumčíka mezi mnoha podobnými maličkými druhy. Mně se ale povedlo vychovat si samičku tohoto lumčíka doma z nalezeného ochromeného slunéčka. A teprve po vyfotografování jsem samičce lumčíka umožnila odletět otevřeným oknem ven do přírody, kam patří.
Ve výběru hostitelského druhu je tento lumčík nenáročný, jeho larvičky se dokážou úspěšně vyvíjet ve více druzích slunéček.
Lumčík dutohlav Coeloides bostrichorum
od Hanka
čeleď: Lumčíkovití - Braconidae
Lumčík dutohlav (Coeloides bostrichorum) mne v červnu 2023 překvapil i v Praze. Je to totiž druh, který je hojný ve smrkových porostech v trochu vyšších nadmořských výškách.
Vyvíjí se jako ektoparazitoid larev lýkožroutů, nejčastěji lýkožrouta smrkového (Ips typographus), může ale parazitovat i u dalších druhů kůrovců. Samičky lumčíka dutohlava vyhledávají pro kladení svých vajíček až starší larvy lýkožroutů.
Přítomnost lumčíků se pozná podle nápadně bílých kokonů mezi požerky larev brouků pod kůrou. V teplejších oblastech má dvě generace do roka.
Tady na fotografiích je samička s dlouhým kladélkem.
Lumčík Iphiaulax impostor Iphiaulax impostor
od Hanka
čeleď: Lumčíkovití - Braconidae
Lumčík Iphiaulax impostor je dlouhý 8 až 9 mm (bez tykadel). Tělo a křídla má světlé a má svítivě červený zadeček.
Samičky lumčíka vyhledávají na větvích stromů larvy různých druhů tesaříků, které se vyvíjejí pod kůrou. Samička Iphiaulax impostor potom vyklade do hostitelské larvy svoje vajíčko. Vylíhlá larva lumčíka se potom začne vyvíjet uvnitř těla svého hostitele. Zpočátku larva lumčíka svému hostiteli umožňuje, aby dál rostl a vyvíjel se. Až v posledním larválním stadiu lumčík hostitele opustí a zakuklí se venku.
Lumek Amblyjoppa fuscipennis Amblyjoppa fuscipennis
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Heresiarchini (Protichneumonini)
Lumek Amblyjoppa fuscipennis je v Praze hojnější a nápadně velký druh lumka.
Fotografovala jsem ho 11. 8. 2016 na louce za Přírodní památkou Baba.
Pohyboval se tam na různých miříkovitých rostlinách.
Tento druh lumka nemá přidělené české jméno, ale slovo tmavokřídlý je přesný překlad latinského slova fuscipennis.
Lumek Coelichneumon Coelichneumon deliratorius
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Heresiarchini
Lumek Coelichneumon deliratorius žije na okrajích lesů a na lesních mýtinách. Je dlouhý 14 až 20 mm.
Dospělci se živí na květech rostlin. Samička lumka klade vajíčka do housenek různých druhů můr. Housenky pak zůstávají ještě nějaký čas aktivní a přijímají potravu. Nakonec se ale z housenek vylíhnou lumci.
Lumek Coelichneumon deliratorius je důležitý druh pro stabilitu lesa, udržuje lesní škůdce v přijatelných mezích.
Lumek dráždivý Pimpla rufipes (instigator)
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Pimplinae
Lumek dráždivý (Pimpla rufipes) u nás patří k velmi hojným druhům. Na fotografiích bývá těžko odlišitelný od několika jeho blízce příbuzných druhů. Samičky lumka dráždivého kladou svoje vajíčka do kukel motýlů, někdy i do kukel jiných druhů hmyzu. Nejsou vybíravé, co se týká hostitelského druhu, zaměřují se především na správnou velikost kukly. Také je důležité, aby to byla co nejmladší kukla. Často je hostitelským druhem bělásek zelný nebo bekyně velkohlavá.
Lumek Ichneumon sarcitorius Ichneumon sarcitorius
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Ichneumonini
Lumek Ichneumon sarcitorius je středně velký druh, je dlouhý 10 až 14 mm. S dospělci se lze setkávat od července do října. Často se pohybují na květech miříkovitých rostlin. O životě tohoto druhu lumka zatím existuje málo informací. Pravděpodobně jsou hostitelé jeho larev housenky různých druhů můr, v Praze to bude nejčastěji osenice polní.
