Atlas Seznam
Pískorypka potulná Andrena vaga
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka potulná (Andrena vaga) je to poměrně velký druh pískorypky, je dlouhá 11 až 15 mm a i na šířku je docela mohutná. Zjara se probouzí velmi brzy, vyletuje hned jak sejde sníh, třeba už na konci února. Hnízdečka si buduje výhradně v písku, často v náplavech velkých řek. Hnízdečka bývají hluboká 20 až 60 cm, jsou v nich jedna až pět plodových komůrek.
Larvy se vyvíjejí na zásobách pouze z pylu a nektaru z vrb, často z vrby jívy.
Dřevobytka pryskyřníková Chelostoma florisomne
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Dřevobytka pryskyřníková (Chelostoma florisomne) je menší, štíhlá, samotářská včela. Je dlouhá 7 až 11 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od konce dubna až do poloviny července. Hnízdní komůrky pro svoje larvičky si buduje v dutinách v mrtvém dřevě nebo v dutých stéblech rostlin. Larvám samička připravuje zásoby pouze z pylu a nektaru různých druhů pryskyřníků. Přepážky mezi plodovými komůrkami samička vytváří ze směsi hlíny a písku, zásobené hnízdo uzavírají 4 až 7 mm silnou zátkou, také tvořenou z minerálního materiálu.
Přezimují ve stadiu kukly v kokonu.
Smutilka obecná Melecta albifrons
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Smutilka obecná (Melecta albifrons) je hnízdní parazit několika druhů pelonosek, nejvíc u druhu pelonoska hluchavková. Samička smutilky proniká do již uzavřených plodových komůrek pelonosek, prokouše se přes přepážku a otvorem vyklade dovnitř svoje vajíčko. Potom komůrku znovu uzavírá zeminou zvlhčenou sekretem. Vylíhlá larva smutilky zabije larvu hostitelské včely (zlikviduje vajíčko hostitelské včely) a dál se sama živí na zásobách připravených pro hostitelskou včelu pelonosku.
V Praze je to relativně hojný druh.
Hrnčířka zední Symmorphus murarius
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Hrnčířka zední (Symmorphus murarius) je dlouhá 9 až 17 mm, podle množství potravy, co měla larvička k dispozici. Dospělci v přírodě létají od května do srpna. Samičky budují hnízdečka pro svoje larvy v nejrůznějších dutinách, často v opuštěných chodbách dřevních brouků v mrtvých kmenech stromů, ale i v dutých stéblech rákosí.
Jako zásoby potravy nosí do svých hnízdeček ochromené larvy mandelinek, nejraději larvy druhu mandelinka topolová. Přepážky mezi buňkami tvoří z mokré hlíny, vstup do hnízda na závěr maskuje rozkousanou drtí z dřevních vláken a také hlínou s kamínky.
Vzhledem i bionomií je velmi podobný druh Symmorphus crassicornis. Rozlišovacím znakem hrnčířky zední jsou nápadné jamky vzadu na hlavě (za jednoduchými očky), které jsou větší než u podobných druhů.
Žlabatka kalichová Andricus quercuscalicis
od Hanka
čeleď: Žlabatkovití - Cynipidae
Žlabatka kalichová (Andricus quercuscalicis) má běžně známé hálky na žaludech dubu zimního a dubu letního. Tento druh žlabatky má ale také 2 odlišné generace. Podle některých údajů se samičky a samečkové líhnou na květních jehnědách dubu ceru, podle jiné literatury na dubu šípáku. (Nejpravděpodobnější je obojí, případně mohou být i další možnosti.)
Vnitřek velké hálky na žaludu je dutý a na vrcholu hálky je otvor. Na dně této dutiny je drobná vnitřní hálka, ve které se vyvíjí žlabatka. Vnitřní hálky mohou být i dvě nebo i víc vedle sebe.
Žlabatka bezkřídlá Biorhiza pallida
od Hanka
čeleď: Žlabatkovití - Cynipidae
Žlabatka bezkřídlá (Biorhiza pallida) tvoří 2 odlišné typy hálek, ale celý vývoj jejích odlišných generací trvá 2 roky.
Na zdejších fotografiích je pouze bramborovitá hálka na větvičkách dubu. Ta vzniká poté, co samička žlabatky nabodne v zimním období pupen na větvi dubu a vloží dovnitř vajíčka. V hálce se pak začne vytvářet větší počet komůrek.
Hálka je protkána vodivými svazky, které dosahují až k pletivu v larválních komůrkách.
Žlabatka pruhovaná Cynips longiventris
od Hanka
čeleď: Žlabatkovití - Cynipidae
Žlabatka pruhovaná (Cynips longiventris) má na podzim nápadně zbarvenou hálku. Ta se tvoří na spodní straně listu různých druhů dubů. Na podzim hálka spadne s listem na zem. Samička se v prosinci prokouše ven a pak vyhledává na dubech pupeny. Do pupenů pak vkládá vajíčko.
Zjara se v pupenech začne vyvíjet jiný typ hálek. Ta je protáhlá, mírně zašpičatělá, zelenavě šedá a hustě bíle ochlupená. Tahle hálka dozrává během května a června, a pak se z ní líhnou samečkové a samičky.
Má tedy 2 generace do roka. Z druhé generace se líhnou pouze samičky.
Včela medonosná Apis mellifera
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Včela medonosná (Apis mellifera), po řadu tisíciletí lidmi milovaná, dávala lidem sladký med k jídlu a včelí vosk na svíčky na svícení. V současné době je ohrožovaná nemocemi, které na ní lidi zavlekli z jiných kontinentů.
A lidi jsou nepoučitelní. Kvůli obchodu převážejí včelstva přes hory a přes moře. Jenže každé včelí plemeno je odolné pouze vůči nemocem svého kraje, při zavlékání dalších a dalších nemocí z dalekých zemí se neumí bránit. Lidi pomáhají moderními léčivy, občas to pomáhá, někdy to dopadne špatně.
Ploskočelka sametová Lasioglossum malachurum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka sametová (Lasioglossum malachurum) je drobný druh, štíhlý a dlouhý jen 7 až 10 mm.
Je to druh sociální, během vegetační sezony má vždy dělnice, ty jsou vždy menší než jejich matka. Ve střední Evropě mívá dvě, někdy tři generace dělnic. Na severu jen jednu generaci dělnic (v krátkém létě by víc nestihly).
Hnízdí v zemi, často na ušlapaných pěšinách, často ve velkých agregacích stovek až tisíce hnízd blízko sebe.
Kutilka písečná Ammophila sabulosa
od Hanka
čeleď: Kutilkovití - Sphecidae
Kutilka písečná (Ammophila sabulosa) je štíhlá a dlouhá 14 až 24 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do září. Bývají aktivní pouze za slunečných dnů.
Dospělci často sají nektar na květech. Mohou sát nektar i z takových druhů rostlin, kde je nektar uložený hluboko v květu.
Hnízdečka pro larvy si buduje v zemi. Larvy zásobuje ochromenými housenkami, většinou lysými housenkami můr nebo píďalek. Druh kořisti se během sezony proměňuje, závisí na tom, co je kde v danou dobu k dispozici. Kořist dopravuje k hnízdu vlečením po zemi. Po zásobení komůrky samička hnízdo uzavírá a pečlivě zamaskuje vchod kamínky z okolí. Vchod často ještě upěchovává kamínkem drženým v kusadlech.