Atlas Seznam
Lasioglossum calceatum Ploskočelka načervenalá
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka načervenalá (Lasioglossum calceatum) je dlouhá 8 až 10 mm. Na horním obrázku je sameček na květu pcháče rolního. Samečkové mají někdy zadeček s červenými znaky, a takoví se podle toho dají rozlišit od jiných podobných druhů. Z rodu Lasioglossum totiž žije v ČR 68 druhů, které si jsou navzájem podobné, a jejich rozlišování je obtížné.
Přezimují oplozené samičky. Jsou dlouhé 8 až 10 mm. Ze zimního spánku se probouzejí koncem března.
Lasioglossum interruptum Ploskočelka skvrnkatá
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka skvrnkatá (Lasioglossum interruptum) je dlouhá 5 až 7 mm. Má výrazné plsťové skvrny na bázi 2. a 3. článku zadečku. V Čechách se vyskytuje jen na teplých výslunných svazích. Je to mediteránní druh, žije hlavně v jižní Evropě a v severní Africe. Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin.
U nás žijí jako včely samotářky, časté je ale také společné zakládání hnízda více samičkami.
Samičky a někteří samečkové tohoto druhu jsou tmaví, část samečků je na začátku zadečku červená.
Lasioglossum laticeps Ploskočelka velkohlavá
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka velkohlavá (Lasioglossum laticeps) je dlouhá jen 6 až 8 mm a velmi štíhlá, patří tedy ke včeličkám, které pro jejich drobné rozměry ani nevnímáme. Přitom vykonávají mnoho opylovacích prací, zejména proto, že se v Praze jedná o velmi hojný druh.
Mladé samičky se páří se samečky během léta a podzimu, a brzy poté, již na podzim, si začnou zakládat vlastní hnízdečko (obvykle v zemi), kde přezimují. Velmi časně na jaře začnou vyletovat a zásobovat svoje plodové komůrky pylem.
Lasioglossum malachurum Ploskočelka sametová
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka sametová (Lasioglossum malachurum) je drobný druh, štíhlý a dlouhý jen 7 až 10 mm.
Je to druh sociální, během vegetační sezony má vždy dělnice, ty jsou vždy menší než jejich matka. Ve střední Evropě mívá dvě, někdy tři generace dělnic. Na severu jen jednu generaci dělnic (v krátkém létě by víc nestihly).
Hnízdí v zemi, často na ušlapaných pěšinách, často ve velkých agregacích stovek až tisíce hnízd blízko sebe.
Lasioglossum marginatum Ploskočelka pospolná
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka pospolná (Lasioglossum marginatum) je druh, který se hojně vyskytuje ve Středomoří. V Čechách byla donedávna neznámá, v posledních dvou letech se objevuje i tady. Je dlouhá jen 7 až 8,5 mm. Její přítomnost na květech snadno uniká pozornosti, protože se podobá jiným druhům ploskočelek, co jsou u nás časté. Velmi nápadné jsou ale vstupy do jejich hnízdeček. U vstupů do podzemního hnízdečka si ploskočelky pospolné budují poměrně pevné hliněné "komínky".
Lasioglossum pauxillum Ploskočelka prosvítavá
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka prosvítavá (Lasioglossum pauxilum) je dlouhá jen 5 až 7 mm. V teplých oblastech ČR je to jeden z nejhojnějších druhů rodu. Je to nenápadná, ale všudypřítomná včelička. Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin.
Přezimují oplozené samičky. Ty se probouzejí ze zimního spánku koncem dubna. Pak si vybudují v zemi hnízdečko, a samička naklade do komůrek vajíčka. Z těch se vylíhnou dělnice, které následně matce pomáhají s výchovou další generace. Mladé samičky a samečky je možno v přírodě vidět od července do října.
Lasioglossum xanthopus Ploskočelka žlutonohá
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka žlutonohá (Lasioglossum xanthopus) je dlouhá 11 až 14 mm. Patří k našim největším ploskočelkám. Je to samotářský druh. Hnízdečka pro komůrky se svými larvičkami si vyhrabává na teplých místech, nejraději na plochách, které nejsou porostlé vegetací. Pro svoje larvičky tvoří zásoby potravy z nektaru a pylu z mnoha druhů rostlin, nejoblíbenější je šalvěj luční.
Samečkové létají v přírodě na podzim, od září do listopadu, někteří samečkové přezimují. Samečkové vyhledávají hnízda se samicemi. Samičky na podzim ze svých rodných hnízdeček nevyletují. Samičky je možno vidět na květech až následující rok od konce března do června.
Lasius flavus Mravenec žlutý
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec žlutý (Lasius flavus) patří k našim nejhojnějším druhům mravenců. Většinou ale uniká lidské pozornosti, protože žije prakticky jen pod zemí, pouze v době rojení vylétávají samečkové a samičky ven. Právě kvůli svému životu v tmavém podzemí jsou dělnice žluté (tmavé mají jenom oči), nepotřebují mít na těle pigment na ochranu proti slunečnímu záření. Samičky mravence žlutého ale jsou tmavohnědé, ty se dostávají na světlo nejen při rojení, ale také během hledání vhodné lokality pro založení svého vlastního hnízda.