Na horních dvou fotografiích je samička. Sameček je černožlutý.
Lumek Ichneumon xanthorius Ichneumon xanthorius
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Ichneumonini
Lumek Ichneumon xanthorius se v Praze objevuje ponejvíc v květnu. Pravděpodobně má alespoň částečně dvě generace do roka, proto je vidět v přírodě i během podzimu. Jako svůj hostitelský druh vyhledává především různé druhy osenic, a to takové osenice, které žijí těsně u země nebo v zemi. Oblíbené jsou zejména osenice prvosenková (Noctua comes), osenice zemáková (Noctua fimbriata), osenice rulíková (Xestia baja), osenice obecná (Xestia ditrapezium) a mnoho dalších.
Lumek Itoplectis maculator Itoplectis maculator
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Pimplinae
Lumek Itoplectis maculator se líhne z kukel různých druhů motýlů a můr. Jeho nejvyhledávanější hostitelský druh je obaleč dubový (Tortrix viridana). Housenky obaleče dubového poškozují žírem listy dubů a dalších dřevin, při přemnožení způsobují velké hospodářské škody.
Lumek Itoplectis maculator je jedním z několika významných druhů parazitoidů, kteří se podílejí na omezování počtu jedinců obaleče dubového.
Samičky Itoplectis maculator přezimují ve stadiu dospělců. Dospělí se živí nektarem z květů, částečně možná i pylem. A také samičky nabodávají kladélkem různé kukly a vytékající krvomíza jim slouží jako výživná potrava.
Lumek Lymantrichneumon disparis Lymantrichneumon disparis
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Heresiarchini
Lumek Lymantrichneumon disparis se vyvíjí jako parazitoid v kuklách bekyně velkohlavé (Limantria dispar) a také v kuklách některých dalších podobných můr. Právě podle svého hlavního hostitelského druhu získal tenhle lumek i svoje vědecké pojmenování.
Dospělci tohoto lumka přezimují pod vrstvami mechu a pod kůrou mrtvého dřeva. Samičky lumka musí přizpůsobit svojí aktivitu životnímu cyklu hostitelského druhu. Hlavní hostitelský druh, bekyně velkohlavá, začne vytvářet kukly obvykle až v červenci. Teprve potom mají samičky lumků vhodný čas na kladení svých vajíček na kukly hostitelských druhů.
Lumek Metopius Metopius sp.
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Metopiinae
Lumci rodu Metopius jsou endoparaziti celé řady různých druhů motýlů. Samička lumka klade vajíčko do motýlých housenek. Je to užitečný druh lumka, má vliv na to, aby se v lesích nepřemnožili housenky problémových škodlivých druhů.
Dospělci se v létě pohybují na okoličnatých rostlinách, živí se hlavně květním nekarem.
Foto 29. 7. 2017 v Praze 6 na louce v sousedství PP Baba.
Lumek Netelia Netelia sp.
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Tryphoninae
Lumek Netelia má neobvyklý vzhled díky svojí světle rezavé barvě. Tmavě pigmentované má pouze svoje velké složené oči a tři jednoduchá malá očka na vrcholu hlavy. Oči totiž musí být vždycky tmavé, pokud má mít jedinec hmyzu dobrý zrak. Podobnou barvu má i několik dalších druhů lumků z jiných podčeledí. Lumek rodu Netelia se od nich pozná např. podle vytvořené aeroly mezi žilkami na předním křídle. Pro všechny lumky se žlutorezavým tělem platí, že se jedná o druhy s noční aktivitou. Samičky lumků Netelia kladou svoje vajíčka na housenky různých druhů motýlů. Při tom ochromí housenku jen dočasně, později se housenka dál vyvíjí.
Lumek Nippocryptus sp. Nippocryptus sp.
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Cryptinae
Lumek Nippocryptus, se kterým jsem se setkala v květnu 2021, byl velmi štíhlý a dlouhý zhruba 1 cm. Zaujal mojí pozornost málo obvyklým vzorem, takové šrafování je fotograficky zajímavé.
Na všech zdejších obrázcích je sameček. Pravděpodobně je to druh Nippocryptus vittatorius.
O tomto rodů lumků se zatím dá dohledat jen málo informací.
Samečkové z čeledi Cryptinae mají charakteristický tvar zadečku, který je v místě připojení na hruď tenký, ale dál se rozšiřuje. Zadeček je nejširší v zadní třetině.
