Rostliny Seznam
Mochna přímá Potentilla recta
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mochna přímá je vytrvalá bylina. Přirozeně roste na stepních svazích a na kamenitých a skalnatých stráních. Její květy vyhledávají zejména drobné druhy včel samotářek. Na horní fotografii je na květu sameček některého druhu ploskočelky rodu Lasioglossum.
V ČR se vyskytují 3 morfotypy druhu mochna přímá. Typ s nápadně světle žlutými okvětními lístky je k nám zavlečený a roste obvykle na takových stanovištích, které jsou lidmi nějak pozměněné.
Fotografovala jsem jí v červnu a v červenci 2021 v přírodní památce Baba v Praze 6. Mochna přímá je v PP Baba ozdobou kolem zdejších skal. Tady je rozšířená forma se zlatožlutými okvětními lístky.
Bolehlav plamatý Conium maculatum
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Bolehlav plamatý je jednoletá, případně ozimá nebo dvouletá bylina. Roste zejména na vlhčích půdách, které jsou bohaté na dusíkaté látky. V posledních letech roste velmi často kolem hnojených polí. Lodyha může být vysoká i více než 2 metry. Na vhodných stanovištích vytváří mohutné porosty.
CELÁ ROSTLINA JE JEDOVATÁ !! Otravou jsou ohrožená i zvířata, pokud bolehlav roste jako plevel v porostech pěstovaných na sklizeň na krmení dobytka. (Na pastvině by se krávy nespletly v rozlišení jedlého a jedovatého, pokud by ale měly k dispozici jen posečenou směs s bolehlavem, tak potom by nedokázaly problém řešit.)
Velmi se podobá krabilici hlíznaté, často rostou bolehlav a krabilice společně na stejné ploše. Mladé rostliny bolehlavu jsou téměř nerozlišitelné od mladých rostlin krabilice hlíznaté. Spolehlivě se poznají až podle zcela odlišného tvaru plodů.
Krabilice hlíznatá Chaerophyllum bulbosum
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Krabilice hlíznatá je statná dvouletá bylina (může být i víceletá), po vykvetení odumírá. Je to častý druh na březích dolních toků českých řek. U nás byla ve středověku pěstovaná jako zelenina, vařením se upravovaly řepovité kořeny, mladou nať lidi připravovali jako špenát. Zplanělé rostliny ale mají jen slabý kořen.
POZOR NA ZÁMĚNU S JEDOVATÝM BOLEHLAVEM PLAMATÝM !! Krabilice hlíznatá a jedovatý bolehlav plamatý si jsou navzájem velmi podobné rostliny a často rostou společně. Oba tyto druhy kvetou ve stejném termínu, jsou stejně vysoké, mají téměř stejný tvar listů a podobně červeně skvrnité lodyhy. Spolehlivě se dají rozlišit jen podle odlišného tvaru plodů.
Pýr plazivý Elymus repens (Agropyron repens)
od Hanka
čeleď: Lipnicovité - Poaceae
Pýr plazivý je víceletý plevelný druh. V zemi úporně přetrvává pevnými článkovanými oddenky. Na každé uzlině článku je patrný stonkový pupen. Plodná stébla mohou vyrůst až do výšky 1,20 m. Květenství je dvouřadý lichoklas s tuhým vřetenem. Klásky jsou přirostlé k drsnému vřetenu širší ploškou (to je důležitý rozlišovací znak od podobných jílků).
Oddenky obsahují hodně škrobu. V minulosti je lidé v obdobích nouze používali jako krmení pro zvířata.
Srha laločnatá (říznačka) Dactylis glomerata
od Hanka
čeleď: Lipnicovité - Poaceae
Srha laločnatá (říznačka) je statná vytrvalá tráva. Je to velmi častý druh na mnoha loukách, při včasné sklizni poskytuje vysoké výnosy píce pro domácí zvířata. Patří k nejvýznamnějším travním druhům na loukách a pastvinách. Je to raný druh trávy, obrůstá už časně na jaře. Po první seči vytváří většinou už jen listové výhony a plodná stébla jen vyjímečně.
