Aktuality Seznam
9.6.2023
V předchozích letech jsem péči pražského magistrátu chválila. Letos je jejich způsob údržby travnatých porostů největším škůdcem české přírody.
od Hanka
Důležité je mozaikové sečení travnatých porostů. Nechat trávu vyrůst do výšky metr a půl, a pak najednou všechno pokosit těsně nad zemí, to je nejhorší, co lze udělat. A právě tohle se letos děje na pozemcích v majetku pražského magistrátu snad všude, kam jsem přišla. Tedy přesněji: O plochy pražských přírodních rezervací a přírodních památek je pečováno dobře. Jenže chráněná území v Praze vyhlašovali především geologové, přírodní rezervace jsou tam, kde jsou ve skalách dobře vidět různé geologické vrstvy. Na takových skalách žijí vzácné stepní druhy hmyzu. Jenže žádná vlašťovka nebo jiřička nebo sýkorka (a další hmyzožraví ptáci) nevychová svoje mláďata lovem vzácných druhů, co se vyskytují na skalách v počtu pár desítek jedinců. Stabilitu přírodních dějů zajišťuje hojný výskyt pestrého spektra těch obyčejných druhů hmyzu, co se vyvíjí na obyčejných loukách.
Číst více
29.5.2023
Letos je v přírodě velmi málo včel samotářek.
od Hanka
V letošním roce nastal obrovský úbytek včel samotářek. Určitě se na nich podepsaly výkyvy počasí. V únoru bylo teplo, vzbudily se příliš brzy, a následující ochlazení jim nedovolilo létat na květy. Nejvíc to poškodilo pískorypky, ty se musí vždy před letem ohřát na sluníčku. Naopak druhy, které jsou schopné si zahřívat letové svaly v hrudi nezávisle na počasí, jsou docela hojné. Vůči chladnu je z pražských druhů nejotužilejší pelonoska hluchavková. Ta je schopná udržovat svalovým třesem provozní teplotu těla až 40°C i při okolní teplotě jen 5°C.
Na horní fotografii je samotářská včela zednice rezavá (Osmia bicornis, dříve se jmenovala Osmia rufa), jak odlétá z květů pilátu lékařského. Zdá se, že zednice rezavé byly šikovné a teplým únorem se nenechaly zmást, vyletěly až po skutečném jarním oteplení. Nyní jich v přírodě létá poměrně dost. Na obrázku je dobře vidět břišní kartáč zednice, který jí slouží ke sběru pylu.
25.5.2023
Ve vodě a kolem vody
od Hanka
V dávných geologických obdobích začal život ve vodě. Až daleko později se rostliny a živočichové naučili žít i na souši. U některých druhů se mladá vývojová stadia vyvíjejí ve vodě doposud, mimo vodu jsou schopni žít jen dospělci - tak je to třeba u vážek. Brouci se naučili žít na suchu, ale celá řada jednotlivých druhů se během svého vývoje do vody zase vrátila. Ve vodě je ale málo rozpuštěného kyslíku, brouci museli vyřešit dýchání. A dokázali to několika odlišnými způsoby.
Na horní fotografii je brouk se zajímavým jménem vodník střevlíkovitý (Hydrochara caraboides). Je to nápadný větší druh, je dlouhý 14 až 19 mm. Povedlo se mi ho fotografovat v nově vytvořených tůních v hliništi bývalé Urbánkovy cihelny na Jenerálce. Chtěla jsem udělat víc jeho fotografií, jenže on pak u břehu zamával křídly a uletěl daleko do neznáma. Je to šikovný brouk, který umí velmi dobře létat a umí i velmi dobře plavat ve vodě.
23.5.2023
Vltavský břeh na severu Prahy, naproti přírodní rezervaci Podhoří.
od Hanka
Krásná příroda by mohla být i tady, kdyby o tuhle lokalitu někdo lépe pečoval. Zdejší levý břeh Vltavy je tvořený oblými oblázky. Nasypal je sem bagr, když v minulosti probíhalo hloubení koryta pro plavbu lodí.
Problém je, že tahle plocha podél břehu u Sedlce v Praze 6 se nedávno proměnila v jedno rozsáhlé a mohutné kopřivoviště. Dva hektary kopřiv, to je dvacet tisíc metrů čtverečních, které má ve své péči státní podnik Povodí Vltavy. (Sousední plochu podél silnice má na starosti Hlavní město Praha, tahle část je ale udržovaná v pořádku a dobře.)
6.5.2023
Kvetoucí mahalebky kolem sebe šíří hořkomandlovou vůni.
od Hanka
Mahalebky jsou původní v jižní Evropě. Velmi dobře snáší sucho. Proto je u nás začali lidé pěstovat jako podnož pro roubování třešní nebo i kvůli dřevu. V současnosti se ale šíří prakticky na všech plochách pražských přírodních rezervací a přírodních památek. Na květy mahalebky létá mnoho dělnic včel medonosných i včel samotářek.
