Atlas Seznam
Macrophya annulata - pilatka červená Macrophya annulata
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya annulata je dlouhá 11 až 12 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do června.
Larvy této pilatky se vyvíjejí na listech různých rostlin z čeledi růžovitých.
Pilatek rodu Macrophya je v české přírodě větší počet druhů. Pro druh Macrophya annulata je typické, že mají černé kyčle zadních nohou, ale na předních nohách mají stehna a holeně vně s bílým pruhem. Samečkové mají bílý pruh i na středních nohách. Rozsah červeného zbarvení na zadečku může být proměnlivý, vzácně je zadeček celý černý.
Macrophya diversipes - pilatka Macrophya diversipes
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya diversipes je dlouhá 10 až 11 mm. Základní zbarvení těla má černé, lidskou pozornost ale upoutávají nápadně červené nohy. S dospělci se lze v přírodě setkat v květnu a v červnu. V ČR je to v teplých oblastech hojný a široce rozšířený druh. Má ráda výslunné svahy a lesní okraje.
Živnými rostlinami larev jsou jahodníky a ostružiníky.
Macrophya montana - pilatka maliníková Macrophya montana
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya montana je v Praze velmi hojná, v čevnu jí lze často pozorovat na květech miříkovitých rostlin. Dospělci se živí květním nektarem a pylem, ale také medovicí, a zřejmě nejsou vybíraví, co se potravy týká, mohou využívat i jiné další zdroje potravy.
Jejich larvy (housenice) se vyvíjejí výhradně na listech ostružin a malin.
Na horní fotografii jsou spolu sameček a samička na květech bršlice.
Macrophya rufipes - pilatka červenonohá Macrophya rufipes
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya rufipes je dlouhá 7 až 12 mm. S dospělci se lze v přírodě setkávat od května do srpna. Často jsou vidět na květech miříkovitých rostlin. Larvy mají jako svojí prokázanou živnou rostlinu ostružiník ježiník, pravděpodobně jsou schopné se živit i na dalších rostlinách. Vyskytují se hlavně na křovinatých stepích.
Na horních fotografiích je samička. U samiček bývá třetí a čtvrtý zadečkový článek červený, ale červené zbarvení je proměnlivé, existují i samičky s černým zadečkem.
Maltářka jetelová Chalicodoma ericetorum
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Maltářka jetelová (Chalicodoma ericetorum) je dlouhá 10 až 14 mm. Rozlišovacím znakem jsou zřetelné tomentové pásky na druhém až pátém tergitu.
V přírodě létá od června do srpna. Sbírá nektar a pyl pouze na bobovitých a hluchavkovitých rostlinách. Hnízdí v nejrůznějších dutinách ve zdech nebo v puklinách skal, příležitostně i v dutých stéblech rostlin. Je častá v blízkosti lidských obydlí, zejména teplých lokalitách.
Maltářka zední Chalicodoma parietina
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Maltářka zední (Chalicodoma parietina) je dlouhá asi 16 mm, podobně jako bývají dlouhé čmeláčí dělnice, ve srovnání s nimi jsou ale maltářky zední štíhlejší. Samičky jsou černě ochlupené a mají červenohnědé břišní kartáče. Samečkové mají hruď a první tři články zadečku červenožlutě ochlupené. Dospělci létají v přírodě od dubna do června. V mediteránní oblasti je to široce rozšířený druh, u nás žije jen na několika málo místech na skalních stepích. Obvykle ji lze pozorovat, když rychle přeletuje mezi bylinami nad horními hranami kamenolomů.
Pro výživu svých larev sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin, nejoblíbenější bylinou je čistec přímý. Kupolovitá hnízda zakládá na skalních stěnách. Zděné plodové komůrky vyrábí z tvrdnoucí směsi písku a zeminy, které slepuje dohromady slinným sekretem.
Maskonoska černá Hylaeus nigritus
od Hanka
čeleď: Hedvábnicovití - Colletidae
Maskonoska černá (Hylaeus nigritus) je dlouhá 6 až 8 mm, patří ve svém rodu mezi větší druhy. Rod maskonosek patří k nejmenším včeličkám. Některé jsou dlouhé jen 4 mm. S dospělci se lze setkat od května do září. Jsou v teplých oblastech hojné, ale pro svou malou velikost unikají pozornosti.
Samičky maskonosek černých si budují hnízdečka v různých puklinách ve skalách nebo v omítce. Pro svoje larvičky sbírají nektar a pyl pouze na hvězdnicovitých rostlinách, vyhledávají hlavně vratič, řebříček a rmeny. Nemají vyvinutý pylosběrný aparát. Pyl polykají spolu s nektarem. Směs pak vyvrhují do připravených plodových komůrek. Stěny plodových komůrek si vyztužují celofánovitou vrstvou, podobně jako jejich příbuzné hedvábnice.