Lumek opásaný Therion circumflexum
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Anomaloninae
Lumek opásaný (Therion circumflexum) je větší druh lumka, může být dlouhý až 25 mm. S dospělci se lze setkávat od konce května do září. Protože je lumek opásaný větší druh, vyhledává jako svoje hostitelské druhy housenky větších druhů motýlů. Oblíbeným hostitelským druhem je lišaj šeříkový (Sphinx ligustri) a lišaj borový (Sphinx pinastri), může parazitovat i na mnoha dalších druzích můr. Samičky lumka opásaného kladou vajíčka do housenky, ta se ale dál vyvíjí a ještě se i normálně zakuklí. Dospělí lumci se líhnou až z motýlých kukel.
Lumek Orthopelma mediator Orthopelma mediator
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Orthopelmatinae
Lumek Orthopelma mediator je drobný druh. Lumci z této podčeledi mají velmi štíhlý první zadečkový článek. Vyvíjí se v larvách žlabatek rodu Diplolepis, které vytvářejí hálky na růžích. Nejčastěji je hostitelským druhem žlabatka růžová (Diplolepis rosae).
V březnu nebo začátkem dubna si lidé mohou hálky na růžích nastříhat a doma nechat vylíhnout obyvatele hálek. Samozřejmě se z hálek vylíhne nejvíc jedinců žlabatek, ale současně se objevují i maličtí lumci Orthopelma mediator.
Na horní fotografii je sameček.
Lumek ozbrojený Amblyteles armatorius
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Ichneumonini (Joppini)
Lumek ozbrojený (Amblyteles armatorius) - proč ozbrojený, když nemá žihadlo? Protože svojí vosí barvou napodobuje druhy, které žihadlo mají. (Podobně zbarvených druhů lumků je větší počet.)
V Praze je to hojný druh, nápadný svojí barvou i velikostí, tělo (bez tykadel) má dlouhé 12 - 18 mm.
Dospělci se v létě a na podzim krmí na květech, hlavně na miříkovitých rostlinách. Dospělci přezimují. Samičky jsou velmi odolné vůči chladnu, už koncem zimy a zjara samička vyhledává housenky větších druhů motýlů, přednostně můr. Do housenek kladou vajíčka. Vyhledávaným hostitelským druhem je osenice polní (Agrotis segetum).
Lumek Pancerův Ctenichneumon panzeri
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Ichneumonini (Joppini)
Lumek Pancerův (Ctenichneumon panzeri) je v Praze poměrně hojný druh. Jako mnoho jeho příbuzných, i on se vyvíjí v housenkách různých druhů můr (Noctuidae). Nejoblíbenějším hostitelským druhem jsou můry osenice. Jsou to např. osenice polní (Agrotis segetum) a osenice vykříčníková (Agrotis exclamationis). Můry osenice velmi škodí tím, že okusují kořeny a kořenové krčky mnoha druhů rostlin, to způsobuje na polích velké hospodářské ztráty. Proto je lumek Pancerův velmi užitečný tím, že omezuje počty vylíhlých dospělých osenic.
Lumek Perithous scurra Perithous scurra
od RadimzBeskyd
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Pimplinae
Lumek Perithous scurra parazituje na larvách různých druhů xylobiontních (hnízdících v mrtvém dřevě nebo opuštěných chodbách xylofágního hmyzu) blanokřídlých ze skupiny žahadloví (Aculeata), zejména samotářských včel, včetně jejich kleptoparazitů (např. zlatěnek).
Žije na mnoha místech po celé zeměkouli. Na různých lokalitách má k dispozici odlišné hostitelské druhy, umí se vyvíjet na larvách mnoha druhů blanokřídlého hmyzu ze skupiny žahadloví (Aculeata). Všude ale vyhledává jako svoje hostitele takové larvy, které mají svoje komůrky ve dřevě, případně v různých dutých prutech. Měřeno bez kladélka má tělo dlouhé 6 až 11 mm, u samiček s kladélkem je délka zhruba dvojnásobná. Velikost je ovlivněná množstvím potravy, jaké měla jejich larva k dispozici.
Na fotografiích je samička, která kontroluje hnízdní komůrky hmyzího hotýlku.
Lumek Phytodietus Phytodietus sp.
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Tryphoninae
Lumci rodu Phytodietus se vyvíjejí v housenkách drobných motýlů. Vybírají si pouze takové hostitelské druhy, u kterých žijí housenky skrytě ve smotaných listech.
