Atlas Seznam
Macrophya annulata Macrophya annulata - pilatka červená
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya annulata je dlouhá 11 až 12 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do června.
Larvy této pilatky se vyvíjejí na listech různých rostlin z čeledi růžovitých.
Pilatek rodu Macrophya je v české přírodě větší počet druhů. Pro druh Macrophya annulata je typické, že mají černé kyčle zadních nohou, ale na předních nohách mají stehna a holeně vně s bílým pruhem. Samečkové mají bílý pruh i na středních nohách. Rozsah červeného zbarvení na zadečku může být proměnlivý, vzácně je zadeček celý černý.
Macrophya diversipes Macrophya diversipes - pilatka
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya diversipes je dlouhá 10 až 11 mm. Základní zbarvení těla má černé, lidskou pozornost ale upoutávají nápadně červené nohy. S dospělci se lze v přírodě setkat v květnu a v červnu. V ČR je to v teplých oblastech hojný a široce rozšířený druh. Má ráda výslunné svahy a lesní okraje.
Živnými rostlinami larev jsou jahodníky a ostružiníky.
Macrophya duodecimpunctata Macrophya duodecimpunctata - Pilatka mokřadní
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka mokřadní (Macrophya duodecimpunctata) je dlouhá 8 až 12 mm. Dospělci létají v květnu a v červnu. V Čechách je to rozšířený a hojný druh, lze se s ní setkávat od nížin až do hor.
Žije na vlhkých loukách a v podmáčených lesích. Živnými rostlinami jejich larev jsou různé druhy ostřic.
Dospělci mají čelní štítek a svrchní pysk bílý. (Fotografovaný jedinec má svrchní pysk zbarvený od nějaké potravy.)
Macrophya montana Macrophya montana - pilatka maliníková
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya montana je v Praze velmi hojná, v čevnu jí lze často pozorovat na květech miříkovitých rostlin. Dospělci se živí květním nektarem a pylem, ale také medovicí, a zřejmě nejsou vybíraví, co se potravy týká, mohou využívat i jiné další zdroje potravy.
Jejich larvy (housenice) se vyvíjejí výhradně na listech ostružin a malin.
Na horní fotografii jsou spolu sameček a samička na květech bršlice.
Macrophya rufipes Macrophya rufipes - pilatka červenonohá
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya rufipes je dlouhá 7 až 12 mm. S dospělci se lze v přírodě setkávat od května do srpna. Často jsou vidět na květech miříkovitých rostlin. Larvy mají jako svojí prokázanou živnou rostlinu ostružiník ježiník, pravděpodobně jsou schopné se živit i na dalších rostlinách. Vyskytují se hlavně na křovinatých stepích.
Na horních fotografiích je samička. U samiček bývá třetí a čtvrtý zadečkový článek červený, ale červené zbarvení je proměnlivé, existují i samičky s černým zadečkem.
Macropis europaea Olejnice vrbinová
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Olejnice vrbinová (Macropis europaea) je druh vázaný na sběr pylu z vrbin, zejména z vrbiny obecné. Zvláštností těchto rostlin je, že ve květech netvoří nektar, ale olejíček. To je pro samotářské včely olejnice důležité a nenahraditelné. Žijí totiž na velmi vlhkých místech, zejména na březích řek a rybníků, na zaplavovaných mokřadech. Olej z vrbin samičky využívají nejen ve směsi s pylem jako potravu pro svoje larvičky, ale také pro impregnaci plodových komůrek proti vlhkosti.
Dospělci získávají energii sáním sladkého nektaru ve květech jiných druhů rostlin.
Macropis fulvipes Olejnice žlutonohá
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Olejnice žlutonohá (Macropis fulvipes) se podobá olejnici vrbinové. Liší se zejména tím, že se zjara objevuje dřív. Proto ta olejnice žlutonohá zpočátku navštěvuje dříve kvetoucí vrbinu tečkovanou nebo vrbinu penízkovou, až později i vrbinu obecnou.
Podobně jako její příbuzná olejnice vrbinová vytváří zásoby potravy pro svoje larvičky pouze z pylu vrbin a z olejnatého sekretu květů vrbin, s přídavkem menšího podílu nektaru z květů jiných rostlin. (Vrbiny netvoří nektar.)
Megachile centuncularis Čalounice obecná
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice obecná (Megachile centuncularis) je dlouhá jen 8 až 12 mm. Samička má břišní sběráček rezavý. Na předních článcích zadečku má bělavé pásky jen po stranách tergitů.
