Rozmarýna lékařská Rosmarinus officinalis

A kdo v Čechách rozmarýny opyluje? Hlavně čmeláci.
Samička druhu čmelák rolní. Při sání nektaru se dotýká blizny svojí čmeláčí hlavou.


Při rozkvětu nejdřív vyniká ven z květu blizna, zatímco prašníky jsou zpočátku nedorostlé.

Až později během kvetení tyčinky s prašníky vyrostou a skoro se začnou blizny dotýkat.


Rozmarýna na mojí zahrádce mne letos příjemně překvapila. Nechala jsem jí celou zimu venku, v bytě máme rostlin mnoho a v loňském podzimu se rozmarýna do bytu prostě nevešla. A nyní (v dubnu 2020) kvete víc než kdykoliv předtím. Tedy přesněji - rozmarýna začala venku kvést už během podzimu, a protože byla mírná zima, tak během zimních měsíců kvetení vůbec nepřerušila. Neuškodily jí ani náhlé březnové mrazy, které tady v Praze způsobily zmrznutí meruňkových květů a poškodily i leccos dalšího. Rozmarýna je asi ze své středozemní domoviny přizpůsobená na zimní kvetení. Za nejhorší období považuje letní sucho, citlivé květy by zřejmě měly s tamním suchem a horkem potíže, a naopak mírné mrazy se naučila zvládat.

Blanokřídlý hmyz v zimě nelétá. Ale v letošní mírné zimě upoutali moji pozornost mnozí dvoukřídlí, ti létali i lednu a v únoru. Na další fotografii je květ s pestřenkou.
Pestřenka ale květy neopyluje, ochotně saje květní nektar, blizny a tyčinek se přitom ale nedotýká.


Modrou barvu květů milují samečkové pelonosky hluchavkové (Anthophora plumipes). Ti si obsazují svoje území, po kterém pravidelně obletují. Tenhle sameček pelonosky měl na rozmarýně svojí tradiční letovou zastávku. (Je to už starší jedinec, mladí mají světlou hnědošedou barvu, ale na sluníčku pak rychle vybledávají.)


Květy rozmarýny si oblíbila i nomáda.
Nomáda značená (Nomada signata) je hnízdní parazit u pískorypky ryšavé (Andrena fulva). Na fotografiích je sameček.




Nebezpečí číhá všude. Pavouk běžník kopretinový se ukrývá za květem.