Maskonoska proměnlivá Hylaeus confusus
od Hanka
čeleď: Hedvábnicovití - Colletidae
Maskonoska proměnlivá (Hylaeus confucus) je drobná včelička, je dlouhá jen 5 až 7 mm.
Na fotografiích je sameček, který má na hlavě nápadnou světlou masku (samičky mají masku redukovanou).
V ČR je to hojný druh, je častý zejména v lesích a na lesních okrajích. Létá na květy mnoha druhů rostlin. S dospělci se lze setkat od května do září, někdy má 2 generace do roka. Hnízdí v dutinách v trouchnivém dřevě, v chodbách dřevního hmyzu i v dutých stéblech.
Mravenci - popis čeledi mravencovití Formicidae
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenci (Formicidae) jsou v české přírodě všudypřítomní. U nás to jsou malé a středně velké druhy společenského hmyzu. Kolonie jsou tvořeny třemi kastami - neplodnými dělnicemi, plodnými královnami a samci. U některých sociálně parazitických druhů kasta dělnic chybí. Samičky jsou většinou zřetelně větší než dělnice, po vylíhnutí až na vyjímky okřídlené. Dělnice jsou vždy bezkřídlé.
Mravenec černolesklý Lasius fuliginosus
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec černolesklý (Lasius fuliginosus) má samičky dlouhé kolem 6 mm, dělnice dosahují délky jen 3 až 4 mm. Hnízda si zakládá v dutinách stromů poblíž paty kmene nebo v kořenech, při nedostatku vhodných stromů si umí poradit i se založením hnízda v zemi nebo v dutém zdivu. Pro umístění hnízda vyhledává mírně suchá stanoviště. Objemná kartonová hnízda si staví ze směsi z rozžvýkané dřevní hmoty spojené slinami a medovicí a hnízdo navíc zpevňují vlákna houby Cladosporium myrmecophilum (synonymum Septosporium myrmecophilum).
Mravenec čtyřskvrnný Dolichoderus quadripunctatus
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec čtyřskvrnný (Dolichoderus quadripunctatus) má samičky dlouhé jen 4 až 5 mm, dělnice jsou ještě zhruba o milimetr menší. Charakteristický je černý zadeček se čtyřmi žlutobílými skvrnami. Na zadohrudi má dva nápadné hrbolky.
Mravenec čtyřskvrnný je stromový druh. Hnízdí v odumřelých částech stromů od paty kmenů až po koruny stromů. Na stromech loví různý hmyz, velkou část potravy získává trofobiozou se mšicemi. V ČR žije v teplých a spíše suchých lokalitách. Má rád starší listnaté lesy a také sady se starými ovocnými stromy.
Mravenec drnový Tetramorium caespitum
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec drnový (Tetramorium caespitum) má rád otevřené výslunné biotopy. Hnízdečka má v zemi, někdy s malou nadzemní hlinitou kupkou, často žije v sousedství lidských obydlí. Dělnice jsou velmi drobné, jejich velikost bývá v rozmezí 2 až 3 mm. Tito mravenci jsou všežraví, v jejich potravě převažují semena různých rostlin. Také se živí medovicí podzemních druhů mšic, které sají ukryté na kořenech bylin. Také loví různé drobné půdní členovce, dokáže konzumovat i větší mrtvý hmyz.
Samičky a samečkové jsou mnohem větší. Samička je dlouhá 6 až 7,5 mm, sameček je jen o maloučko menší než samička.
Mravenec dřevokaz Camponotus ligniperda
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec dřevokaz (Camponotus ligniperda) je náš největší druh mravence. Samičky jsou dlouhé 14 až 17 mm. (Ve srovnání se známým tělem dělnic včel medonosných jsou tedy mravenčí matky stejně dlouhé, ale jsou štíhlejší.) Velikost mravenčích dělnic je hodně proměnlivá, některé jsou menší, dlouhé jen 6 mm, jiné naopak až 14 mm, samozřejmě nejčastěji jsou jejich rozměry tak nějak uprostřed.
Hnízda si buduji v dolní části kmenů dutých stromů, zasahují až hluboko do země. Kde chybí vhodné stromy, tam si budují jenom podzemní hnízda. Tito mravenci jsou aktivní ve dne i v noci a co se potravy týká, tak nejsou vybíraví, naopak jsou to všežravci. Jejich přítomnost většinou uniká lidské pozornosti, lidé si jich všimnou na kmenu stromů hlavně v době mravenčího rojení.
Mravenec obecný Lasius niger
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec obecný (Lasius niger) je jeden z našich nejhojnějších mravenců. Dělnice má dlouhé 2,5 až 4 mm. Samičky jsou mnohem větší a mohutnější, dlouhé až 9,5 mm.