Když samička lumka najde vhodnou housenku, nejprve ji bodnutím krátkodobě ochromí. Potom umístí svoje vajíčko velmi přesně do některého z hrudních segmentů housenky. Vybírá si housenky v posledním vývojovém stadiu, ale takové, které ještě budou pokračovat v krmení. Vylíhlá larva lumka se vyvíjí na povrchu hostitele a zpočátku poškozuje housenku jen málo. Teprve až si housenka upřede komůrku pro zakuklení, tak potom larva lumka rychle zkonzumuje celou housenku, nakonec z housenky zbyde jen seschlá kůže. A v zámotku, který si pro sebe vytvořila housenka, se následně zakuklí larva lumka. Lumci rodu Phytodietus mívají během jednoho roku víc generací. Poslední generace obvykle přezimuje uvnitř zámotku své hostitelské housenky.
Lumek Stenichneumon culpator Stenichneumon culpator
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Ichneumonini
Lumek Stenichneumon culpator patří k větším a nápadným druhům lumků. Na obrázcích je samička, ta se pozná podle světlých proužků na tykadlech. Samečkové mají tykadla celá černá. Samičku jsem fotografovala v říjnu 2021 v Praze v Dejvicích.
Podobných druhů lumků existuje v Praze větší počet, v mnoha případech jsou tmavší a červená barva na předních článcích zadečku je u nich málo znatelná.
Lumek veliký Rhyssa persuasoria
od RadimzBeskyd
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Rhyssinae
Lumek veliký (Rhyssa persuasoria) je náš největší lumek s délkou těla 20-40 mm, u samice s kladélkem až 80 mm. Obývá jehličnaté a smíšené lesy. Najít ho můžeme zejména na lesních okrajích, mýtinách, podél lesních cest, kde hledá stromy napadené dřevokazným hmyzem. Larvy hostitelských druhů ve dřevě jsou díky svému metabolismu docela teplé a svoje okolí vydatně zahřívají. Samičky lumků pokládají na dřevo svoje tykadla a nohy a sledují změny teplot na povrchu, a podle toho odhalují larvu. Jako hostitelský druh vyhledává larvy velkých pilořitek, pilořitky velké, pilořitky fialové a pilořitky černé, a taky vyhledává larvy velkých tesaříků.
Je to holearktický druh – téměř celá Evropa, severní Afrika, severní část Asie a Severní Amerika. V ČR hojný druh, žije roztroušeně po celém území, nejvíce ve středních polohách v oblastech s jehličnatými lesy.
Lumkovití (1) - fotografie neurčených druhů z roku 2016 Ichneumonidae(1)
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
K určení druhu je nutná alespoň lupa (obvykle spíš mikroskop), a prohlížení jedince shora i zdola, z boku i zepředu. To se ale může dobře dařit jen na mrtvých jedincích. Jenže já hmyz pouze fotografuji, nezabíjím. A tak mi ani žádný odborník druh fotografovaného lumka neurčí. Jen vyjímečně se totiž povede udělat víc fotografií stejného jedince. Obvykle se povede stěží jedna fotka, a lumek uletí. Jsou to mimořádně rychlí tvorové, daleko rychlejší než třeba včely nebo čmeláci. Tak alespoň ukážu těch několik fotografií, kde se podařilo lumka zaostřit, bez určení druhu, i tak má hodnotu ukázat alespoň něco málo z těch druhů, co v Praze žijí.
Lumkovití (2) - fotografie neurčených druhů z roku 2017 Ichneumonidae(2)
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Lumci v Praze (Ichneumonidae) jsou zajímavou složkou zdejšího živočišstva. Když se na podzim ochlazuje, výrazně ubývá druhů blanokřídlého hmyzu, jaké lze ještě v přírodě vidět.
Vyjímkou jsou právě někteří lumci. Mnozí vynikají odolností vůči chladnému počasí. A při určité pozornosti je stále možnost je někde na rostlinách objevit.
Na určení druhu teprve čekají, přesto chci uveřejnit jejich fotografie jako dokument, co se mo povedlo v Praze uvidět a fotografovat.
Lumkovití (3) - fotografie neurčených druhů Ichneumonidae(3)
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Lumci (Ichneumonidae) jsou zajímavá, a zatím značně neprobádaná skupina hmyzu.
Samičky některých druhů lumků mají překvapivě dlouhá kladélka.