Atlas Seznam
Pískorypka malá Andrena minutula
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka malá (Andrena minutula) je drobný druh, je dlouhá jen 5 až 7 mm. Patří do skupiny více než dvaceti velmi malých druhů pískorypek, které si jsou navzájem podobné. Druhy se dají rozlišit pod mikroskopem, podle kopulačního ústrojí samců.
Pískorypka malá má černé tělo, málo ochlupené, a nevýrazné pásky na zadečku. Má 2 generace do roka. První se ukazuje už koncem března, a samičky přežívají až do května. Druhá generace má letovou periodu od konce června do srpna. Letní generace vyhledává přednostně miříkovité rostliny. V ČR je to od nížin až do hor velmi hojný druh.
Ploskočelka prosvítavá Lasioglossum pauxillum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka prosvítavá (Lasioglossum pauxilum) je dlouhá jen 5 až 7 mm. V teplých oblastech ČR je to jeden z nejhojnějších druhů rodu. Je to nenápadná, ale všudypřítomná včelička. Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin.
Přezimují oplozené samičky. Ty se probouzejí ze zimního spánku koncem dubna. Pak si vybudují v zemi hnízdečko, a samička naklade do komůrek vajíčka. Z těch se vylíhnou dělnice, které následně matce pomáhají s výchovou další generace. Mladé samičky a samečky je možno v přírodě vidět od července do října.
Stopčík rodu Pemphredon Pemphredon lugubris
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Stopčík Pemphredon lugubris je dlouhý až 12 mm.
Je to hojný druh ve starých lesích, kde je dostatek tlejícího dřeva. V takovém nepříliš pevném dřevě si vykusuje prostor pro hnízdečko. Jednotlivé komůrky mohou být v řadě za sebou, nebo v rozvětvených chodbičkách, podle podmínek. Jednotlivé komůrky jsou oddělené přepážkami z pilin. Plod zásobují ochromenými mšicemi. V jedné komůrce může být zásoba pro larvičku až 40 mšic. Dospělci se také živí nabodáváním mšic.
V ČR žije 15 navzájem velmi podobných druhů rodu Pemphredon.
Ruděnka hrbatá Sphecodes gibbus
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ruděnka hrbatá (Sphecodes gibbus) je štíhlá a dlouhá jen 7 až 13 mm. Je to hnízdní parazit u ploskočelek rodu Halictus.
Přezimují oplodněné samičky, ty pak začínají vyletovat od poloviny dubna. Od června do září vyletuje nová generace, samečkové i samičky. V teplých oblastech ČR je to hojný druh.
Rozsah červeného zbarvení zadečku je proměnlivý.
(Na zdejších fotografiích je sameček.)
Včelák černý Tachysphex unicolor
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Včelák černý (Tachysphex unicolor) je dlouhý 5 až 9 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do září.
Hnízdečka pro svoje larvičky si buduje v zemi, vyhledává jen místa na sypkých plochách. Jako potravu pro larvičky loví kobylky a sarančata. V komůrce pro jednu larvičku může být víc kusů ochromené kořisti.
Samičky mají na nohách tmavohnědě zabarvené hrabací trny.
Je to hojný druh na teplých a suchých lokalitách.
Čmelák širokolebý Bombus wurflenii
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák širokolebý (Bombus wurflenii) je horský druh, lze se s ním setkat i nad hranicí lesa. Vyskytuje se i ve středních polohách. Je podobný jako čmelák skalní (Bombus lapidarius), ale má červeně ochlupený 3. až 6. zadečkový článek. Čmelák skalní má červeně ochlupený jen 4. až 6. zadečkový článek.
Fotografie čmeláčí dělnice druhu čmelák širokolebý jsem pořídila 17. 8. 2018 v Krkonoších, na louce, která byla 1.200 m nad mořem. Oblíbenou rostlinou byl hořec tolitový (Gentiana asclepiadea).
Hrabalka černá Anoplius nigerrimus
od Hanka
čeleď: Hrabalkovití - Pompilidae
Hrabalka černá (Anoplius nigerrimus) je dlouhá 6 až 12 mm. Je to hojný druh od nížin až do hor. Hnízdečka pro svoje larvy vyhledává podle možností v dané lokalitě. Umí si je sama v zemi vyhrabat, často ale využívá jiné dutinky, jaké okolní příroda nabízí - dutá rákosová stébla, prázdné lity plžů, opuštěná hnízda po jiném hmyzu. Jako potravní zásoby pro svoje larvy loví pavouky z čeledí slíďákovití (Lycosidae), skálovkovití (Gnaphosidae), a lovčíkovití (Pisauridae). Často si úspěšně troufá ulovit jako kořist i pavouky, kteří jsou výrazně mohutnější než hrabalka. Ulovení pavouci jsou ochromení jen neúplně, ale i částečně ochromený pavouk není schopen z hnízdečka hrabalky uniknout.
Samičky hrabalek rodu Anoplius mají poslední článek zadečku s tuhými černými chlupy.
Zednice jetelová Hoplitis leucomelana
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Zednice jetelová (Hoplitis leucomelana) je drobná nenápadná včelka, je dlouhá jen 6 až 8 mm. Podobá se dřevobytkám (Chelostoma). Dospělci létají v přírodě od června do srpna. Přednostně sbírá nektar a pyl z bobovitých rostlin, ale je možno jí pozorovat i na květech mnoha dalších bylin.
Hnízdečka pro larvy si vykusuje v dřeni v suchých prutech, např. bezu černého nebo maliníku. Využívá i suché lodyhy bylin, třeba divizen nebo pelyňků. Obsazuje i starší existující dutinky po vylíhnutí jiných druhů hmyzu ve dřevě. Plodové komůrky jsou uspořádané v řadě za sebou, jsou oddělené přepážkami z pasty z rozžvýkaných listů. Zbytek chodby vyplňuje směsí rostlinné dřeně a kamínků. V teplých oblastech je to hojný druh.
Korunčík Stephanus serrator
od Hanka
čeleď: Korunčíkovití - Stephanidae
Korunčík Stephanus serrator je středně větší druh, samičky i s dlouhým kladélkem mohou měřit až 2,5 cm. Jsou to parazitoidi larev dřevokazných brouků. Samičky korunčíků pátrají po larvách brouků zejména na nedávno uhynulých stromech, a to na takových, které ještě nejsou napadené houbami. Vyhledávají zejména larvy krasců a tesaříků, někdy i nosatců, vzácně i larvy jiných druhů hmyzu.
Dospělí korunčíci se někdy mohou líhnout i z čerstvých dřevěných výrobků.
Vosa prostřední Dolichovespula media
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Vosa prostřední (Dolichovespula media) je barevně variabilní druh. Různě zbarvení jedinci se vyskytují společně v jednom hnízdě. Vyskytuje se hlavně ve světlých lesích a na křovinatých biotopech, často i na zahradách u domů. Vosa prostřední si staví v hustém křoví nebo v živých plotech volně visící kulovitá hnízda. Tento druh má krátký generační cyklus, jejich nadzemní hnízda zanikají už na konci léta.
Na horní fotografii je matka po přezimování. Matky mají na hrudi červenohnědou kresbu, u dělnic se červenohnědá barva objevuje jen vzácně. Matky jsou dlouhé 18 až 22 mm, jsou to naše největší vosy.