od Hanka
čeleď: Lumčíkovití - Braconidae (dříve mšicomarovití - Aphidiidae)
Mšicomaři (Aphidius sp.) jsou dlouzí jen kolem 2 mm a velmi štíhlí. Patří k nejdůležitějším parazitům mšic.
Samičky mšicomarů vkládají vajíčka do těla mšic. Při kladení mají samičky typické postavení, zadeček je ohnutý pod hruď. Larva parazita pak vyžere vnitřní část svého hostitele, a uvnitř těla mšice se i zakuklí.
Parazitované mšice bývají hnědé nebo černé, a jakoby nafouklé, obvykle stále přisáté k živné rostlině. Mladý mšicomar pak vylétá z obalu mšice kruhovým otvorem.
Foto 5. 6. 2018
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka křivonohá Andrena curvungula je podle literárních údajů svým vývojem vázaná na zvonky. Ve skutečnosti lze ale samečky a samičky v přírodě vidět i na řadě jiných rostlin. Zejména na jaře po probuzení ze zimního spánku vyhledává jiné, zejména modře kvetoucí rostliny. Je to dáno tím, že se pískorypka křivonohá probouzí už v termínu, kdy ještě zvonky nekvetou.
S dospělci se lze setkat od května do července. Dospělci se dokážou živit na několika druzích rostlin, ale pro svoje larvičky vytvářejí zásoby potravy pouze z nektaru a pylu různých druhů zvonků.
Na horní fotografii má sběráčky na zadních nohách bílé od pylu zvonků. Čerstvě vylíhlá pískorypka křivonohá má ale sběráčky světle rezavé, jako je vidět na dalších obrázcích.
od Hanka
čeleď: Pilatěnkovití - Argidae
Pilatěnka Arge cyanocrocea je dlouhá jen 7 až 8 mm. S dospělci se lze setkávat od května do července. Dospělci se živí především na květech miříkovitých rostlin. Jejich larvy (housenice) mají jako potravu různé druhy ostružiníků.
Foto 24. 5. 2018 na květech kerblíku lesního, v Praze v Dejvicích.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Nomáda pruhovaná (Nomada succincta) je dlouhá 10 až 13 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od dubna do června.
Je to hnízdní parazit u několika druhů pískorypek, zejména u pískorypky lesklé (Andrena nitida) a u pískorypky černolesklé (Andrena nigroaenea). Má ráda teplé lokality, je to mediteránní druh, hojný v jižní Evropě, a v souvislosti s oteplováním u nás se šíří i tady.
Od ostatních druhů nomád se samičky snadno rozliší podle barevné kresby vpředu na hlavě.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Nomáda dvouzubá (Nomada moeschleri) byla ještě nedávno v ČR neznámý druh. Nyní je dost rozšířená od nížin do hor. Má ráda světlé lesy a jejich okraje. Její hostitelský druh zatím není známý.
Dospělci létají v přírodě od dubna do června. Je dlouhá 8 až 11 mm. Má na velké ploše nápadně červený zadeček. Od podobných druhů se liší dvouzubými kusadly.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Nomáda rudorohá (Nomada ruficornic) je dlouhá 7 až 11 mm. Je to hnízdní parazit u pískorypky úhledné (Andrena haemorrhoa).
V ČR je to hojný druh, zejména žije ve světlých lesích. Létá od dubna do června.
V klidu mívá křídla složená nad tělem. Svůj barevný zadeček ukazuje jen v pohybu.
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Zednice zlatavá (Osmia aurulenta) je dlouhá 8 až 10 mm. Je to druh, který žije pouze na teplých lokalitách. Tato zednice má ráda zejména suché výslunné stráně. Pro svoje larvičky si buduje hnízdečka v prázdných ulitách.
Nektar a pyl sbírá na různých druzích bobovitých a hluchavkovitých rostlin.
Na horní fotografii je na hlávce jetele zvrhlého (Trifolium hybridum) - 25. 6. 2020 v PP Baba.
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Allantinae - pilenky
Pilenka růžová druhu Allantus cinctus je ve starší literatuře většinou pojmenovaná pilatka růžová, ale na růžích škodí víc druhů pilatek, a termín pilatka růžová se objevuje i u těch jiných druhů.
Je to hojný druh, napadá hlavně plané i pěstované růže, housenice této pilatky růžím okusují listy. Housenice se mohou vyvíjet i na jahodnících. Upřednostňuje suché lokality. Má 2 generace do roka. Dospělci jsou dlouzí 8 až 10 mm, jejich housenice bývají větší, dlouhé až 15 mm.
Na zdejších fotografiích je sameček (foto 24. 4. 2018 Praha Dejvice).
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Drvodělka fialová (Xylocopa violacea) je veliká samotářská včela. Je dlouhá až 25 mm, a tvarem těla připomíná čmeláky. Je to nápadný druh, pozornost upoutává hlavně tmavá (černá) barva těla, a tmavší křídla, která se za slunečného počasí lesknou kovově fialovomodře.
Na Moravě je tento druh hojnější, v Čechách je k vidění dost vzácně. V Praze se v posledních letech hodně namnožila, oteplování klimatu jí prospívá, ale většinou se pohybuje v korunách stromů, kam na ní není vidět.
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Olejnice žlutonohá (Macropis fulvipes) se podobá olejnici vrbinové. Liší se zejména tím, že se zjara objevuje dřív. Proto ta olejnice žlutonohá zpočátku navštěvuje dříve kvetoucí vrbinu tečkovanou nebo vrbinu penízkovou, až později i vrbinu obecnou.
Podobně jako její příbuzná olejnice vrbinová vytváří zásoby potravy pro svoje larvičky pouze z pylu vrbin a z olejnatého sekretu květů vrbin, s přídavkem menšího podílu nektaru z květů jiných rostlin. (Vrbiny netvoří nektar.)