A jak si včely poradí s jedovatým amygdalinem, který produkují v jádrech plodů a také v nektaru a pylu nejen mandloně, ale i další příbuzné dřeviny? Této otázce se nyní věnuje vědecký výzkum zejména v Americe. Já jsem se o tom dočetla v časopisu Moderní včelař 05/2023. Nové poznatky jsou velmi důležité kvůli tomu, aby lidé pochopili souvislosti přírodních dění, proto chci o této záležitosti stručně něco napsat i na těchto webových stránkách.
Na horní fotografii je na květu mahalebky samotářská včela zednice rohatá.
2.5.2023
Louka v přírodní památce Nad mlýnem v Praze 6.
od Hanka
Přírodní památka Nad mlýnem je na jižním svahu nad Šáreckým potokem. Zdejší louka byla po mnoho staletí až doposud udržovaná kosením nebo spásáním zvířaty. Proto se zde na větší části plochy udržely původní stepní druhy rostlin a původní druhy hmyzu. V okrajových částech rostou také duby, jasany, javor babyka, občas mahalebka. Další část postupně zarostla hustým trnkovým křovím. V současnosti se lidé snaží plochy trnek omezovat, každý rok se tu vykácí alespoň kousek trnkových porostů. To proto, aby se rozšířily plochy s výskytem stepních bylin. Ale také proto, aby se zde snížily možnosti úkrytů divokých prasat. Divočáci jsou v Praze 6 přemnožení stejně jako jinde v ČR, i když se je myslivci snaží omezovat. V hustých trnkových porostech se divočákům dobře bydlí a lidi se tam na ně nemohou dostat.
Číst více
22.4.2023
Včera jsem venku viděla na květech letos první čmeláčí dělnice.
od Hanka
Tak už vyletěly. Jsou maličké, ale pracovité. To znamená, že jejich mohutné matky dokázaly i během chladného jara vybudovat základy hnízdečka, nanosit zásobu potravy z nektaru a pylu a naklást vajíčka a pak ještě svoje larvičky během jejich vývoje zahřívat vlastním tělem. Teď už budou všechnu práci venku dělat jen její malé dcery, matka od nynějška zůstane trvale uvnitř hnízdečka. Jejím úkolem bude klást další a další vajíčka, ze kterých se budou líhnout nejprve rovněž čmeláčí dělnice, později ale také samičky a samečkové. Na horních dvou fotografiích je dělnice druhu čmelák luční (Bombus pratorum), je na kvítcích pěstovaného skalníku. A viděla jsem létat na květech i čmeláčí dělnici druhu čmelák hájový (Bombus lucorum).
Číst více
7.4.2023
V Praze rozkvétají javory mléče.
od Hanka
Javor mléč tvoří v květech mnoho sladkého nektaru pro hmyz. Jenže letos nás všechny už víc než týden trápí chladno. Kvůli tomu nepříznivému počasí včely a čmeláci nemohou létat vysoko do korun rozkvetlých stromů, javory mléče tak asi letos odkvetou bez užitku pro naše hmyzí opylovatele.
Číst více
31.3.2023
Konečně dost napršelo, je čas vyrazit na jarní druhy hub.
od Hanka
Po dešti se jakoby náhle začnou na povrchu lesní hrabanky ukazovat jarní druhy hub. Ony nevyrostly najednou, ale jejich růst probíhal řadu týdnů skrytě, pro lidské oči většinou neviditelně. (Houby fotografoval a následující článek o jarních jedlých houbách napsal Jan Schneider.)
Začneme kačenkami, jakýmsi symbolem hub prvního ročního období.
Kačenka česká (Verpa bohemica)
Velmi známá houba, která nechybí v žádném pořádném atlase. Roste od března do května, podle aktuálních podmínek, znám ale nálezy i z února. Není však hojná a neroste všude. Tím správným biotopem pro tento druh jsou teplejší listnaté lesy a jejich okraje, sady, remízky, často roste na neprostupných místech, kam by „normální“ houbař nevkročil. Ideálními stromy okolo by měly být třešně, švestky, hlohy, trnky, jasany a osiky. Kačenka česká má ráda dostatečnou vrstvu opadu a také vápenaté půdy.
18.3.2023
Včera poprvé vyletěly na květy jarní druhy včel samotářek.
od Hanka
Včera ráno byl ještě na některých zastíněných místech sníh, ale kolem poledne se začalo oteplovat.
Na horní fotografii je sameček druhu zednice rohatá (Osmia cornuta).
U většiny druhů samotářských včel je to tak, že samečkové se zjara líhnou výrazně dřív než samičky.
(Samečkové zednice rohaté mají vpředu na hlavě světlé chloupky.)