S dospělci se lze v přírodě setkat od června do srpna. V teplých oblastech je to hojný druh. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin. Hnízdí v původních dutinách na rozmanitém podkladu, v mrtvém dřevě, v suchých lodyhách, ve zdech, často i v umělých hnízdech. Řadové plodové komůrky odděluje přepážkami z okrouhlých úkrojků listů, někdy z pasty z rozžvýkaných listů.
Megachile lagopoda Čalounice bělonohá
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice bělonohá (Megachile lagopoda) je z našich domácích druhů čalounic největší a nejnápadnější.Samičky mají pylosběrný aparát na spodní straně zadečku - stejně jako všechny její příbuzné z této čeledi. Tento břišní kartáč je původně červenohnědý, ale protože se zbarvuje od pylu rostlin, tak původní barva obvykle pod nasbíraným pylem zaniká.
Megachile ligniseca Čalounice mokřadní
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice mokřadní (Megachile ligniseca) je dlouhá 10 až 14 mm. Tergity zadečku má téměř lysé, jen s velmi úzkými přerušenými světlými páskami.
S dospělci se lze setkat od června do srpna. Navštěvuje především hvězdnicovité rostliny, zejména pcháče a bodláky. Žije na vlhkých loukách a mokřadech, v olšinách. Hnízdečka si buduje v dutinách v mrtvém dřevě, mívá 6 až 8 plodových komůrek v řadě za sebou. Fotografovala jsem ji na květech kolotočníku.
V ČR to bývala čalounice mokřadní vzácnější druh, v roce 2022 je v Praze poměrně hojná.
Megachile nigriventris Čalounice černobřichá
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice černobřichá (Megachile nigriventris) je nápadně mohutný druh, je dlouhá až 16 mm. Je trochu barevně variabilní, břišní kartáče může mít zcela černé, nebo i rezavé. Sbírá nektar a pyl pouze z bobovitých rostlin. S dospělci se lze setkat od června do srpna. V Praze je velmi vzácná, v ČR se vyskytuje převážně jen ve středních a vyšších polohách.
S fotoaparátem jsem ji zastihla 28. 6. 2019 v Šáreckém údolí. (Rokle Šáreckého údolí je chladná lokalita.)
Na fotografiích je na květech hrachoru lučního.
Megachile pilidens Čalounice menší
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice menší (Megachile pilidens) je dlouhá jen 7 až 9 mm, patří tedy k nejmenším druhům samotářských včel čalounic. Je to mediteránní druh, u nás žije jen v teplých oblastech, na vhodných lokalitách je hojná.
Fotografovala jsem jí na jižním svahu nad skalami v přírodní památce Baba. Samička je na květech omanu německého.
Letovou periodu má od června do srpna. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin, upřednostňuje bobovité a hvězdnicovité.
Hnízdí v nejrůznějších dutinkách, i v zemi nebo ve sprašových stěnách.
Megachile willughbiella Čalounice trouchová
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice trouchová (Megachile wilughbiella) je hojný a všude rozšířený druh. Samičky bývají dlouhé 12 až 16 mm, samečkové jsou menší. Nápadná jsou přední chodidla samečka, jsou rozšířená a světle zbarvená.
Na horní fotografii je sameček u květu hadince.
Samička sbírá nektar a pyl na mnoha druzích rostlin, hlavně však na bobovitých, případně na hvězdnicovitých rostlinách. Hnízdečka pro larvy si buduje na různých místech, samička si umí sama vytvořit dutinky v mrtvém dřevě, právě tak umí využívat původní dřevní dutiny, hnízdí i v puklinách ve zdivu nebo v opuštěných hnízdech po jiném hmyzu, ráda využívá i hmyzí hotely, které pro ní připravili lidi.
Melecta albifrons Smutilka obecná
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Smutilka obecná (Melecta albifrons) je hnízdní parazit několika druhů pelonosek, nejvíc u druhu pelonoska hluchavková. Samička smutilky proniká do již uzavřených plodových komůrek pelonosek, prokouše se přes přepážku a otvorem vyklade dovnitř svoje vajíčko. Potom komůrku znovu uzavírá zeminou zvlhčenou sekretem. Vylíhlá larva smutilky zabije larvu hostitelské včely (zlikviduje vajíčko hostitelské včely) a dál se sama živí na zásobách připravených pro hostitelskou včelu pelonosku.
V Praze je to relativně hojný druh.
