Atlas Seznam
Žlabatka bezkřídlá Biorhiza pallida
od Hanka
čeleď: Žlabatkovití - Cynipidae
Žlabatka bezkřídlá (Biorhiza pallida) tvoří 2 odlišné typy hálek, ale celý vývoj jejích odlišných generací trvá 2 roky.
Na zdejších fotografiích je pouze bramborovitá hálka na větvičkách dubu. Ta vzniká poté, co samička žlabatky nabodne v zimním období pupen na větvi dubu a vloží dovnitř vajíčka. V hálce se pak začne vytvářet větší počet komůrek.
Hálka je protkána vodivými svazky, které dosahují až k pletivu v larválních komůrkách.
Žlabatka pruhovaná Cynips longiventris
od Hanka
čeleď: Žlabatkovití - Cynipidae
Žlabatka pruhovaná (Cynips longiventris) má na podzim nápadně zbarvenou hálku. Ta se tvoří na spodní straně listu různých druhů dubů. Na podzim hálka spadne s listem na zem. Samička se v prosinci prokouše ven a pak vyhledává na dubech pupeny. Do pupenů pak vkládá vajíčko.
Zjara se v pupenech začne vyvíjet jiný typ hálek. Ta je protáhlá, mírně zašpičatělá, zelenavě šedá a hustě bíle ochlupená. Tahle hálka dozrává během května a června, a pak se z ní líhnou samečkové a samičky.
Má tedy 2 generace do roka. Z druhé generace se líhnou pouze samičky.
Včela medonosná Apis mellifera
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Včela medonosná (Apis mellifera), po řadu tisíciletí lidmi milovaná, dávala lidem sladký med k jídlu a včelí vosk na svíčky na svícení. V současné době je ohrožovaná nemocemi, které na ní lidi zavlekli z jiných kontinentů.
A lidi jsou nepoučitelní. Kvůli obchodu převážejí včelstva přes hory a přes moře. Jenže každé včelí plemeno je odolné pouze vůči nemocem svého kraje, při zavlékání dalších a dalších nemocí z dalekých zemí se neumí bránit. Lidi pomáhají moderními léčivy, občas to pomáhá, někdy to dopadne špatně.
Ploskočelka sametová Lasioglossum malachurum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka sametová (Lasioglossum malachurum) je drobný druh, štíhlý a dlouhý jen 7 až 10 mm.
Je to druh sociální, během vegetační sezony má vždy dělnice, ty jsou vždy menší než jejich matka. Ve střední Evropě mívá dvě, někdy tři generace dělnic. Na severu jen jednu generaci dělnic (v krátkém létě by víc nestihly).
Hnízdí v zemi, často na ušlapaných pěšinách, často ve velkých agregacích stovek až tisíce hnízd blízko sebe.
Kutilka písečná Ammophila sabulosa
od Hanka
čeleď: Kutilkovití - Sphecidae
Kutilka písečná (Ammophila sabulosa) je štíhlá a dlouhá 14 až 24 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do září. Bývají aktivní pouze za slunečných dnů.
Dospělci často sají nektar na květech. Mohou sát nektar i z takových druhů rostlin, kde je nektar uložený hluboko v květu.
Hnízdečka pro larvy si buduje v zemi. Larvy zásobuje ochromenými housenkami, většinou lysými housenkami můr nebo píďalek. Druh kořisti se během sezony proměňuje, závisí na tom, co je kde v danou dobu k dispozici. Kořist dopravuje k hnízdu vlečením po zemi. Po zásobení komůrky samička hnízdo uzavírá a pečlivě zamaskuje vchod kamínky z okolí. Vchod často ještě upěchovává kamínkem drženým v kusadlech.
Dřevobytka větší Chelostoma rapunculi
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Dřevobytka větší (Chelostoma rapunculi) je dlouhá 8 až 10 mm. Má letovou periodu od června do srpna. Hnízdečka pro svoje larvy si vyhledává v původních dutinách, většinou v opuštěných broučích chodbách ve dřevě, nebo v dutých stoncích rostlin, v doškových střechách. Pro svoje larvičky sbírá zásoby nektaru a pylu pouze na různých druzích zvonků. Dospělci ale mohou získávat energii i sáním nektaru na jiných rostlinách. Na fotografii je na květu kakostu pyrenejského.
Srpuška Gasteruption jaculator agg.
od Hanka
čeleď: Srpuškovití - Gasteruptionidae
Srpušky z okruhu druhu Gasteruption jaculator jsou nápadně štíhlé. Samičky mají velmi dlouhé kladélko s bílým zakončením. V ČR se vyskytuje větší počet navzájem podobných druhů.
Jsou to hnízdní parazité samotářských včel. Proto samička takové dlouhé kladélko potřebuje, aby dosáhla do komůrky samotářské včely a nakladla tam svoje vajíčko. Vylíhlá larva srpušky nejprve zlikviduje larvičku hostitelského druhu, a potom se sama živí na zásobách nektaru a pylu, jaké v hnízdní komůrce připravila včelička.
Dospělce lze spatřit, jak se krmí nektarem a pylem na květech. Navštěvují květy mnoha druhů rostlin, k nejoblíbenějším patří miříkovité.
Vosík francouzský Polistes dominula
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Vosík francouzský (Polistes dominula) je v současnosti v ČR nejhojnější druh vosíka.
(U nás žije celkem 6 navzájem podobných druhů vosíků.) Pro vybudování hnízda si většinou vyhledává chráněná místa, např. na budovách v místech, kam neprší a kde je neohrožuje silný vítr. Staví si volná hnízda, které tvoří jediná plástev, upevněná k podkladu na krátkém sloupku. Stavebním materiálem je papírovina - rozžvýkaná směs dřevní celulozy se slinami.
Čmelák pruhovaný Bombus subterraneus
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák pruhovaný (Bombus subterraneus) je v Praze k vidění jen velmi vzácně.
Je to obyvatel otevřené a mozaikovité parkové krajiny. Upřednostňuje teplé svahy v pahorkatinách. Rád si vyhledává pro svoje hnízdečka opuštěné krtčí nory. Hnízdečko je často v hloubce až 2 m pod zemí.
Na fotografii je sameček. Samičky se podobají druhu čmelák zahradní, liší se výrazně kratší hlavou, a také žlutou páskou pouze na okraji prvního článku zadečku.
Žlabatka dubová (listová) Cynips quercusfolii
od Hanka
čeleď: Žlabatkovití - Cynipidae
Žlabatka dubová (Cynips quercusfolii) má 2 generace do roka.
Hálky žlabatky dubové jsou vlastně ty nejznámější duběnky, jaké jsou v přírodě vidět na listech našich dubů od července do října. V hálce je jediná komůrka. Larva se živí pletivem hálky, v komůrce se i zakuklí. Dospělci se líhnou v zimním období. V této generaci jsou jenom samičky, které se rozmnožují partenogeneticky, bez oplození.
Kladou vajíčka do adventivních pupenů kmene i větví dubu, a tam pak začíná vyrůstat druhý typ hálky - drobná, protáhlá pupenová hálka , která je zpočátku červená, později sametově fialová. Z těch se v květnu a v červnu líhne pohlavní generace, samečkové a samičky.