Atlas Seznam
Lumci - podčeleď Ichneumoninae Ichneumonidae – Ichneumoninae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Ichneumoninae je druhá největší ze všech podčeledí lumkovitých. Všechny druhy se vyvíjejí jako parazitoidi motýlů. Často se jedná o větší a nápadně barevné druhy lumků.
Některé druhy lumků z této podčeledi kladou vajíčka do čerstvých kukel. Takové druhy obvykle mohou parazitovat větší počet různých hostitelských druhů motýlů.
Jiné druhy lumků z této podčeledi kladou svoje vajíčka do housenek. Napadená housenka se dál vyvíjí a následně se i zakuklí. Teprve potom začne larva lumka vydatně růst a nakonec až z kukly vyběhne dospělý lumek. Takové druhy lumků ale obvykle vyhledávají pouze jeden druh hostitele, se kterým mají sladěný svůj vývoj. Pouze v nouzi, když preferovaný hostitelský druh motýla není k dispozici, se také někdy dokáží úspěšně vyvíjet v jiném příbuzném druhu motýla.
Lumek Lymantrichneumon disparis Lymantrichneumon disparis
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Heresiarchini
Lumek Lymantrichneumon disparis se vyvíjí jako parazitoid v kuklách bekyně velkohlavé (Limantria dispar) a také v kuklách některých dalších podobných můr. Právě podle svého hlavního hostitelského druhu získal tenhle lumek i svoje vědecké pojmenování.
Dospělci tohoto lumka přezimují pod vrstvami mechu a pod kůrou mrtvého dřeva. Samičky lumka musí přizpůsobit svojí aktivitu životnímu cyklu hostitelského druhu. Hlavní hostitelský druh, bekyně velkohlavá, začne vytvářet kukly obvykle až v červenci. Teprve potom mají samičky lumků vhodný čas na kladení svých vajíček na kukly hostitelských druhů.
Lumek opásaný Therion circumflexum
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Anomaloninae
Lumek opásaný (Therion circumflexum) je větší druh lumka, může být dlouhý až 25 mm. S dospělci se lze setkávat od konce května do září. Protože je lumek opásaný větší druh, vyhledává jako svoje hostitelské druhy housenky větších druhů motýlů. Oblíbeným hostitelským druhem je lišaj šeříkový (Sphinx ligustri) a lišaj borový (Sphinx pinastri), může parazitovat i na mnoha dalších druzích můr. Samičky lumka opásaného kladou vajíčka do housenky, ta se ale dál vyvíjí a ještě se i normálně zakuklí. Dospělí lumci se líhnou až z motýlých kukel.
Lumci - podčeleď Metopiinae Ichneumonidae - Metopiinae
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
Podčeleď Metopiinae - druhy z této podčeledi žijí na celé zeměkouli. Samičky těchto lumků kladou vajíčka do housenek motýlů. Dospělí lumci se následně vylíhnou až z motýlých kukel.
Samičky lumků z podčeledi Metopiinae vyhledávají ke kladení svých vajíček především takové housenky, které žijí uprostřed svinutých listů. Samičky lumků z podčeledi Metopiinae mají krátká kladélka. Proto se musí celé protlačit dovnitř do listového smotku a teprve pak vyklást svoje vajíčko do housenky vhodného hostitelského druhu.
Lumkovití (1) - fotografie neurčených druhů z roku 2016 Ichneumonidae(1)
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
K určení druhu je nutná alespoň lupa (obvykle spíš mikroskop), a prohlížení jedince shora i zdola, z boku i zepředu. To se ale může dobře dařit jen na mrtvých jedincích. Jenže já hmyz pouze fotografuji, nezabíjím. A tak mi ani žádný odborník druh fotografovaného lumka neurčí. Jen vyjímečně se totiž povede udělat víc fotografií stejného jedince. Obvykle se povede stěží jedna fotka, a lumek uletí. Jsou to mimořádně rychlí tvorové, daleko rychlejší než třeba včely nebo čmeláci. Tak alespoň ukážu těch několik fotografií, kde se podařilo lumka zaostřit, bez určení druhu, i tak má hodnotu ukázat alespoň něco málo z těch druhů, co v Praze žijí.
