Atlas Seznam

Pískorypka zahradní Andrena dorsata

od Hanka

čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae

Pískorypka zahradní (Andrena dorsata) bývá dlouhá 10 mm nebo i trochu méně. Krátce po vylíhnutí má hezky hnědočerveně zbarvené chloupky na hrudi, postupně ale během života šediví. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin. Má 2 generace do roka. První generace létá od začátku dubna do května, druhá od června do srpna.
Foto 1. 4. 2019 Praha Lysolaje, na květu mochny písečné.

Číst více

Pískorypka ovocná Andrena helvola

od Hanka

čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae

Pískorypka ovocná (Andrena helvola) je dlouhá 7 až 12 mm, jedná se tedy o drobnější druh. Vzhledově je samička pískorypky ovocné nerozlišitelná od pískorypky časné. Tyto dva druhy se ale liší způsobem života, pískorypka ovocná sbírá nektar a pyl pro svoje larvičky přednostně z květů ovocných stromů.
Zjara se objevuje už v březnu.

Číst více

Čalounice obecná Megachile centuncularis

od Hanka

čeleď: Čalounicovití - Megachilidae

Čalounice obecná (Megachile centuncularis) je dlouhá jen 8 až 12 mm. Samička má břišní sběráček rezavý - na zdejším obrázku je žlutě zbarvený od pylu rostlin.
S dospělci se lze v přírodě setkat od června do srpna. V teplých oblastech je to hojný druh. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin. Hnízdí v původních dutinách na rozmanitém podkladu, v mrtvém dřevě, v suchých lodyhách, ve zdech, často i v umělých hnízdech.

Číst více

Pískorypka malá Andrena minutula

od Hanka

čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae

Pískorypka malá (Andrena minutula) je drobný druh, je dlouhá jen 5 až 7 mm. Patří do skupiny více než dvaceti velmi malých druhů pískorypek, které si jsou navzájem podobné. Druhy se dají rozlišit pod mikroskopem, podle kopulačního ústrojí samců.
Pískorypka malá má černé tělo, málo ochlupené, a nevýrazné pásky na zadečku. Má 2 generace do roka. První se ukazuje už koncem března, a samičky přežívají až do května. Druhá generace má letovou periodu od konce června do srpna. Letní generace vyhledává přednostně miříkovité rostliny. V ČR je to od nížin až do hor velmi hojný druh.

Číst více

Ploskočelka prosvítavá Lasioglossum pauxillum

od Hanka

čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae

Ploskočelka prosvítavá (Lasioglossum pauxilum) je dlouhá jen 5 až 7 mm. V teplých oblastech ČR je to jeden z nejhojnějších druhů rodu. Je to nenápadná, ale všudypřítomná včelička. Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin.
Přezimují oplozené samičky. Ty se probouzejí ze zimního spánku koncem dubna. Pak si vybudují v zemi hnízdečko, a samička naklade do komůrek vajíčka. Z těch se vylíhnou dělnice, které následně matce pomáhají s výchovou další generace. Mladé samičky a samečky je možno v přírodě vidět od července do října.

Číst více

Stopčík rodu Pemphredon Pemphredon lugubris

od Hanka

čeleď: Kutíkovití - Crabronidae

Stopčík Pemphredon lugubris je dlouhý až 12 mm.
Je to hojný druh ve starých lesích, kde je dostatek tlejícího dřeva. V takovém nepříliš pevném dřevě si vykusuje prostor pro hnízdečko. Jednotlivé komůrky mohou být v řadě za sebou, nebo v rozvětvených chodbičkách, podle podmínek. Jednotlivé komůrky jsou oddělené přepážkami z pilin. Plod zásobují ochromenými mšicemi. V jedné komůrce může být zásoba pro larvičku až 40 mšic. Dospělci se také živí nabodáváním mšic.
V ČR žije 15 navzájem velmi podobných druhů rodu Pemphredon.

Číst více

Ruděnka hrbatá Sphecodes gibbus

od Hanka

čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae

Ruděnka hrbatá (Sphecodes gibbus) je štíhlá a dlouhá jen 7 až 13 mm. Je to hnízdní parazit u ploskočelek rodu Halictus.
Přezimují oplodněné samičky, ty pak začínají vyletovat od poloviny dubna. Od června do září vyletuje nová generace, samečkové i samičky. V teplých oblastech ČR je to hojný druh.
Rozsah červeného zbarvení zadečku je proměnlivý.
(Na zdejších fotografiích je sameček.)

Číst více

Včelák černý Tachysphex unicolor

od Hanka

čeleď: Kutíkovití - Crabronidae

Včelák černý (Tachysphex unicolor) je dlouhý 5 až 9 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do září.
Hnízdečka pro svoje larvičky si buduje v zemi, vyhledává jen místa na sypkých plochách. Jako potravu pro larvičky loví kobylky a sarančata. V komůrce pro jednu larvičku může být víc kusů ochromené kořisti.
Samičky mají na nohách tmavohnědě zabarvené hrabací trny.
Je to hojný druh na teplých a suchých lokalitách.

Číst více

Čmelák širokolebý Bombus wurflenii

od Hanka

čeleď: Včelovití - Apidae

Čmelák širokolebý (Bombus wurflenii) je horský druh, lze se s ním setkat i nad hranicí lesa. Vyskytuje se i ve středních polohách. Je podobný jako čmelák skalní (Bombus lapidarius), ale má červeně ochlupený 3. až 6. zadečkový článek. Čmelák skalní má červeně ochlupený jen 4. až 6. zadečkový článek.
Fotografie čmeláčí dělnice druhu čmelák širokolebý jsem pořídila 17. 8. 2018 v Krkonoších, na louce, která byla 1.200 m nad mořem. Oblíbenou rostlinou byl hořec tolitový (Gentiana asclepiadea).

Číst více

Hrabalka černá Anoplius nigerrimus

od Hanka

čeleď: Hrabalkovití - Pompilidae

Hrabalka černá (Anoplius nigerrimus) je dlouhá 6 až 12 mm. Je to hojný druh od nížin až do hor. Hnízdečka pro svoje larvy vyhledává podle možností v dané lokalitě. Umí si je sama v zemi vyhrabat, často ale využívá jiné dutinky, jaké okolní příroda nabízí - dutá rákosová stébla, prázdné lity plžů, opuštěná hnízda po jiném hmyzu. Jako potravní zásoby pro svoje larvy loví pavouky z čeledí slíďákovití (Lycosidae), skálovkovití (Gnaphosidae), a lovčíkovití (Pisauridae). Často si úspěšně troufá ulovit jako kořist i pavouky, kteří jsou výrazně mohutnější než hrabalka. Ulovení pavouci jsou ochromení jen neúplně, ale i částečně ochromený pavouk není schopen z hnízdečka hrabalky uniknout.
Samičky hrabalek rodu Anoplius mají poslední článek zadečku s tuhými černými chlupy.

Číst více