Pro založení mraveniště vyhledávají výslunná travnatá stanoviště.
Lasius fuliginosus Mravenec černolesklý
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec černolesklý (Lasius fuliginosus) má samičky dlouhé kolem 6 mm, dělnice dosahují délky jen 3 až 4 mm. Hnízda si zakládá v dutinách stromů poblíž paty kmene nebo v kořenech, při nedostatku vhodných stromů si umí poradit i se založením hnízda v zemi nebo v dutém zdivu. Pro umístění hnízda vyhledává mírně suchá stanoviště. Objemná kartonová hnízda si staví ze směsi z rozžvýkané dřevní hmoty spojené slinami a medovicí a hnízdo navíc zpevňují vlákna houby Cladosporium myrmecophilum (synonymum Septosporium myrmecophilum).
Lasius niger Mravenec obecný
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec obecný (Lasius niger) je jeden z našich nejhojnějších mravenců. Dělnice má dlouhé 2,5 až 4 mm. Samičky jsou mnohem větší a mohutnější, dlouhé až 9,5 mm.
V přírodě žije na sušších a otevřených biotopech. Často proniká i do domů k lidem, to hlavně brzy zjara, když ho do budov láká teplejší prostředí. Hnízdí převážně v zemi, ale umí se přizpůsobit a vybudovat si hnízdo i v jiných podmínkách.
V rozvinuté kolonii žije vždy pouze jedna plodná samička (královna), která může být obklopená až deseti tisíci dělnicemi.
Na horní fotografii je mladá samička s křídly, která se chystá vyletět na svůj svatební let. Rojení je v Praze pravidelně ve druhé polovině července, jinde může být posunuté do začátku srpna.
Lasius umbratus Mravenec stínomilný
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec stínomilný (Lasius umbratus) se barvou i tvarem těla velmi podobá druhu mravenec žlutý. Vzhledové rozdíly mezi nimi se dají objevit až při zkoumání pod mikroskopem, mravenci stínomilní mají líce porostlé drobnými chloupky, mravenci žlutí nikoliv. Tyto dva druhy se ale zásadně liší svým chováním. Mravenci stínomilní získávají svojí výživu z trofobiozy nejen z kořenovými druhy mšic, ale také lezou za mšicemi na větvě stromů. A jak jejich jméno napovídá, vybírají si k návštěvám hlavně takové větve, které jsou ve stínu, nebo je navštěvují až v noci.
Lestica clypeata Kutík podivný
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Kutík podivný (Lestica clypeata) je dlouhý 8 až 12 mm. Dospělci létají v přírodě od května do září.
Tady je na fotografiích starší sameček se světlou kresbou na zadečku, mladí jedinci mají kresbu na zadečku žlutou. Vyskytuje se na okrajích lesů a často i ve starých zahradách.
Samičky si pro svoje potomstvo vyhledávají opuštěné chodbičky dřevních brouků. Jako zásoby pro plod loví různé druhy malých motýlů.
Leucospis sp. Kladélčice
od RadimzBeskyd
čeleď: Kladélčicovití - Leucospidae
Kladélčice (Leucospis) jsou dlouhé 10 až 12 mm. Jejich larvy se vyvíjejí jako parazitoidi v hnízdních komůrkách takových samotářských včel, které si vyhledávají místa pro hnízdečka ve dřevě. Nejčastěji parazitují u včel z čeledi čalounicovitých, ale kladélčice nejsou příliš vybíravé a jejich larvy se mohou úspěšně vyvíjet i parazitováním na larvách dalších druhů hmyzu.
Dospělci létají v české přírodě od května do září. Mají nápadné černožluté vosí zbarvení. Dospělci se živí pylem a nektarem z květů. Kladélčice mají rády květy miříkovitých rostlin, navštěvují ale i květy rostlin z jiných čeledí.
Lymantrichneumon disparis Lumek Lymantrichneumon disparis
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Heresiarchini
Lumek Lymantrichneumon disparis se vyvíjí jako parazitoid v kuklách bekyně velkohlavé (Limantria dispar) a také v kuklách některých dalších podobných můr. Právě podle svého hlavního hostitelského druhu získal tenhle lumek i svoje vědecké pojmenování.
Dospělci tohoto lumka přezimují pod vrstvami mechu a pod kůrou mrtvého dřeva. Samičky lumka musí přizpůsobit svojí aktivitu životnímu cyklu hostitelského druhu. Hlavní hostitelský druh, bekyně velkohlavá, začne vytvářet kukly obvykle až v červenci. Teprve potom mají samičky lumků vhodný čas na kladení svých vajíček na kukly hostitelských druhů.