V přírodě žije na sušších a otevřených biotopech. Často proniká i do domů k lidem, to hlavně brzy zjara, když ho do budov láká teplejší prostředí. Hnízdí převážně v zemi, ale umí se přizpůsobit a vybudovat si hnízdo i v jiných podmínkách.
V rozvinuté kolonii žije vždy pouze jedna plodná samička (královna), která může být obklopená až deseti tisíci dělnicemi.
Na horní fotografii je mladá samička s křídly, která se chystá vyletět na svůj svatební let. Rojení je v Praze pravidelně ve druhé polovině července, jinde může být posunuté do začátku srpna.
Mravenec obrovský Camponotus herculeanus
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec obrovský (Camponotus herculeanus) je nápadně velký druh. Dělnice jsou dlouhé 7 až 12 mm, samičky až 16 mm. Hnízdí hlavně v jádrech smrkových a jedlových kmenů, které jsou narušené houbou Coniophora. Žije hlavně v horách, až po horní hranici lesa. (Fotografie není z Prahy, ale z lesů za Zbirohem.)
Je zvyklý žít ve tmě. Těžko se nechá přinutit, aby kvůli fotografování byl na světle.
Mravenec příživný Solenopsis fugax
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec příživný (Solenopsis fugax) má samičky dlouhé 5 mm až 6,5 mm, jejich dělnice jsou ale velmi drobné, ty jsou dlouhé jen 1,5 mm až 2,5 mm. Hnízda si zakládá v zemi, obvykle v těsném sousedství některého většího druhu mravenců.
Na fotografiích je mladá okřídlená budoucí mravenčí matka druhu Solenopsis fugax.
Mravenec rodu Myrmica Myrmica cf. sabuleti
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec Myrmica sabuleti je jedním ze šestnácti druhů mravenců rodu Myrmica, kteří se vyskytují v ČR. Tito mravenci mají dvoučlánkovou uzlinovou stopku a na zadohrudi dva nápadné trny. Vzhledově jsou jednotlivé druhy rodu Myrmica obtížně odlišitelné, mají ale odlišné ekologické preference.
Mravenci Myrmica sabuleti žijí v teplejších lokalitách než ostatní naše druhy rodu Myrmica. Nejčastěji se lze s mravenci Myrmica sabuleti setkat na sušších pastvinách, hnízda si vytvářejí obvykle pod kameny. V jejich hnízdech mohou žít housenky motýlů modrásků.
Mravenec stínomilný Lasius umbratus
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec stínomilný (Lasius umbratus) se barvou i tvarem těla velmi podobá druhu mravenec žlutý. Vzhledové rozdíly mezi nimi se dají objevit až při zkoumání pod mikroskopem, mravenci stínomilní mají líce porostlé drobnými chloupky, mravenci žlutí nikoliv. Tyto dva druhy se ale zásadně liší svým chováním. Mravenci stínomilní získávají svojí výživu z trofobiozy nejen z kořenovými druhy mšic, ale také lezou za mšicemi na větvě stromů. A jak jejich jméno napovídá, vybírají si k návštěvám hlavně takové větve, které jsou ve stínu, nebo je navštěvují až v noci.
Mravenec žlutý Lasius flavus
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec žlutý (Lasius flavus) patří k našim nejhojnějším druhům mravenců. Většinou ale uniká lidské pozornosti, protože žije prakticky jen pod zemí, pouze v době rojení vylétávají samečkové a samičky ven. Právě kvůli svému životu v tmavém podzemí jsou dělnice žluté (tmavé mají jenom oči), nepotřebují mít na těle pigment na ochranu proti slunečnímu záření. Samičky mravence žlutého ale jsou tmavohnědé, ty se dostávají na světlo nejen při rojení, ale také během hledání vhodné lokality pro založení svého vlastního hnízda.
Pro založení mraveniště vyhledávají výslunná travnatá stanoviště.
Mšicomar Aphidius sp.
od Hanka
čeleď: Lumčíkovití - Braconidae (dříve mšicomarovití - Aphidiidae)
Mšicomaři (Aphidius sp.) jsou dlouzí jen kolem 2 mm a velmi štíhlí. Patří k nejdůležitějším parazitům mšic.
Samičky mšicomarů vkládají vajíčka do těla mšic. Při kladení mají samičky typické postavení, zadeček je ohnutý pod hruď. Larva parazita pak vyžere vnitřní část svého hostitele, a uvnitř těla mšice se i zakuklí.
Parazitované mšice bývají hnědé nebo černé, a jakoby nafouklé, obvykle stále přisáté k živné rostlině. Mladý mšicomar pak vylétá z obalu mšice kruhovým otvorem.
Foto 5. 6. 2018