od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ruděnka hrbatá (Sphecodes gibbus) je štíhlá a dlouhá jen 7 až 13 mm. Je to hnízdní parazit u ploskočelek rodu Halictus.
Přezimují oplodněné samičky, ty pak začínají vyletovat od poloviny dubna. Od června do září vyletuje nová generace, samečkové i samičky. V teplých oblastech ČR je to hojný druh.
Rozsah červeného zbarvení zadečku je proměnlivý.
(Na zdejších fotografiích je sameček.)
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Včelák černý (Tachysphex unicolor) je dlouhý 5 až 9 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do září.
Hnízdečka pro svoje larvičky si buduje v zemi, vyhledává jen místa na sypkých plochách. Jako potravu pro larvičky loví kobylky a sarančata. V komůrce pro jednu larvičku může být víc kusů ochromené kořisti.
Samičky mají na nohách tmavohnědě zabarvené hrabací trny.
Je to hojný druh na teplých a suchých lokalitách.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák širokolebý (Bombus wurflenii) je horský druh, lze se s ním setkat i nad hranicí lesa. Vyskytuje se i ve středních polohách. Je podobný jako čmelák skalní (Bombus lapidarius), ale má červeně ochlupený 3. až 6. zadečkový článek. Čmelák skalní má červeně ochlupený jen 4. až 6. zadečkový článek.
Fotografie čmeláčí dělnice druhu čmelák širokolebý jsem pořídila 17. 8. 2018 v Krkonoších, na louce, která byla 1.200 m nad mořem. Oblíbenou rostlinou byl hořec tolitový (Gentiana asclepiadea).
od Hanka
čeleď: Hrabalkovití - Pompilidae
Hrabalka černá (Anoplius nigerrimus) je dlouhá 6 až 12 mm. Je to hojný druh od nížin až do hor. Hnízdečka pro svoje larvy vyhledává podle možností v dané lokalitě. Umí si je sama v zemi vyhrabat, často ale využívá jiné dutinky, jaké okolní příroda nabízí - dutá rákosová stébla, prázdné lity plžů, opuštěná hnízda po jiném hmyzu. Jako potravní zásoby pro svoje larvy loví pavouky z čeledí slíďákovití (Lycosidae), skálovkovití (Gnaphosidae), a lovčíkovití (Pisauridae). Často si úspěšně troufá ulovit jako kořist i pavouky, kteří jsou výrazně mohutnější než hrabalka. Ulovení pavouci jsou ochromení jen neúplně, ale i částečně ochromený pavouk není schopen z hnízdečka hrabalky uniknout.
Samičky hrabalek rodu Anoplius mají poslední článek zadečku s tuhými černými chlupy.
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Zednice jetelová (Hoplitis leucomelana) je drobná nenápadná včelka, je dlouhá jen 6 až 8 mm. Podobá se dřevobytkám (Chelostoma). Dospělci létají v přírodě od června do srpna. Přednostně sbírá nektar a pyl z bobovitých rostlin, ale je možno jí pozorovat i na květech mnoha dalších bylin.
Hnízdečka pro larvy si vykusuje v dřeni v suchých prutech, např. bezu černého nebo maliníku. Využívá i suché lodyhy bylin, třeba divizen nebo pelyňků. Obsazuje i starší existující dutinky po vylíhnutí jiných druhů hmyzu ve dřevě. Plodové komůrky jsou uspořádané v řadě za sebou, jsou oddělené přepážkami z pasty z rozžvýkaných listů. Zbytek chodby vyplňuje směsí rostlinné dřeně a kamínků. V teplých oblastech je to hojný druh.
od Hanka
čeleď: Korunčíkovití - Stephanidae
Korunčík Stephanus serrator je středně větší druh, samičky i s dlouhým kladélkem mohou měřit až 2,5 cm. Jsou to parazitoidi larev dřevokazných brouků. Samičky korunčíků pátrají po larvách brouků zejména na nedávno uhynulých stromech, a to na takových, které ještě nejsou napadené houbami. Vyhledávají zejména larvy krasců a tesaříků, někdy i nosatců, vzácně i larvy jiných druhů hmyzu.
Dospělí korunčíci se někdy mohou líhnout i z čerstvých dřevěných výrobků.
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Vosa prostřední (Dolichovespula media) je barevně variabilní druh. Různě zbarvení jedinci se vyskytují společně v jednom hnízdě. Vyskytuje se hlavně ve světlých lesích a na křovinatých biotopech, často i na zahradách u domů. Vosa prostřední si staví v hustém křoví nebo v živých plotech volně visící kulovitá hnízda. Tento druh má krátký generační cyklus, jejich nadzemní hnízda zanikají už na konci léta.
Na horní fotografii je matka po přezimování. Matky mají na hrudi červenohnědou kresbu, u dělnic se červenohnědá barva objevuje jen vzácně. Matky jsou dlouhé 18 až 22 mm, jsou to naše největší vosy.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Nomada červenoboká (Nomada pleurosticta) je dlouhá 9 až 11 mm. Její letová perioda je v červnu a v červenci. Tento druh je hnízdní parazit u pískorypky čekankové (Andrena polita).
V Čechách se vyskytuje jen na nejteplejších lokalitách.
Na fotografiích je sameček.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Nomáda obecná (Nomada fucata)se vyvíjí jako hnízdní parazit u pískorypky obecné (Andrena flavipes). A stejně jako její hostitelský druh má 2 generace do roka. Proto se lze s dospělci nomády obecné setkávat na různých květech od dubna až do srpna. Právě tím se odlišuje od velmi podobné nomády dvouskvrnné (Nomada bifasciata), která má v roce jen jednu generaci a v přírodě se s ní lze setkat jen v jarních měsících.
Na horní fotografii je samička letní generace na květu heřmánkovce, který kvete až ve druhé polovině roku.
od Hanka
čeleď: Zlatěnkovití - Chrysididae
Zlatěnka modrá (Trichrysis cyanea) je dlouhá jen 4 až 8 mm. Celé tělo má kovově modré se zelenými odlesky.
V ČR je to jedna z nejhojnějších zlatěnek. Jejími hostiteli jsou různé druhy kutilek, jízlivek a samotářských včel, ale pouze takových druhů, které hnízdí ve dřevě. Je to velice přizpůsobivý druh.
U včelích hostitelů se vyvíjí jako ektoparazitoid na dospělé včelí larvě nebo předkukle. Když je hostitelem některá kutilka, tak larva zlatěnky modré odstraní hostitelské vajíčko nebo mladou larvu kutilky, a sama se pustí do uloupených zásob, které předtím nahromadila pro svoje potomstvo kutilka.