Na fotografiích je zachycená v termínu kvetení. Z klásků vyčnívají nápadné prašníky.
Srha je vyhledávaná živna rostlina mnoha druhů larev brouků a housenek motýlů a housenic blanokřídlých z podřádu širopasí.
Rozrazil ožankový Veronica teucrium
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae
Rozrazil ožankový je vytrvalá bylina. Daří se mu zejména v teplých oblastech. V Praze se s ním lze setkávat hlavně na plochách přírodních rezervací a vyhlášených přírodních památek. Často tam roste společně s kakostem krvavým.
Patří do skupiny druhů, které mají vždy sterilní vzrostný vrchol lodyhy a vytváří postranní hroznovitá květenství.
Vikev tenkolistá Vicia tenuifolia
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vikev tenkolistá je vytrvalá bylina. Daří se jí v teplých oblastech, na suchých stráních. Je podobná vikvi ptačí, liší se tvarem kvítků a zejména tím, že začíná kvést už během května a koncem června na ní nacházíme hlavně plody. Vikev ptačí je pozdější, ta začíná kvést až v červnu a její kvetoucí rostliny lze najít až do září.
Kvítky má drobné, ale je v nich hodně nektaru a kvalitního pylu. Na květech vikve tenkolisté je možno pozorovat mnoho hmyzu. Létají na ní dělnice včel medonosných a včely samotářky. Bývají na ní hojné zejména samotářské včely druhu stepnice jarní (Eucera nigrescens).
Růže Hugova Rosa hugonis (Rosa xanthina)
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Růže Hugova je planý druh růže, původně pochází ze střední Číny. Nyní je u nás často v parcích a zahradách. Rozkvétá zjara jako první ze všech u nás pěstovaných růží. Je to keř, který může růst samostatně, často se pne po nějaké opoře, třeba je zachycená ve větvích sousedních stromů. Potom dokážet vyrůst až do výšky 4,5 metru.
Pro včely a čmeláky je to vydatný zdroj kvalitního pylu.
Kerblík třebule štětinoplodý Anthriscus cerefolium subsp. trichosperma
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Kerblík třebule štětinoplodý je jednoletá bylina. Listy mají po rozemnutí charakteristickou vůni a právě tak chuť. V minulosti to bývala často pěstovaná bylina, společně s jeho příbuzným druhem kerblíkem třebule pravým. Od středověku byl kerblík třebule využíván jako kořeninová a aromatická zelenina. Velká přednost kerblíku třebule jako zeleniny je v jeho rychlém časně jarním růstu, listy lze sklízet už v dubnu.
V Praze nyní kerblík třebule štětinoplodý zplaněl a na mnoha místech velmi hojný. Na ploše Přírodní památky Baba a v jejím okolí v Praze 6 tvoří v podrostu keřů souvislé porosty, tisícovky jedinců.
Při sběru listů pozor na záměny s jinými jedovatými druhy miříkovitých rostlin! V přírodní památce Baba vytváří kerblík třebule smíšené porosty s jedovatou krabilicí mámivou.
Kerblík obecný Anthriscus caucalis
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Kerblík obecný je krátkověká jednoletá bylina. V literatuře je popisován jako vzácná a ubývající bylina, ale na teplých (jižních a jihozápadních) svazích v Praze 6 je kerblík obecný překvapivě hojný druh. Zjara vyniká velmi rychlým růstem, ze všech zdejších druhů kerblíků rozkvétá jako první. Daří se mu na polostinných místech v sousedství různých keřů, podél pěšin a na půdách s dostatkem živin. Rychlé dozrávání semen mu zřejmě umožňuje, že se trvale udrží i na plochách, které jsou pravidelně sečené.
Má drobné kvítky, korunní lístky jsou dlouhé jen 0,5 až 0,7 mm.