Atlas Seznam
Lumek Coelichneumon Coelichneumon deliratorius
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Heresiarchini
Lumek Coelichneumon deliratorius žije na okrajích lesů a na lesních mýtinách. Je dlouhý 14 až 20 mm.
Dospělci se živí na květech rostlin. Samička lumka klade vajíčka do housenek různých druhů můr. Housenky pak zůstávají ještě nějaký čas aktivní a přijímají potravu. Nakonec se ale z housenek vylíhnou lumci.
Lumek Coelichneumon deliratorius je důležitý druh pro stabilitu lesa, udržuje lesní škůdce v přijatelných mezích.
Lumek Metopius Metopius sp.
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Metopiinae
Lumci rodu Metopius jsou endoparaziti celé řady různých druhů motýlů. Samička lumka klade vajíčko do motýlých housenek. Je to užitečný druh lumka, má vliv na to, aby se v lesích nepřemnožili housenky problémových škodlivých druhů.
Dospělci se v létě pohybují na okoličnatých rostlinách, živí se hlavně květním nekarem.
Foto 29. 7. 2017 v Praze 6 na louce v sousedství PP Baba.
Zlatěnka Hedychrum gerstaeckeri
od Hanka
čeleď: Zlatěnkovití - Chrysididae
Zlatěnka Hedychrum gerstaeckeri je dlouhá jen 4 až 8 mm. Ráda se živí na květech řebříčků.
O jejím životě je zatím málo znalostí. Pravděpodobně se její larvy vyvíjejí jako hnízdní paraziti uzlatek.
Fotografovala jsem jí 5. 7. 2017 v Praze 6 v prostoru Kotlářka. Právě tady se hodně vyskytují uzlatky, a to jak druh uzlatka obecná (Cerceris rybyensis), tak uzlatka pětipásá (Cerceris quinquefasciata).
Ploskočelka obecná Halictus tumulorum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka obecná (Halictus tumulorum) je v Praze velmi hojný druh, ale pro svojí drobnost uniká pozornosti. Je dlouhá jen 6 až 7 mm. Hnízdečka si budují v zemi. Samičky se objevují zjara už na začátku dubna. Pro svoje larvičky sbírají nektar a pyl z mnoha druhů rostlin.
Část samiček žije soliterně, to znamená, že všechno pro zdárný vývoj další pohlavní generace zajišťuje samotná samička. Část samiček je primitivně eusociální. Nejdřív vychovají čtyři nebo pět dělnic, které pak matce pomáhají s prací na založení komůrek pro vývoj budoucí pohlavní generace.
Macrophya annulata - pilatka červená Macrophya annulata
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya annulata je dlouhá 11 až 12 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do června.
Larvy této pilatky se vyvíjejí na listech různých rostlin z čeledi růžovitých.
Pilatek rodu Macrophya je v české přírodě větší počet druhů. Pro druh Macrophya annulata je typické, že mají černé kyčle zadních nohou, ale na předních nohách mají stehna a holeně vně s bílým pruhem. Samečkové mají bílý pruh i na středních nohách. Rozsah červeného zbarvení na zadečku může být proměnlivý, vzácně je zadeček celý černý.
Phymatocera aterrima - piluška kokoříková Phymatocera aterrima
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Blennocampinae - pilušky
Piluška kokoříková (Phymatocera aterrima) bývá k vidění nejčastěji na rostlinách kosatců a kokoříků. Dospělci se líhnou v dubnu, a létají až do června. Samička klade vajíčka do pletiva rostlin. V přírodě je nejoblíbenější živnou rostlinou jejích housenic kokořík mnohokvětý. Dokáže se ale vyvíjet i na dalších druzích kokoříků, i na několika jiných rostlinách.
Paličatka rozchodníková Corynnis crassicornis
od Hanka
čeleď: Paličatkovití - Cimbicidae
Paličatka rozchodníková (Corynnis crassicornis) je poměrně vzácný druh. Svým vývojem je vázaná na rostlinu rozchodník bílý (případně i rozchodník ostrý), na něm se vyvíjejí její larvy. Potřebuje suchá a teplá stanoviště.
Dospělci si doplňují energii sáním květního nektaru. Dospělci rádi navštěvují květy pryskyřníků, zejména pryskyřníku hliznatého, který také obvykle roste na suchých místech.
Foto nad skalami v Přírodní památce Baba 11. 5. 2017.
Hrnčířka prýtová Gymnomerus laevipes
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Hrnčířka prýtová (Gymnomerus laevipes) je dlouhá 8,5 až 11 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do poloviny srpna. Samečkové se líhnou výrazně dřív než samičky, už v květnu, a také dřív - už během června - postupně vymizí. Samičky jsou na květech aktivní i v srpnu.
Dospělci získávají energii sáním nektaru z květů, obvykle na miříkovitých rostlinách.
Pro svoje potomstvo loví jako potravu larvy drobných mandelinkovitých brouků nebo nosatců. Samičky si budují hnízdečka hlavně ve starých dutých lodyhách ostružiníků nebo bylin (pcháčů, bolševníků, ve stéblech rákosí) nebo v opuštěných hnízdech jiných blanokřídlých.
Pelonoska jarní Anthophora aestivalis
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pelonoska jarní (Anthophora aestivalis) je dlouhá 13 až 15 mm. Dospělci mají letovou periodu od dubna do konce června.
Sbírá pro svoje larvičky nektar a pyl s mnoha druhů rostlin, ale upřednostňuje různé bobovité.
Hnízda si ráda buduje v hlinitých stěnách, ve starých zdech, někdy i na rovném podkladu, který je krytý proti dešti.
Fotografovala jsem jí v červnu na vikvi huňaté. V této době už má dost sešedivělou barvu, mladí, čerstvě vylíhlí jedinci mají chloupky žlutohnědé.
Vosa obecná Vespula vulgaris
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Vosa obecná (Vespula vulgaris) se liší od podobné vosy útočné přerušeným žlutým pruhem podél zadního okraje očí.
Hnízda si zakládá ve vlastních vyhrabaných zemních dutinách nebo v norách drobných hlodavců, příležitostně osidluje i nadzemní tmavé duté prostory. Stavebním materiálem je tlející dřevní hmota.
Na horní fotografii je matka po přezimování.