Melitta haemorrhoidalis Pilorožka zvonková
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Pilorožka zvonková je dlouhá 11 až 13 mm. V ČR žije téměř všude, vyskytuje se od nížin až do hor, ale nikde není hojná. Charakteristické jsou pro ní červenohnědé třásně na konci zadečku. Dospělci létají v přírodě od července do září.
Je vázaná na výskyt zvonků v přírodě, pro svoje larvičky sbírá jako zásobu potravy nektar a pyl pouze z květů zvonků.
Melitta leporina Pilorožka vojtěšková
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Pilorožka vojtěšková (Melitta leporina) je drobná samotářská včelka, dlouhá 11 až 13 mm. V přírodě se s ní lze setkat od června do září.
JE VÝZNAMNOU OPYLOVATELKOU VOJTĚŠKY. Vojtěška, botanicky správně napsáno tolice vojtěška, je pro tuhle včelku nenahraditelná, i když dokáže sbírat pyl a nektar i na jiných bobovitých rostlinách.
Vojtěšku dokáže opylovat několik druhů včeliček, trochu i včela medonosná. Ovšem výroba vojtěškového osiva do značné míry závisí na přítomnosti samotářských druhů včel u semenářských porostů, jednou z nich je také pilorožka vojtěšková.
Melitta nigricans Pilorožka kyprejová
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Pilorožka kyprejová (Melitta nigricans) létá v červenci a v srpnu na porostech kyprejů, v Čechách roste v přírodě jen druh kyprej vrbice.
Pilorožka kyprejová je vázaná na kypreje, pro svoje larvičky připravuje zásoby potravy pouze z pylu a nektaru kyprejů. I dospělci sají pro svojí výživu prakticky pouze na kyprejích.
Kypreje jsou mimořádně dobré včelařské rostliny. Bývá na nich i mnoho dalších druhů hmyzu, zejména čmeláků a včel medonosných.
Metopius sp. Lumek Metopius
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Metopiinae
Lumci rodu Metopius jsou endoparaziti celé řady různých druhů motýlů. Samička lumka klade vajíčko do motýlých housenek. Je to užitečný druh lumka, má vliv na to, aby se v lesích nepřemnožili housenky problémových škodlivých druhů.
Dospělci se v létě pohybují na okoličnatých rostlinách, živí se hlavně květním nekarem.
Foto 29. 7. 2017 v Praze 6 na louce v sousedství PP Baba.
Microdynerus timidus Hrnčířka útlá
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Hrnčířka útlá Mikrodynerus timidus je velmi malá, je dlouhá jen 4 až 7 mm. Dospělci létají v přírodě od května do srpna. Hnízdečka si buduje v suchých lodyhách bylin nebo v opuštěných broučích chodbách ve dřevě, často jsou i v prutech ostružin. Svůj plod zásobuje larvami drobných nosatcovitých brouků. Přepážky zhotovuje ze směsi rozkousané rostlinné dřeně a zrnek písku. V ČR žije hlavně v teplých oblastech.
Samička hrnčířky útlé má po stranách tmavočervený první článek zadečku.
Miscophus bicolor Rejdilka dvoubarvá
od RadimzBeskyd
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Rejdilka dvoubarvá (Miscophus bicolor) je dlouhá 3 až 6 mm, jedná se tedy o velmi drobný druh. Dospělci létají v přírodě od května do září. V nezpevněném písčitém podkladu si rejdilky vyhrabávají jednokomorová hnízdečka. Jako potravu pro svoje larvy loví různé drobné pavouky a sekáče. Plodovou komůrku zásobují více kusy kořisti.
K úspěšnému rozmnožování stačí rejdilkám jenom malý kousek písčité země. Na zdejších obrázcích jsou fotografované v otvoru v zatravňovacích dlaždicích.
Myrmica cf. sabuleti Mravenec rodu Myrmica
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec Myrmica sabuleti je jedním ze šestnácti druhů mravenců rodu Myrmica, kteří se vyskytují v ČR. Tito mravenci mají dvoučlánkovou uzlinovou stopku a na zadohrudi dva nápadné trny. Vzhledově jsou jednotlivé druhy rodu Myrmica obtížně odlišitelné, mají ale odlišné ekologické preference.
Mravenci Myrmica sabuleti žijí v teplejších lokalitách než ostatní naše druhy rodu Myrmica. Nejčastěji se lze s mravenci Myrmica sabuleti setkat na sušších pastvinách, hnízda si vytvářejí obvykle pod kameny. V jejich hnízdech mohou žít housenky motýlů modrásků.