Rostliny Seznam
Vrba trojmužná Salix triandra
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba trojmužná je statný, bohatě větvený keř, obvykle 3 až 6 m vysoký. Je to hojně využívaná vrba na produkci proutí. Kůra je nápadná tím, že se odlupuje v šupinách.
Daří se jí v územích s vysokou záplavovou vodou kolem potoků a řek.
Zajímavostí jsou prašníky uspořádané ve trojicích (většina vrb má v kvítcích dvojice prašníků).
Javor mléč Acer platanoides
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve javorovité - Aceraceae)
Javor mléč je středně velký strom, může se dožít až 200 roků. Charakteristické jsou pro něj vstřícné listy na dlouhých řapících. Řapík po utržení mléčí, v jeho mléčné šťávě se vyskytuje kaučuk.
Má rád živné půdy, bohaté na obsah dusíku. V Praze často roste v severně orientovaných roklích, dobře se mu daří i v podrostu jiných dřevin. Zejména tam, kde byly v minulosti vysazené akáty, se takové plochy samovolně proměňují na javořiny, pokud je lokalita trochu vlhká. Původní evropský druh.
Habr obecný Carpinus betulus
od Hanka
čeleď: Lískovité - Corylaceae (dříve habrovité - Carpinaceae)
Habr obecný patří v lesích na území k nejčastějším dřevinám. V minulosti se pěstoval zejména na palivové dříví, jeho dřevo je hodně výhřevné. Lidi využívali jeho vynikající pařezovou výmladnost a sklízeli jeho kmínky v krátkém obmýtí. Dodnes se v Praze většinou setkáváme s habry, které mají několik kmenů, co vyrůstají ze starého pařezu.
Při tom jen málo lidí si dokáže vzpomenout, jak habr kvete.
Křivatec žlutý Gagea lutea
od Hanka
čeleď: Liliovité - Liliaceae Juss
Křivatec žlutý je vytrvalá cibulovitá bylina. Je to jediný náš druh křivatce s prakticky stoprocentní tvorbou semen. Láká mnoho druhů hmyzích opylovatelů .
Vyskytuje se velmi hojně na vlhkých plochách, často pod stromy.
Na mnoha lokalitách je zjara první a jedinou kvetoucí rostlinou, která má v květech nektar a pyl.
Slivoň třešňová (myrobalán) Prunus cerasifera
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosacaceae (dříve Mandloňovité - Amygdalaceae)
Slivoň třešňová (myrobalán) zjara patří v mezi nejčasněji kvetoucí dřeviny. Je to velmi proměnlivý druh ve velikosti a zbarvení květů, plodů a listů. Květy mohou být bílé, růžové až červené. Často se používá jako podnož pro roubování jiných kultivarů rodu Prunus. Snadno zplaňuje. Má dlouhé postranní kořeny, ze kterých vyrůstají četné výmladky. Často roste jako velký keř, někdy je to i vysoký strom.
Vrba nachová Salix purpurea
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba nachová je středně velký keř se vzpřímenými tenkými větvemi. Má žlutě zbarvené lýko. Kvete koncem března a v dubnu, před rašením listů. Jehnědy má drobnější než jíva, a kvete zhruba o týden později než jíva.
Pro hmyz je užitečné, když je kvetení různých druhů vrb časově posunuté, a hmyz má k dispozici kvalitní vrbový pyl a nektar z květů po delší dobu.
Má velmi hořké listy a kůru, proto jí dobytek nežere. Bývá často na pastvinách, je to pro ní velká výhoda, že jí zvířata neokusují.
Samčí květy mají nitky tyčinek až pod prašníky srostlé.
Vrba košíkářská (konopina) Salix viminalis
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba košíkářská je to statný keř 2 - 6 m vysoký, vyjímečně i strom. V Evropě je tato vrba pěstovaná kvůli proutí už od pradávna, dřív to byla nejčastěji vysazovaná vrba. Kvete brzy zjara před rašením listů. Její přítomnost v krajině je velmi důležitá pro mnoho druhů hmyzích opylovatelů. Rozkvétá totiž v termínu, kdy se čmeláci i několik druhů včel samotářek probouzejí z dlouhého zimního spánku a hledají, kde se nasytit. Vrba košíkářská a vrba jíva jsou v časném jaru první dřeviny, které mají ve květech nejenom pyl, ale také sladký nektar.
Topol osika Populus tremula
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol osika je strom středních rozměrů. Její kořeny sahají do vzdálenosti až 30 m od kmene, a tvoří hodně kořenových výmladků. Proto v přírodě vídáme většinou skupinku osik vedle sebe. Z našich domácích druhů topolů má nejkvalitnější dřevo.
Je to dřevina velmi světlomilná. K přirozenému uchycení potřebuje holou plochu. Proto bývá na opuštěných pastvinách, na náspech komunikací, na lesních okrajích.
Osikové listí a kůra velmi chutná zvěři, mladé stromky bývají okusem dost poškozované.
Olše lepkavá Alnus glutinosa
od Hanka
čeleď: Břízovité - Betulaceae
Olše lepkavá je strom, který dokáže (pokud mu v životě přeje štěstí) vyrůst do výšky až 35 m a dosáhnout tloušťky kmene 1 m v průměru.
Nejčastěji se s ní setkáváme, jak roste podél potoků.
Květy olše lepkavé jsou uspořádané v jehnědách odděleného pohlaví a rozdílného tvaru. Samčí jehnědy bývají 4 až 7 cm dlouhé, před úplnou zralostí prašníků mají hezkou červenavou barvu. Pyl olše lepkavé je žlutý, v době zralosti pylové jehnědy žloutnou.
Samičí jehnědy jsou menší, vejčité, a po opylení začnou dřevnatět.
Líska obecná Corylus avellana
od Hanka
čeleď: Lískovité - Corylaceae
Líska obecná obvykle roste jako středně velký keř. Má výbornou výmladnost z pařezu a bohatě obráží na kořenových nábězích, keře jsou pak tvořené mnoha kmínky.
V dávné minulosti (asi 7 000 let př. n. l.) byla na našem území převládající dřevinou. Dnes je v lesnictví považovaná za plevelnou dřevinu. V porostech ale působí příznivě, její listový opad se dobře rozkládá a brzy vytváří vrstvu dobrého humusu. A co je na ní nejlepší? No přece chutné oříšky.