Žlabatka růžová Diplolepis rosae
od Hanka
čeleď: Žlabatkovití - Cynipidae
Žlabatka růžová (Diplolepis rosae) vytváří na šípkových keřích nápadné veliké hálky. Je to hojný druh. Velké hálky vznikají srůstem většího počtu sousedních hálek, proto se uvnitř vyvíjí víc larev žlabatek, každá larvička má svojí vlastní komůrku. Larvičky v hálce přezimují, brzy zjara se zakuklí a potom zakrátko vylétají ven dospělé samičky žlabatek, vzácně i samečkové.
Samička žlabatky klade vajíčka do růstových vrcholů a do pupenů šípkových růží, vyjímečně i do jiných druhů a odrůd růží. Vylíhlé larvy žlabatek svým působením ovlivňují růst růží tak, že začne narůstat hálka.
Mravenec žlutý Lasius flavus
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec žlutý (Lasius flavus) patří k našim nejhojnějším druhům mravenců. Většinou ale uniká lidské pozornosti, protože žije prakticky jen pod zemí, pouze v době rojení vylétávají samečkové a samičky ven. Právě kvůli svému životu v tmavém podzemí jsou dělnice žluté (tmavé mají jenom oči), nepotřebují mít na těle pigment na ochranu proti slunečnímu záření. Samičky mravence žlutého ale jsou tmavohnědé, ty se dostávají na světlo nejen při rojení, ale také během hledání vhodné lokality pro založení svého vlastního hnízda.
Pro založení mraveniště vyhledávají výslunná travnatá stanoviště.
Nomáda proužkovaná Nomada striata
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Nomáda proužkovaná (Nomada striata) je dlouhá 9 až 11 mm. Je to hnízdní parazit u pískorypky jetelové (Andrena wilkella) a pravděpodobně i u dalších příbuzných druhů pískorypek.
Nomáda proužkovaná je u nás vzácná, ačkoliv její hostitelský druh pískorypka jetelová je tu velmi hojný. Zdá se, že hostitelské pískorypky se umí napadení bránit. Že by pískorypky dokázaly parazitická vajíčka objevit a ze svých hnízdeček odstraňovat?
V literatuře se píše, že nomáda proužkovaná vytváří 2 generace do roka. Je na tom ale neobvyklé, že její hostitelský druh pískorypka jetelová má u nás jen jednu generaci během roku.
Na zdejších fotografiích je pouze sameček.
Hrabalka černoskvrnná Caliadurgus fasciatellus
od Hanka
čeleď: Hrabalkovití - Pompilidae
Hrabalka černoskvrnná (Caliadurgus fasciatellus) je dlouhá 6 až 13 mm. V teplých oblastech ČR je to hojný druh. Se samičkami se u nás lze setkávat od června do října, samečkové žijí kratší dobu, létají od června do srpna.
Samička vyhrabává v zemi kolmou chodbu s komůrkou na konci. Jako zásobu potravy pro svoje larvy loví různé pavouky, hlavně křižáky a také čelistnatky. Pavouky trvale ochromuje vpichem žihadla do ústní partie.
Hrabalka černoskvrnná se vyznačuje velmi aktivním těkavým pohybem, na fotografiích je téměř nemožné mít zaostřené obrázky.
Pilorožka zvonková Melitta haemorrhoidalis
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Pilorožka zvonková je dlouhá 11 až 13 mm. V ČR žije téměř všude, vyskytuje se od nížin až do hor, ale nikde není hojná. Charakteristické jsou pro ní červenohnědé třásně na konci zadečku. Dospělci létají v přírodě od července do září.
Je vázaná na výskyt zvonků v přírodě, pro svoje larvičky sbírá jako zásobu potravy nektar a pyl pouze z květů zvonků.